ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.941.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 941/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. listopadu 2002 dovolání podané obviněným N. X. N., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2002, sp. zn. 9 To 197/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 2 T 21/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný N. X. N. byl rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 2 T 21/2001, uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a byl odsouzen za to k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků s podmíněným odložením jeho výkonu na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Současně mu byla uložena povinnost během zkušební doby řádně hradit škodu způsobenou trestnou činností a povinnost uhradit poškozenému A. T. škodu ve výši 676. 000,-Kč.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný N. X. N. uvedeného trestného činu dopustil tím, že v blíže přesně nezjištěné době v červnu roku 1999 v R., převzal od poškozeného A. T., německé bankovky v celkové hodnotě 35. 200,-DM se slibem směnit je na částku 676. 000,- Kč, avšak tuto směnu neprovedl a peníze A. T. do dnešního dne nevrátil a užil je pro svoji potřebu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19. 6. 2002, sp. zn. 9 To 197/2002, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v odůvodnění dovolání v podstatě vytýká soudům obou stupňů, že na základě provedených důkazů nemohly dospět k závěru o jeho vině trestným činem zpronevěry. Soudy nesprávně vyhodnotily výpověď poškozeného a pochybily, pokud o ní opřely svá skutková zjištění. Nesprávně vyhodnotily i některé další důkazy v jeho neprospěch. Skutkový stav věci nebyl správně zjištěn, celá záležitost nebyla řádně objasněna. Soudy neodstranily zásadní důkazní rozpory, nevěrohodnosti a nelogičnosti a v důsledku toho nesprávně učinily závěr, že zjištěné jednání je trestným činem, ačkoliv se může jednat maximálně o obchodně závazkový vztah. V závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze a zprostil ho obžaloby.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné /§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonných lhůtách, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tudíž nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. To znamená, že v dovolání lze uplatňovat pouze právní námitky vázané ke skutkovému stavu, jak byl zjištěn soudem, avšak nelze uplatňovat skutkové námitky, tj. namítat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu soudem, nesprávnost hodnocení důkazů apod.
V posuzované věci je však zřejmé, že obviněný v podaném dovolání uplatnil pouze námitky směřující proti skutkovým zjištěním, na základě kterých bylo rozhodnuto o jeho vině. Namítl, že se nedopustil jednání, jimž byl uznán vinným, a tuto námitku v podaném dovolání podrobně rozvedl zejména poukazem na to, v čem spatřuje vadné hodnocení důkazů soudy. Pokud jde o námitku obviněného, že se v daném případě nejedná o trestný čin, ale maximálně o obchodně závazkový vztah, jsou i pro toto tvrzení východiskem zásadně námitky vztahující se k nesprávnému skutkovému zjištění.
Obviněný v dovolání ve skutečnosti neuplatnil žádnou námitku, která by se jakkoliv týkala právního posouzení skutkového stavu zjištěného soudy. Jeho dovolání bylo zaměřeno jen na to, aby dosáhl změny skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely. Skutková zjištění soudů však, jak již bylo řečeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že obviněný sice v dovolání formálně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak dovolání založil výlučně na námitkách, které obsahově tento dovolací důvod nenaplňují a dovolání tak bylo podáno z jiných, než zákonem stanovených důvodů.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík