ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.942.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 942/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2002 dovolání podané obviněným K. R., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 2 To 393/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 5 T 157/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 2. 2002 byl obviněný K. R. uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, 2 tr. zák. Za tento trestný čin byl podle §250 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný shora uvedeného trestného činu dopustil tím, že v únoru 2001 v místě svého trvalého bydliště v D., okres P., poté, co se dověděl o tom, že jeho věřitel M. B. postoupil svou pohledávku vůči němu ve výši 1 100 000 Kč společnosti U., s. r. o., O.-P., T. 2, na výdajových pokladních dokladech potvrzujících splacení dluhu M. B. pozměnil výši zaplacených částek, a to na výdajovém pokladním dokladu ze dne 15. 9. 1998 změnil částku 50 000 Kč na 150 000 Kč a na výdajovém pokladním dokladu ze dne 1. 2. 1999 změnil částku z 5000 Kč na 95 000 Kč, to vše v úmyslu snížit svůj dluh celkem o částku 190 000 Kč ke škodě nového věřitele, tj. společnosti U., s. r. o. , O.-P., přičemž zástupce této společnosti zfalšování dokladů odhalil a ke způsobení škody tak nedošlo.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 2 To 393/2002, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Opis tohoto usnesení byl doručen obviněnému dne 23. 8. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Přerově dne 15. 8. 2002.
Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, podal obviněný prostřednictvím zvoleného obhájce dne 6. 9. 2002 dovolání, kterým napadl jediný výrok tohoto rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání. Jako důvod dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odkázal na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel předně uvedl, že odkazuje na celou svou obhajobu, v rámci které od počátku tvrdil, že nejednal v podvodném úmyslu a poukazoval na to, že nebyla prokázána existence sporné směnky. Za situace, kdy směnka byla zaplacena a následně zničena, pak pouze úpravou dokladů prokazoval její zaplacení, přičemž ani nemohl nikoho poškodit. Poukázal na stanovisko státního zástupce z řízení o odvolání, podle něhož se okresní soud nevypořádal se všemi skutečnostmi významnými pro rozhodnutí a jako předběžnou otázku měl vyřešit jaké příslušenství a jaká částka byla poškozenému skutečně zaplacena a zda šlo o omyl či nikoliv. Za naprosto nezbytné považuje doplnění dokazování výslechem dalšího svědka a konstatováním spisu z civilního řízení, v rámci něhož se původní věřitel domáhá vůči němu exekuce. Konstatoval, že dokazování, pokud jde o objektivní i subjektivní stránku trestného činu, nevěnovaly oba soudy náležitou pozornost, bylo jej přitom nutno vést k objasnění okolností kolem částky 581 000 Kč, a sice jaké bylo příslušenství a jaká částka byla poškozenému zaplacena. Soud měl vyhodnotit, zda způsobený omyl je relevantní. Z uvedeného dovozuje existenci uplatněného dovolacího důvodu, když podle něj soudy nesprávně posoudily skutek, neboť při neúplném dokazování přicházelo v úvahu jej zprostit obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené rozhodnutí a jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Přerově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zastupitelství se k podanému dovolání do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřilo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Obviněný v dovolání označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z vyslovených námitek, podstata dovolání spočívá v nesouhlasu obviněného s nedostatečností provedeného dokazování, s hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně okolností významných pro posouzení znaků subjektivní a objektivní stránky trestného činu. Takový závěr soudů je však závěrem skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch