ECLI:CZ:NS:2002:11.TVO.46.2002.1
sp. zn. 11 Tvo 46/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání, konaném dne 18. července 2002, stížnosti obviněných V. P. a O. H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 26. 6. 2002, sp. zn. 5 To 32/2002, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněných V. P. a O. H. z a m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 9. 11. 2001, sp. zn. 32 T 2/2001, byl obviněný O. H. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., a obviněný V. P. trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., a obviněný H. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků s výkonem trestu ve věznici s ostrahou a k trestu vyhoštění na dobu osmi roků, a obviněný P. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků s výkonem trestu ve věznici s ostrahou a k trestu vyhoštění na dobu deseti roků.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání.
V průběhu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Olomouci oba obvinění požádali o propuštění z vazby.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci z 26. 6. 2002, sp. zn. 5 To 32/2002, byla podle §72 odst. 3 tr. řádu žádost obviněného V. P. a O. H. o propuštění z vazby na svobodu zamítnuta.
Proti tomuto usnesení podali oba obvinění stížnost, kterou v podstatě shodně zdůvodnili tím, že jejich další vazba není namístě, neboť nehrozí, že by na svobodě v trestné činnosti pokračovali nebo jí opakovali, a oba ve smyslu §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu nabídli slib, že se na svobodě budou řádně chovat, že se žádné další trestné činnosti nedopustí, a že se k orgánům trestního řízení vždy řádně a včas dostaví.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i v řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru:
Oba obvinění jsou ve vazbě z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu. Oba obvinění byli rozsudkem soudu prvního stupně uznáni vinnými závažným trestným činem proti svobodě a lidské důstojnosti, a byť o jejich vině nebylo dosud rozhodnuto pravomocně, jsou stále ohroženi poměrně přísnou trestní sazbou. Oba obvinění jsou cizí státní příslušníci, na území České republiky nemají trvalé bydliště a neměli až dosud ani legální zdroj obživy. Všechny tyto skutečnosti svědčí důvodné obavě, že by se při případném propuštění na svobodu živili stejným způsobem jako před zadržením, tzn. i trestnou činností. Za tohoto stavu je možno ztotožnit se s odůvodněním napadeného usnesení a v podrobnostech na ně lze plně odkázat. Stejná úvaha platí i o nepřijetí písemného slibu obviněných. Oba obvinění v tomto slibu vyslovili jen obecná tvrzení, kterým nelze bez dalšího uvěřit. Za tohoto stavu ani Nejvyšší soud, jako soud druhého stupně, nemohl slib obviněných přijmout.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Vrchní soud v Olomouci, jako soud prvního stupně, o žádosti obviněných o propuštění z vazby rozhodoval ještě před uplynutím lhůty podle §71 odst. 4 tr. řádu. Protože při posuzování návrhu obviněných vážil všechny skutečnosti důležité pro posouzení dalšího trvání vazby, byl tímto rozhodnutím naplněn současně i požadavek §71 odst. 4, 6 tr. řádu, a nebylo nutno v dalším řízení, a to ani před Nejvyšším soudem, jako soudem druhého stupně, podle §71 odst. 4, 6 resp. 7 tr. řádu o dalším trvání vazby znovu rozhodovat. Vazba obou obviněných je i nadále důvodná, přičemž její trvání zatím nepřekročilo nezbytně nutnou dobu. Trestní řízení proti oběma obviněným trvá zatím dobu, která odpovídá náročnosti, shromáždění a provedení potřebných důkazů. Žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. července 2002.
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera