ECLI:CZ:NS:2002:11.TVO.3.2002.1
sp. zn. 11 Tvo 3/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2002 stížnost obviněného M. B., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. 1 Ntv 14/2001, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. 1 Ntv 14/2001, byla obviněnému M. B. prodloužena lhůta trvání vazby podle §71 odst. 3 tr. řádu do 21. 3. 2002.
Proti tomuto usnesení podal obviněný v zákonné lhůtě stížnost, kterou odůvodňuje poukazem na neexistující důvody několikrát prodlužované vazby. Současně uvádí, že vazba nemá sloužit k potrestání obviněného, ale jen k nejnutnějšímu zadržení pro objasnění a vyšetřené trestné činnosti, což se již stalo. Proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a obviněný byl propuštěn na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost není důvodná.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2001, sp. zn. 50 T 5/2000, byl obviněný M. B. uznán vinným pomocí k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) k §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., ve znění zákona účinného do 31. 12. 1997, a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., kterého se obviněný dopustil dílem sám, dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., ve znění zákona účinném od 1. 1. 1998. Za tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. K odvolání obviněného B. a krajského státního zástupce byl v napadené části rozsudek soudu prvního stupně zrušen usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 7. 2001, sp. zn. 1 To 70/2001, a věc mu byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný B. je ve vazbě z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu, později jen podle písm. a), c), od 21. 6. 1999. Trvání vazby bylo Vrchním soudem v Olomouci opakovaně prodlouženo, naposledy usnesením ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. 1 Ntv 14/2001, do 21. 3. 2002.
Proti obviněnému je vedeno trestní stíhání pro mimořádně závažnou majetkovou trestnou činnost. Toto stíhání se v současné době nachází ve stádiu řízení před soudem prvního stupně. Charakter trestné činnosti i dosavadní život a postoj obviněného i nadále opodstatňují důvodnost vazby ve smyslu §67 odst. 1 písm. a), c), tr. řádu. Obviněný je stíhán ve skupině s dalšími obviněnými a rozsah a náročnost dokazování odůvodňují celkovou délku trestního řízení.
Nejvyšší soud se zcela shoduje s důvody, které v napadeném usnesení použil vrchní soud. Totéž ovšem platí i o zdůvodnění, proč se trestní stíhání nepodařilo skončit ani v prodloužené lhůtě, přičemž na tomto místě je třeba zdůraznit, že průtahy v řízení nebyly při postupu soudu rozhodně zjištěny. Pokud tedy Vrchní soud v Olomouci vazbu obviněného B. znovu prodloužil, není tomuto postupu ve smyslu §71 tr. řádu možno nic vytknout.
Ačkoli s ohledem na novelu trestního řádu a trestního zákona došlo s účinností od 1. ledna 2002 ke změně trvání vazby, případně i právní kvalifikace majetkových trestných činů ve vztahu k obviněnému, nemají tyto změny pro postavení obviněného po dobu trestního stíhání zásadní význam. Obviněný je ve vazbě od 21. 6. 1999, přičemž soudní vazba mu započala dnem 3. 10. 2000. I když podle novely trestního řádu může být obviněný ve vazbě nejdéle 3 roky a jeho soudní vazba nesmí překročit 2 roky, obviněnému zatím tak dlouho vazba netrvá a její další prodlužování z formálního hlediska je možné. Stejně tak případná změna právní kvalifikace jednání obviněného na trestný čin podvodu podle §250 odst. 3 písm. b) tr. zák. nemění nic na označení jednání obviněného jako zvlášť závažného trestného činu ve smyslu §41 odst. 2 tr. zák.
Za tohoto stavu se Nejvyšší soud ztotožnil s výrokem napadeného usnesení a stížnost obviněného M. B. jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 14. ledna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera