ECLI:CZ:NS:2002:11.TVO.41.2002.1
sp. zn. 11 Tvo 41/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2002 stížnost obviněného M. N., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 3 To 72/02, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného M. N. z a m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 9. 1999, sp. zn. 4 T 23/96, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2000, sp. zn. 3 To 116/99, byl obviněný M. N. uznán vinným pokračujícím trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let s výkonem trestu ve věznici s dozorem.
Poté, co byl obviněný vyzván k nástupu výkonu trestu odnětí svobody, opakovaně požádal o jeho odklad.
Podáním ze dne 7. 5. 2002, označeném jako žádost o vyloučení orgánu činném v trestním řízení podle §30 tr. řádu, vznesl obviněný M. N. námitku podjatosti vůči blíže nejmenovanému předsedovi senátu, přičemž z obsahu podání je zřejmé, že se jedná o předsedu senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiřího Hnilicu, který podle rozvrhu práce opakovaně předsedal senátu v druhém stupni, jež rozhodoval o stížnostech obviněného proti usnesením Krajského soudu, kterými byly podle §322 odst. 1 tr. řádu zamítnuty žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 3 To 72/02, podle §30 odst. 1 tr. řádu rozhodl, že předseda senátu JUDr. Jiří Hnilica není vyloučen z vykonávání úkonů v trestní věci obviněného.
Proti tomuto usnesení podal obviněný v zákonné lhůtě stížnost, kterou nesprávně nazval odvoláním, a ve kterém v podstatě opakuje svou námitku podjatosti vznesenou vůči předsedovi senátu JUDr. Jiřímu Hnilicovi.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadaného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.
V daném případě nebylo vůči předsedovi senátu JUDr. Jiřímu Hnilicovi obviněným vysloveno nic, co by mohlo zpochybnit jeho nestranné rozhodování. Skutečnost, že opakovaně nevyhověl procesním opravným prostředkům obviněného, za důvod vyloučení tohoto soudce z dalšího rozhodování ve věci v žádném případě považovat nelze. JUDr. Jiří Hnilica předsedal senátu, který nevyhověl stížnostem obviněného, a tato rozhodnutí byla vždy náležitým způsobem zdůvodněna. Pokud nyní obviněný namítá podjatost předsedy tohoto senátu, jde o námitku účelovou, žádným kvalifikovaným důvodem nepodpořenou, směřující výlučně k vyloučení soudce, který se obviněnému svým nekompromisním rozhodováním znelíbil. Ze všech těchto důvodů se námitka obviněného o podjatosti JUDr. Jiřího Hnilici nemohla setkat s úspěchem, a pokud v tomto směru Vrchní soud v Praze, jako soud prvního stupně rozhodl, nemohla se setkat s úspěchem ani stížnost obviněného proti tomuto rozhodnutí. Nejvyšší soud se s důvody napadeného usnesení plně ztotožňuje a proto na ně může beze zbytku odkázat.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 28. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera