ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.966.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 966/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. listopadu 2002 dovolání podané obviněným J. S. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. 5 To 242/2002, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 4 T 172/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný J. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 4 T 172/2001 uznán vinným jako zvlášť nebezpečný recidivista dle §41 odst. 1 tr. zák. trestným činem obecného ohrožení dle §179 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců s výkonem ve věznici se zvýšenou ostrahou a byla mu uložena povinnost uhradit se spoluobviněným G. G. společně a nerozdílně poškozené E. D. škodu ve výši 3.000,-Kč.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný J. S. uvedeného trestného činu dopustil tím, že dne 27. 7. 2001 kolem 23. 00 hod v P., okres K., po vzájemné předchozí dohodě se spoluobviněným G. G. se společně dostavili k domu na ul. N. čp. 577, který obývá poškozená E. D., která se tam v uvedenou dobu nacházela se svoji nezletilou dcerou N. a s dalšími sedmi osobami, a nejprve benzínem polili rohož před vstupními dřevěnými dveřmi do bytu, následně ji zapálili a ihned poté přes skleněnou výplň okna vedoucího do kuchyně bytu vhodili zapálenou skleněnou láhev s obsahem benzínu, která se v kuchyni bytu rozbila a způsobila v prostorách bytu požár, který byl nájemníky domu uhašen, přičemž kdyby nedošlo včas k hasebnímu zásahu, jeho postupným šířením by došlo k rozšíření požáru na celý obytný dům, a v důsledku toho by byli nájemníci nacházející se v domě ohroženi na zdraví a na životě takovým způsobem, že by hrozila jejich intoxikace oxidem uhelnatým, případně uhoření.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. 5 To 242/2002, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.
Obviněný namítá především nesprávně zjištěný skutkový stav, a to na základě nesprávného hodnocení důkazů, případně nedostatečného provedení důkazů oběma soudy, poukazuje na rozpory mezi některými provedenými důkazy a uvádí, že předmětný skutek spáchal výlučně spoluobviněný G. G. Dále poukazuje na nedostatky v postupu znalce Ing. M. při vypracování znaleckého posudku a vyslovuje současně pochybnosti ohledně zjištění případné výše hrozící škody. Dále vytkl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil statní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tak, že obviněným uplatněné důvody dovolaní podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. /v druhém případě jde zřejmě o důvod podle písm. l) dle nyní platné právní úpravy/ byly uplatněny pouze formálně a nejsou v souladu s obsahem dovolání, které bylo ve skutečnosti podáno z důvodů jiných, než jsou vyjmenovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř odmítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné /§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonných lhůtách, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tudíž nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. To znamená, že v dovolání lze uplatňovat pouze právní námitky vázané ke skutkovému stavu, jak byl zjištěn soudem, avšak nelze uplatňovat skutkové námitky, tj. namítat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu soudem, nesprávnost hodnocení důkazů apod.
V posuzované věci ale obviněný v celém rozsahu uplatnil v podaném dovolání jen námitky směřující proti skutkovým zjištěním, na základě kterých bylo rozhodnuto o jeho vině. V podstatě jen znovu opakoval obhajobu uplatněnou již v řízení před soudem prvního stupně a v rámci odvolacího řízení, spočívající v tvrzení, že se nedopustil jednání, jimž byl uznán vinným, a že posuzovaný trestný čin spáchal jen spoluobviněný G.
Obviněný tak v dovolání ve skutečnosti neuplatnil žádnou námitku, která by se jakkoliv týkala právního posouzení skutkového stavu zjištěného soudem. Jeho dovolání bylo zaměřeno jen na to, aby dosáhl změny skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely. Skutková zjištění soudů však, jak již bylo výše uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat. Dovolání je v této části zcela evidentně podáno z jiných důvodů, než jsou v zákoně taxativně stanoveny.
Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Z obsahu dovolání je v tomto směru zřejmé, že obviněný měl na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ve znění po novele provedené zák. č. 200/2002 Sb. s účinností od 24. 5. 2002, když uváděl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, aniž byly pro to splněny zákonné podmínky.
K naplnění tohoto dovolacího důvodu by však mohlo dojít jen tehdy, pokud by odvolací soud rozhodl o opravném prostředku (v projednávané věci o odvolání obviněného), aniž by na jeho podkladě věcně přezkoumával rozsudek soudu prvního stupně. Tedy pokud by nesprávně rozhodl o zamítnutí odvolání z tzv. formálních důvodů (§253 odst. 1 tr. ř.), anebo o jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí (§253 odst. 3 tr. ř.), aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny zákonem předpokládané podmínky. Tak tomu ovšem v posuzovaném případě nebylo. V případě odvolání obviněného J. S. odvolací soud po provedeném věcném přezkoumání dospěl k závěru, že podané odvolání je nedůvodné a proto jej podle §256 tr. ř. zamítl.
Dovolací důvod předpokládaný tímto ustanovením může být dán také tehdy, když v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán dovolací důvod uvedený v písm. a) až k), §265b odst. 1 tr. ř. Již výše bylo uvedeno, že obviněný v dovolání uplatnil též dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , avšak tento byl uplatněn pouze formálně, neboť obviněný namítl jen vady ve skutkových zjištěních, nikoliv vady právního posouzení, jak je v tomto dovolacím důvodu předpokládáno.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že obviněný sice dovolání formálně opřel o dovolací důvody předvídané ustanovením §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., avšak ve skutečnosti dovolání založil na námitkách, které obsahově tyto dovolací důvody nenaplňují. Dovolání tak bylo podáno z jiných, než ze zákonem stanovených důvodů.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík