ECLI:CZ:NS:2002:11.TVO.6.2002.1
sp. zn. 11 Tvo 6/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 1. 2002 stížnost obviněného B. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. 2 Ntv 36/01, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost z a m í t á .
Odůvodnění:
Obviněný B. P. byl vzat do vazby usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 12. 1999, sp. zn. Nt 2514/99, z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. řádu s účinností ode dne 7. 12. 1999.
Obžaloba, kde je obviněnému kladeno za vinu, že se měl dopustit pokusu trestného činu vydírání podle §8 odst. 1 tr. zák. k §235 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., byla Městským státním zástupce v Praze podána dne 20. 6. 2001.
Hlavní líčení je nařízeno na den 30. 1. 2002.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. 2 Ntv 36/01, byla obviněnému B. P. prodloužena lhůta trvání vazby podle §71 odst. 3 tr. řádu do 31. 3. 2002.
Proti tomuto usnesení podal obviněný v zákonné lhůtě stížnost s odůvodněním, že prodloužení vazby není přípustné. Do vazby byl vzat dne 7. 12. 1999 s tím, že trestní stíhání nebylo skončeno do dvou let, což nezavinil obviněný, nýbrž neodůvodněné průtahy orgánů činných v přípravném řízení. Proto navrhuje, aby byl propuštěn na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost není důvodná.
Obviněný je ve vazbě od 7. 12. 1999, přičemž soudní vazba mu započala dnem 20. 6. 2001. I když podle novely trestního řádu může být obviněný ve vazbě nejdéle 3 roky a jeho soudní vazba nesmí překročit 2 roky, obviněnému zatím tak dlouho vazba netrvá a její další prodlužování z formálního hlediska je možné.
Charakter trestné činnosti obviněného P., stejně jako okolnost, že obviněný je občanem Gruzie, v současné době nemá na území České republiky povolen pobyt a v České republice nemá ani rodinné, ani příbuzenské či jiné vztahy, nadále opodstatňují důvodnost vazby ve smyslu §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud se zcela shoduje s důvody, které v napadeném usnesení použil Vrchní soud. Totéž ovšem platí i o zdůvodnění, proč se trestní stíhání nepodařilo skončit ani v prodloužené lhůtě, přičemž na tomto místě je třeba zdůraznit, že průtahy v řízení nebyly při postupu soudu rozhodně zjištěny. Pokud tedy Vrchní soud v Praze vazbu obviněného P. znovu prodloužil, není tomuto postupu ve smyslu §71 tr. řádu možno nic vytknout.
Za tohoto stavu se Nejvyšší soud ztotožnil s výrokem napadeného usnesení a stížnost obviněného B. P. jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 16. ledna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera