ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.742.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 742/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. října 2002 dovolání podané obviněným D. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 4. 2002, sp. zn. 3 To 200/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 20/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2002, sp. zn. 71 T 20/2001, byl obviněný D. H. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce jednoho roku. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl současně poškozený J. S., trvale bytem v P. n. O., K P. 107/5, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný D. H. shora uvedených trestných činů dopustil tím, že dne 24. 10. 2000 kolem 18.00 hod. v P. n. O. na ul. K P. pro předchozí slovní konflikty navštívil J. S. v rodinném domku č. 107/5 a poté, co mu poškozený na zazvonění otevřel dveře, jej pěstí nečekaně udeřil do obličeje, a to za situace, kdy vstoupil na chodbu domu, následně jej sevřel do tzv. kravaty a povalil jej na zem, kde ho nejméně čtyřikrát kopl do zad a dvakrát až třikrát do břicha, přičemž poškozený J. S. takto utrpěl zhmoždění pravé poloviny horního rtu s oděrkou, zhmoždění zad v krajině pravé lopatky s bolestivou krevní podlitinou, povrchní menší oděrky na obou stranách krku a zhmoždění levé dolní poloviny stěny břišní, kdy v důsledku tohoto zranění byl poškozený práce neschopen po dobu 12 dnů.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 4. 2002, sp. zn. 3 To 200/2002, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl. Opis tohoto usnesení byl doručen obviněnému dne 2. 7. 2002, jeho obhájci a Okresnímu státnímu zastupitelství v Ostravě dne 27. 6. 2002.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 26. 8. 2002 dovolání, kterým napadl jediný výrok tohoto rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto podle §256 tr. ř. o zamítnutí jeho odvolání. Jako dovolací důvod uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na zákonné ustanovení §265b odst.1 písm. g) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že v průběhu předchozího řízení se k fyzickému napadení poškozeného na místě a v čase uvedeném v odsuzujícím rozsudku nalézacího soudu doznal, nesouhlasí pouze s rozsahem útoku popsaným poškozeným a dále s tím, že porucha zdraví, které svým jednáním poškozenému způsobil, si vyžádala dobu léčení přesahující sedm dní. Dále se vyjádřil ke znaleckému posudku ohledně charakteru, mechanismu vzniku a závažnosti poranění poškozeného a polemizoval s na základě něho učiněnými závěry soudu při posuzování následků útoku a doby pracovní neschopnosti poškozeného. Ze znaleckého posudku je podle něj zřejmé, že délka pracovní neschopnosti, přiznaná poškozenému ošetřujícím lékařem, vycházela z potíží zjištěných pouze z tvrzení poškozeného a nijak objektivně podložených. Stejně tak odborným lékařským vyšetřením byly, pokud jde o poranění břicha poškozeného, které si právě mělo vyžádat jeho pracovní neschopnost v délce dvanácti dnů, podle obviněného zjištěny pouze subjektivní pocity poškozeného a objektivní poranění prokázáno nebylo. Z uvedeného obviněný dovozuje, že nebylo-li objektivně prokázáno, zda k úrazovému poškození břicha poškozeného vůbec došlo, nebylo pak prokázáno ani to, že ublížení na zdraví, které poškozenému způsobil, si skutečně vyžádalo dobu léčení delší než sedm dní. Při svém rozhodování však odvolací soud tyto skutečnosti nevzal v úvahu, případně byly nesprávně posouzeny, což vedlo k zamítnutí odvolání.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zastupitelství se do projednání a rozhodnutí věci Nejvyšším soudem k podanému dovolání nevyjádřilo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.) a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Obviněný v dovolání uvádí jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném skutkovém zjištění.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z vyslovených námitek, podstata dovolání spočívá v nesouhlasu obviněného s hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně okolností významných pro posouzení znaků objektivní stránky trestného činu. Takový závěr soudů je však závěrem skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející
přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch