ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.990.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 990/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. prosince 2002 dovolání podané obviněným J. Ř. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 42 To 122/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 3 T 714/2001 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. Ř. byl rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. 3 T 714/2001 uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a za tuto trestnou činnost byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 42 měsíců.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný J. Ř. uvedených trestných činů dopustil tím, že v přesně nezjištěné době v průběhu roku 2000, nejpozději do 14. 6. 2000 získal od nezjištěné osoby a bez povolení přechovával na nezjištěném místě v okrese U. H. nejméně 11 ks střelby schopných pistolí zn. ČZ, vzor 75, ráže 9 mm LUGER bez výrobních čísel odcizených ve společnosti Č. z., a. s. U. B., jež postupně předával ve svém bydlišti v D. čp. 164, okres U. H., J. B., který pistole prodával.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 42 To 122/2002, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, z jehož obsahu vyplývá, že jej opřel o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. (tj. že bylo proti němu vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné) a §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v dovolání namítá, že v době zahájení trestního stíhání nebyly na základě opatřených důkazů dostatečně odůvodněny závěry, že spáchal skutek z kterého byl obviněn. Podle dovolatele provedené důkazy a učiněná skutková zjištění neposkytují podklad pro závěr o jeho vině uvedenými trestnými činy. Dále namítá, že se soudy nevypořádaly s uplatněnými námitkami obhajoby, že nebyla dodržena zásada presumpce neviny a byly opomenuty a nevyhodnoceny některé důkazy. V důsledku toho existují mezery ve skutkových zjištěních, které nemohou být přičítány k jeho tíži. Soudy zjištěná skutková verze tak nemůže být považována za prokázanou.
Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a podle §265l odst. 1 tr. ř. byla věc v potřebném rozsahu znovu projednána a rozhodnuta, popřípadě aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl.
Z vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se podává, že dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. není dán, neboť mezi důvody nepřípustnosti trestního stíhání taxativně stanovenými v §11 odst. 1 tr. ř. není uveden důvod spočívající v tom, že bylo vůči obviněnému konáno trestní stíhání, aniž, dle tvrzení dovolatele, bylo dostatek podkladů pro závěr, že spáchal trestný čin. Pokud jde o dovolací důvod předpokládaný ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak tento materiálně není vůbec namítán, neboť obviněný zpochybňuje toliko hodnocení pořízených důkazů. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného J. Ř. odmítl podle §265b odst. 1 písm. e), b) tr. ř. /správně patří §265i odst. 1 …/.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné /§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonných lhůtách, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který podle zákona spočívá v tom, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Tento dovolací důvod je však dán jen tehdy, jestliže bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, přičemž ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v §11 odst. 1 tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Obviněný však v tomto směru uplatnil jen námitky směřující proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo vůči němu zahájeno a vedeno trestní stíhání. Vytýká totiž, že nebyl dostatek důkazů k zahájení jeho trestního stíhání v posuzované věci. Takový důvod ovšem není uveden v ustanovení §11 odst. 1 tr. ř. a žádný jiný konkrétní důvod nepřípustnosti trestního stíhání vymezený v tomto ustanovení obviněný v dovolání neuvedl. Dovolání je tak v této části podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v zákoně, když obviněný nepřípustnost trestního stíhání dovozuje z okolností skutkové povahy – z nedostatečných skutkových podkladů.
Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na základě tohoto důvodu lze podat dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tudíž nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. To znamená, že v dovolání lze uplatňovat pouze právní námitky vázané ke skutkovému stavu, jak byl zjištěn soudem, avšak nelze uplatňovat skutkové námitky, tj. namítat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu soudem, nesprávnost hodnocení důkazů apod.
V posuzované věci, jak již bylo výše uvedeno, obviněný v podaném dovolání uplatnil jen námitky směřující proti skutkovým zjištěním, na základě kterých bylo rozhodnuto o jeho vině. Znovu opakuje námitky uplatněné v průběhu řízení před oběma soudy, spočívající v podstatě v tvrzení, že se nedopustil trestného činu.
Obviněný tak v dovolání ve skutečnosti neuplatnil žádnou námitku, která by se jakkoliv týkala právního posouzení skutkového stavu zjištěného soudem. Jeho dovolání bylo zaměřeno jen na to, aby dosáhl změny skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely. Skutková zjištění soudů však, jak shora uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat. Dovolání je i v této části zcela evidentně podáno z jiných důvodů, než jsou v zákoně taxativně stanoveny.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že obviněný sice dovolání formálně opřel o dovolací důvody předvídané ustanovením §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř., avšak ve skutečnosti dovolání založil na námitkách, které obsahově tyto dovolací důvody nenaplňují. Dovolání tak bylo podáno z jiných, než ze zákonem stanovených důvodů.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík