ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.892.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 892/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. prosince 2002 dovolání podané obviněnou Ing. E. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7. 2002, sp. zn. 7 To 84/02, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 1/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná Ing. E. B. byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2002, sp. zn. 46 T 1/2002 uznána vinnou pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák. a trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti roků.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, na základě kterého Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 7. 2002, sp. zn. 7 To 84/02 napadený rozsudek podle §258 odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o trestu z důvodů uvedených v §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. a podle §259 odst. 3 tr. ř. sám rozhodl tak, že obviněné za použití ustanovení §40 odst. 2 tr. zák. uložil úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi roků s výkonem ve věznici s ostrahou.
Podle skutkových zjištění soudů se obviněná trestné činnosti dopustila tím, že přibližně ve 14:30 hod. dne 22. 7. 2001, v osobním vozidle Škoda Fabia zelené barvy, SPZ JAKO 81 – 69, u přesně nezjištěné benzinové pumpy na trase E. – P., podala svému nezletilému synovi K. B., nápoj ovocné šťávy, ve kterém rozpustila 15 – 16 tablet léku Stilnox, ve 14:51 hod. učinila telefonický dotaz v Toxikologickém informačním středisku, kde jí bylo sděleno, že požitá látka je toxická i pro dospělou osobu a bez prodlení je nutná pomoc lékaře. Následně v 15:03 hod. se mobilním telefonem spojila se svým manželem Ing. L. B., kterému sdělila, že synovi podala uvedenou látku s tím, že pokud neukončí svoji známost s jinou ženou, neposkytne synovi lékařské ošetření a teprve poté, kdy si v 15:24 hod. telefonicky ověřila, že manžel i jeho přítelkyně Ing. J. P., její podmínku splnili a slíbili, že se přestanou stýkat, přivezla asi v 16:00 hod., syna do T. nemocnice v P. 4, kde mu byla poskytnuta nezbytná lékařská péče a kde byl následně hospitalizován, ze znaleckého posudku z oboru soudní lékařství přitom vyplynulo, že chlapec byl v ohrožení života.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (v dovolání uváděný dovolací důvod ovšem podle stávající právní úpravy spočívá v tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný). Současně však v rozporu s tímto označením tento dovolací důvod v podaném dovolání věcně vymezila tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném právním posouzení věci. Z obsahu dovolání je pak zřejmé, že obviněná má na mysli dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněná v dovolání hodnotí provedené dokazování ze strany soudu prvního stupně i odvolacího soudu, a zejména namítá, že dokazování nebylo vykonáno v rozsahu dostatečném pro náležité zjištění duševního stavu obviněné v době přijetí nezletilého K. do nemocnice, což považuje za významné z hlediska závěrů učiněných oběma soudy ohledně její viny. Namítá, že některé důkazy zůstaly soudy zcela přehlédnuty a nezhodnoceny (např. posudek PhDr. S.) a některé nebyly provedeny vůbec, přestože byly navrhovány (výslech MUDr. Z., svědkyně S. apod.). Domnívá se, že v souvislosti s hodnocením obou znaleckých posudků bylo hrubým způsobem porušeno ustanovení §2 odst. 2 tr. ř., když za podklad rozhodnutí nebyla vzata varianta pro obžalovanou příznivější. Dále pak obviněná znovu opakuje skutečnosti a důvody, které již uvedla ve svém odvolání. Vyjadřuje se k hodnocení některých důkazů a namítá, že se soudy nevypořádaly se všemi okolnostmi, které předcházely době spáchání činu, a že i v důsledku takto nesprávně hodnocených důkazů nebyl dostatečně a správně zjištěn skutkový stav. Další dovolací námitka směřuje do toho, že soudy nevzaly v úvahu, že obviněná splnila všechny podmínky zániku trestnosti činu účinnou lítostí. Obviněná poukazuje na to, že vyvinula veškerou snahu k tomu, aby odstranila nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého pokusu, a mělo být proto aplikováno ustanovení §8 odst 3 tr. zák., neboť došlo k odstranění škodlivého následku, který hrozil, byť za přispění jiných osob. Dále namítá, že došlo k nesprávnému hodnocení stupně společenské nebezpečnosti činu a rovněž tak účelu trestu z pohledu ustanovení §23 tr. zák. a §31 tr. zák.
Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podanému dovolání vyhověl, napadené rozhodnutí zrušil a sám ve věci rozsudkem rozhodl.
K dovolání obviněné se vyjádřil statní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje rozpor mezi slovně vyjádřeným dovolacím důvodem uplatněným obviněnou, který dle tohoto vyjádření spatřuje v nesprávném právním posouzení věci, a výslovným se přihlášení k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který spočívá v tom, že v rozhodnutí chybí některý výrok. Dále uvádí, že i pokud by tato formální vada byla zhojena, je třeba hodnotit dovolání obviněné jednak jako dovolání podané z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v zákoně, jednak jako dovolání zjevně neopodstatněné. Poroto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř odmítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné /§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonných lhůtách, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tudíž nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. To znamená, že v dovolání lze uplatňovat pouze p r á v n í námitky vázané ke skutkovému stavu, jak byl zjištěn soudem, avšak nelze uplatňovat s k u t k o v é námitky, tj. namítat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu soudem, nesprávnost hodnocení důkazů apod.
V posuzované věci, ale obviněná v podaném dovolání uplatnila zčásti též námitky směřující do oblasti skutkové, když vytýká soudům nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění, na základě kterých bylo rozhodnuto o její vině. V podstatě jen znovu opakuje obhajobu uplatněnou již v řízení před soudem prvního stupně a v rámci odvolacího řízení, namítá nesprávné hodnocení důkazů a na základě toho nesprávnost skutkových závěrů a nesprávné zjištění skutkového stavu. V tomto ohledu shledal dovolací soud, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř., a proto dovolací soud k těmto dovolacím námitkám jako k právně irelevantním nepřihlížel.
Další dovolací námitkou obviněné je tvrzení, že v posuzované věci mělo být na jednání obviněné tak, jak bylo soudy zjištěno, aplikováno ustanovení §8 odst. 3 tr. zák. o účinné lítosti. Tato námitka je skutečně výtkou hmotně právního charakteru a lze ji tedy podřadit pod dovolací důvod předpokládaný ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná v tomto ohledu vytýká, že za daných okolností lze její aktivní jednání hodnotit jako jednání, kterým dobrovolně upustila od dalšího jednání potřebného k dokonání trestného činu a odstranila nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého pokusu, a splnila tak všechny podmínky, aby soudy v jejím případě mohly ustanovení §8 odst. 3 tr. zák. aplikovat a došlo tak k zániku trestnosti pokusu trestného činu vraždy.
Ze spisu je zřejmé, že obviněná tuto námitku uplatnila již v řízení před soudem prvního i druhého stupně. Oba soudy se pak důkladně touto otázkou zabývaly již v řízení nalézacím i odvolacím, a na základě provedených důkazů shodně dospěly k správnému závěru, že to nebylo jednání obviněné, které zabránilo tomu, že nedošlo k smrti jejího syna, ale že k tomuto následku nedošlo v důsledku okolností na obviněné zcela nezávislých. Obviněná totiž, přestože věděla po sdělení Toxikologického informačního centra, že jejímu synovi hrozí smrtelné nebezpečí ohrožení života, a že musí mu být neprodleně zajištěno ošetření v nemocnici, učinila toto až po 90 minutách, přičemž ze znaleckého posudku je zřejmé, že ke smrti dítěte mohlo dojít již po 30 až 45 minutách. Obviněná se dostavila do nemocnice k poskytnutí lékařské pomoci až poté, co byly splněny její podmínky, které sdělila svému manželovi. K neodvratitelnému následku tedy nedošlo proto, že by obviněná včas vyhledala lékařskou pomoc, čemuž z její strany v inkriminované době nic nebránilo, ale proto, že nezletilý K. v průběhu uplynulých 90 minut podstatný obsah hypnotik samovolně vyzvracel; tedy z důvodů na její vůli zcela nezávislých. V době přijetí v nemocnici již byl nezletilý mimo nebezpečí ohrožení života. Závěry obou soudů z hlediska právního hodnocení a právní kvalifikace věci jsou proto plně v souladu se zjištěným skutkovým stavem věci i se zákonem. Na základě výše uvedených skutečností je zřejmé, že dovolání obviněné bylo v tomto směru podáno zjevně neopodstatněně.
S přihlédnutím ke všem uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v případě dovolání obviněné Ing. E. B. jde o dovolání zjevně neopodstatněné a proto jej podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
S ohledem na výsledek dovolacího řízení nebylo nutné, aby se Nejvyšší soud zabýval návrhem obviněného na odklad výkonu trestu ve smyslu §265o tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík