ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.843.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 843/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. listopadu 2002 o dovolání obviněného D. L., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, ze dne 23. 5. 2002, sp. zn. 3 To 42/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 118/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e ) tr. ř. se dovolání obviněného D. L. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný D. L. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 2001, sp. zn. 71 T 118/2001, v bodě 1) výroku rozsudku uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodě 2), 3) výroku rozsudku trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a v bodě 4) výroku rozsudku trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.
K odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. 5. 2002 , sp. zn. 3 To 42/2002, zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o vině v bodech 2), 3), dále ve výroku o trestu, výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozeným Š. a poškozené C. L. O., přičemž ve věci sám rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., a to na základě zjištění, že
- v době od 11. 5. do 3. 6. 1999 v O. převzal od manželů Š. zálohu na výstavbu rodinného domu v obci R. částku ve výši 360.000,- Kč a to na základě smlouvy o dílo ze dne 11. 5. 1999 s termínem vyhotovení do 15. 11. 1999, přičemž až do doby oznámení na Policii ČR, tj. do června 2000 smlouvu nerealizoval, peníze použil pro svoji potřebu a způsobil manželům Š. škodu ve výši 360.000,- Kč.
- dne 11. 2. 2000 v O., na J. ul. č. 20, v pobočce společnosti C. L., a. s., uzavřel leasingovou smlouvu č. 2501906276, na jejímž základě převzal vozidlo HONDA ACCORD COUPE SPZ OVV 37–05, to vše při vědomí, že nemá dostatek finančních prostředků na měsíční splátky ve výši 20.454,- Kč po dobu osmnácti měsíců, takže od převzetí vozidla splátky nehradil, vozidlo předal další osobě a způsobil tak škodu C. L., a. s., ve výši 327.378,- Kč.
Obviněnému byl uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců s výkonem ve věznici s dozorem a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let, a to též za trestnou činnost, ohledně níž zůstal nedotčen rozsudek soudu prvního stupně a jež spočívala v tom, že
- v blíže nezjištěné době měsíce září 2000 v O. v rozporu se smlouvou o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci č. 2995/1998 ze dne 12. 6. 1998 předal J. S. nákladní automobil – terénní sklápěč třístranný TATRA T 815 S 3 26 208 v hodnotě 69.520,- Kč, ač věděl, že tento není jeho vlastnictvím a má jej pouze v pronájmu, kdy tímto svým jednáním způsobil poškozené organizaci A. L. J. H., s. r. o. , škodu v uvedené výši.
- ačkoliv byl pravomocným rozhodnutím Policie ČR, Dopravního inspektorátu v O.–V. ze dne 27. 4. 2000 pod č. j. MROV 421/DI-PŘ-2000 postižen pro přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu dle §22 odst. 1 písm. b), d) zák. č. 200/1990 Sb. o přestupcích, za což mu byla uložena sankce - pokuta v částce 6.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců počínaje dnem 9. 2. 2000, přesto dne 22. 6. 2000 v době kolem 23.40 hodin v O. 1 na ul. 28. ř. řídil osobní motorové vozidlo SPZ OVZ 75–51 , kdy byl hlídkou Policie ČR zastaven a kontrolován a dne 15. 7. 2000 kolem 23.35 hodin v O.–P. řídil osobní motorové vozidlo zn. HONDA ACORD COUPE SPZ OVY 57-05, kdy byl hlídkou Policie ČR zastaven a kontrolován.
Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. 8 T 168/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě způsobené škody poškozeným V. a E. Š. peněžní částku ve výši 360.000,- Kč a poškozená C. L., a. s., O., J. 20, byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 2001, sp. zn. 71 T 118/2001, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2002, sp. zn. 3 To 42/2002, podal obviněný prostřednictvím obhájce dne 13. 9. 2002 dovolání, kterým napadl výrok o vině dvěma trestnými činy zpronevěry a trestným činem podvodu, výrok o uloženém trestu odnětí svobody a náhradě škody. Současně s dovoláním podal návrh na odložení výkonu trestu. Z obsahu dovolání vyplynulo, že obviněný spatřuje důvod dovolání v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v úvodu dovolání cituje některá rozhodnutí dovolacího soudu, z nichž vyplývá, že dovoláním opírajícím se o výše uváděný dovolací důvod nelze namítat nedostatky skutkové povahy. Oběma nižším soudům vytýká, že správně nezhodnotily provedené důkazy a na základě toho došly k nesprávným právním závěrům o naplnění subjektivní stránky dvou trestných činů zpronevěry dle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a trestného činu podvodu dle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Zdůrazňuje, že soudy nepřihlédly k důkazu výpisem z účtu firmy H., s. r. o. , který byl doložen do soudního spisu a který vypovídá o pohybu peněz na tomto účtu. Hodnotí plnění svých finančních závazků z podnikatelské činnosti a namítá, že v jeho případě lze při skutkovém stavu tak, jak ho považují za prokázaný oba soudy, hovořit maximálně o nedostatečné míře potřebné opatrnosti při uzavírání smluv s některými odběrateli, což však vylučuje jeho trestní odpovědnost za úmyslný trestný čin. Namítá tedy, že na základě učiněných skutkových zjištění soudy neměly jeho jednání kvalifikovat jako činy trestněprávní a pokud tak soudy učinily, pak jejich rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, jak to má na mysli ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumal napadená rozhodnutí a v souladu s výše citovanými ustanoveními tato rozhodnutí zrušil ve výrocích o vině, trestu a náhradě škody, a sám rozhodl tak, že uvedené skutky nejsou trestnými činy a za trestný čin dovoláním nedotčený mu uložil trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu.
Z vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně vyplývá, že podané dovolání víceméně opakuje důvody uplatněné již v odvolání a nevytýká žádné konkrétní vady v právním posouzení skutku. Soudy věnovaly patřičnou pozornost subjektivní stránce – formě zavinění a její vyjádření v popisu skutku odpovídá právnímu posouzení. Proto navrhuje, aby podané dovolání jako zjevně neopodstatněné bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.). V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to k odstavci prvnímu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. záleží v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoli zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tudíž nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě však nelze namítat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu.
Nejvyšší soud je tedy zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění učiněného nižšími soudy a v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav věci zvažovat správnost jeho hmotně právního posouzení. I když dovolatel dle vlastního vyjádření si je této skutečnosti vědom, tak přesto z obsahu dovolání vyplývá, že ve skutečnosti vznáší především námitky stran správnosti učiněných skutkových zjištění, což platí i ve vztahu k námitkám ohledně skutkových podkladů pro závěr soudu o naplnění subjektivní stránky posuzované trestné činnosti.
Pokud tedy obviněný v dovolání též namítá nesprávné zjištění skutkového stavu oběma soudy v důsledku jím tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a následně pak vyvození nesprávných právních závěrů, tak tyto námitky nenaplňují žádný ze zákonných dovolacích důvodů, jsou právně irelevantní a v rámci dovolacího řízení z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k nim nelze přihlížet.
Obviněný dále namítá, že jeho jednání tak, jak bylo soudy zjištěno, nelze hodnotit jako jednání trestněprávní, že šlo jen o nedostatečnou míru opatrnosti z jeho strany. Na základě zjištění učiněných soudy obou stupňů, která jsou obsažena ve výrokových částech napadených rozhodnutí a blíže rozvedena v jejich odůvodnění je zřejmé, že v tomto směru je podané dovolání zjevně neopodstatněné. Jestliže soudy učinily zjištění, že obviněný např. převzal od poškozených peníze na výstavbu rodinného domu ve výši 360.000,- Kč, tuto nezrealizoval a peníze použil pro svoji potřebu, nebo, že převzal na základě leasingové smlouvy vozidlo HONDA při vědomí, že nemá dostatek finančních prostředků na poměrně vysoké měsíční splátky (20.454,? Kč) po dobu osmnácti měsíců, takže od převzetí vozidla splátky nehradil a vozidlo předal další osobě, pak z toho zcela evidentně lze učinit závěr o naplnění též subjektivní stránky (zavinění ve formě úmyslu) skutkové podstaty žalovaných trestných činů zpronevěry, resp.podvodu.
Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v případě dovolání obviněného D. L. jde o dovolání zjevně neopodstatněné a proto jej v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
S ohledem na výsledek dovolacího řízení nebylo důvodu, aby se Nejvyšší soud zabýval podnětem obviněného na odklad výkonu trestu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr.AntonínDraštík