ECLI:CZ:NS:2002:11.ZP.10.2001.1
sp. zn. 11 Zp 10/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 13. prosince 2002 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Stanislava Rizmana a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Karla Hasche ve věci navrhovatele Vlády České republiky, proti odpůrci Č. s. s., o pozastavení činnosti politické strany, takto:
Činnost politické strany Č. s. s. se pozastavuje.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odpůrce je povinen zaplatit na účet Nejvyššího soudu České republiky částku 1.000,- Kč jako soudní poplatek do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky obdržel dne 13. 2. 2001 návrh vlády na pozastavení činnosti politické strany Č. s. s. Navrhovatel odůvodnil uvedený návrh tím, že odpůrce opakovaně nesplnil povinnost, vyplývající pro něj z ustanovení §18 odst. 1 zák. č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), když nepředložil Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky výroční finanční zprávy za rok 1999 a za rok 1998 předložil pouze oznámení, nesplňující žádnou z podmínek stanovených zákonem. V tomto směru navrhovatel poukázal na usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 20. května 1999 č. 275 a ze dne 30. května 2000 č. 1063. Jakkoli dle dokumentace výročních finančních zpráv stran a hnutí uložené v sekretariátu rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny odpůrce předložil zprávu za rok 1999 dodatečně dne 16. 5. 2000, nicméně nikoli však v úplnosti, jelikož předmětná zpráva nezahrnovala roční účetní výkazy podle zvláštních předpisů a zprávu auditora o ověření roční účetní závěrky a předložený přehled o celkových příjmech neobsahoval členění příjmů podle §17 odst. 4 zákona. Navrhovatel tak dovozuje, že činnost odpůrce je v rozporu s ustanovením §4 písm. a) zákona, podle něhož nemohou vyvíjet činnost politické strany a politická hnutí, která porušují ústavu a zákony, když neúplnost výročních finančních zpráv odpůrce spatřuje v absenci přehledu o celkových příjmech v členění podle §17 odst. 4 zákona. Proto se domáhá, aby Nejvyšší soud rozhodl o pozastavení činnosti odpůrce.
Odpůrce se k návrhu, který mu byl doručen 2. 3. 2001, vyjádřil v podání, doručeném Nejvyššímu soudu dne 16. 3. 2001. Uvádí v něm, že příjem strany od jejího vzniku tvořily pouze členské příspěvky a nepatrné dary, které sloužily k úhradě nájmu, elektrické energie, topení plynem, spotřebě vody, poštovného a telefonu. Strana vzhledem k velmi nízkým příjmům neprovedla audit, který by ji značně zadlužil. Ve vyjádření odpůrce dále konstatuje, že každou roční účetní zprávu zasílal Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, s nímž i projednal její obsah. Po sdělení Nejvyššího kontrolního úřadu v roce 1999 o povinnosti předkládat výroční finanční zprávu Parlamentu České republiky a po splnění této povinnosti, zpráva Č. s. s. nebyla vrácena s upozorněním na její neúplnost. Ve vyjádření je odpůrcem namítána nerovnost podmínek fungování politických stran, když některé nedostávají státní dotace a je poukazováno na aktivity Č. s. s. V příloze k předmětnému vyjádření pak odpůrce sděluje své rozhodnutí provést audit s tím, že si prostředky na jeho úhradu vypůjčí.
Dne 24. 4. 2001 Nejvyšší soud obdržel podání Ing. E. P., D. t. 48, H.-P., v němž navrhuje přerušit řízení o pozastavení činnosti strany vzhledem k probíhajícímu řízení před Okresním soudem v Přerově pod sp. zn. 11 C 99/99 o žalobě proti tzv. 3. sjezdu Č. s. s., konaného dne 20. 6. 1998 v H. a proti volbě stávajícího vedení strany, přičemž v tomto řízení je Ing. P. navrhovatelem.
Jednání před Nejvyšším soudem dne 13. 12. 2002 se zúčastnil zástupce navrhovatele JUDr. V. H. a zástupce odpůrce JUDr. J. V. Předvolání k jednání bylo navrhovateli doručeno dne 25. 11. 2002 a odpůrci dne 27. 11. 2002.
Zástupce navrhovatele v jednání před Nejvyšším soudem uvedl, že podklady, které byly konstatovány, nemá k dispozici. Poté konstatoval, že pokud senát Nejvyššího soudu dospěl po prozkoumání k závěru, že situace tím byla napravena a materiály byly doručeny Poslanecké sněmovně, nebyl by důvod návrhu vyhovět, a proto tuto otázku ponechal na zvážení senátu.
Zástupce odpůrce v jednání před Nejvyšším soudem poukázal na to, že politické strany nemohou podle zákona podnikat a audit není levná záležitost, takže pokud tento audit Poslanecká sněmovna vyžaduje, měla by také myslet na to, kdo bude vypracování auditu hradit. Dále poukázal na to, že některé politické strany, které tzv. nejdou s dobou, mají problém vůbec sehnat auditora. Dále uvedl, že odpůrce tento problém neměl a vypracování auditu vyřídil v rekordně krátkém čase 10-ti dnů.
Podle usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 13. schůze ze dne 20. května 1999 č. 275, odpůrce předložil za rok 1998 toliko oznámení a nikoli výroční finanční zprávu. Z usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 25. schůze ze dne 30. 5. 2000 č. 1063 pak plyne, že výroční finanční zprávu odpůrce za rok 1999 nepředložil.
K vyžádání Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2002 bylo, jako příloha podání tajemníka rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 21. 11. 2002 předloženo usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 2299 ze 49. schůze 3. 5. 2002, v němž je konstatováno v bodě B/II, že výroční finanční zprávy Č. s. s. jsou i po jejich doplnění (zpráva za rok dne 7. 3. 2002, zpráva za rok 1999 dne 23. 5. 2000 a 7. 3. 2002) neúplné.
Podle §4 písm. a) zákona mimo jiné platí, že vznikat a vyvíjet činnost nemohou strany a hnutí, které porušují Ústavu a zákony.
Podle §18 odst. 1 zákona jsou strany a hnutí povinny předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky výroční finanční zprávu v členění konkretizovaném pod body a) až e) citovaného ustanovení.
Podle §14 odst. 1 zákona může činnost strany a hnutí být rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu s §§1 až 5, §6 odst. 5 a §17 až 19 zákona nebo se stanovami.
Podle §15 odst. 1 zákona platí, že o pozastavení činnosti strany a hnutí rozhoduje k návrhu vlády Nejvyšší soud. Řízení před Nejvyšším soudem se přitom řídí ustanovením §200i o. s. ř., tzn., že Nejvyšší soud rozhoduje usnesením, proti němuž nejsou přípustné opravné prostředky. Z hlediska rozsahu dokazování platí, že soud je povinen provést ke zjištění skutkového stavu i jiné důkazy potřebné k náležitému objasnění věci, než které byly účastníky navrhovány (§120 odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud návrh projednal a shledal jak ze zpráv a usnesení vyžádaných ve věci Nejvyšším soudem, tak i z vyjádření odpůrce, že Č. s. s. skutečně nesplnila zákonem uloženou povinnost předkládat výroční finanční zprávy v zákonné lhůtě a dle hledisek stanovených zákonem.
Dle písemných důkazů předložených navrhovatelem Nejvyššímu soudu dne 11. 12. 2002, předal odpůrce rozpočtovému výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR výroční finanční zprávy za rok 1998 až 2000 spolu s výroční finanční zprávou za rok 2001 dodatečně, tj. dne 7. 3. 2001. Žádná z těchto zpráv však nebyla předložena v úplnosti stanovené zákonem.
Zpráva auditora o ověření účetních uzávěrek za období 1. 1. 1998 - 31. 12. 2001 byla vypracována dne 8. 12. 2002 a kanceláři Poslanecké sněmovny byla zaslána dne 9. 12. 2002. Nejvyššímu soudu byla zpráva auditora předložena při ústním jednání dne 13. 12. 2002.
Audit vypracoval ing. J. P., auditor, č. dekretu 015, M. 3, O. Auditor v předloženém podání uvedl, že při ověřování zákona o účetnictví byly prověřeny doklady a písemnosti týkající se účetnictví politické strany a konstatoval, že chybí originály některých dokladů. Dále auditor doporučil řešit problematiku úhrady ztráty hospodaření a novelizovat veškeré směrnice, které s účetnictvím strany souvisí. Jak z předloženého auditu vyplývá, tyto zjištěné nedostatky vedly auditora ve zprávě o ověření roční účetní závěrky k uvedení závěrečného výroku ..s výhradou..
Odpůrce tedy nesplnil zákonnou povinnost stanovenou v §18 odst. 1 zákona, respektive nesplnil dle zákonem stanovených podmínek, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší soud rozhodnout o pozastavení činnosti strany či hnutí.
Podle názoru Nejvyššího soudu odpovídá smyslu ustanovení §14 odst. 1 zákona závěr, že za situace, kdy politická strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily buď vůbec anebo ji nepředložily se zákonem požadovanými náležitostmi a když se tak stalo opakovaně, pak takové porušení ustanovení §18 odst. 1 zákona opodstatňuje pozastavení činnosti strany nebo hnutí. Nejvyšší soud se přitom opíral i o nález Ústavního soudu ze dne 18. 10. 1995, sp. zn. Pl. US 26/94, podle kterého je možno opakované porušování ustanovení §18 odst. 1 zákona považovat za důvod pozastavení činnosti hnutí. Opakované porušování uvedených povinností stanovených zákonem je totiž podle závěrů Ústavního soudu protiprávním jednáním ve smyslu ustanovení §4 písm. a) zákona.
Vycházeje z takto vyložených důvodů s poukazem na ustanovení §18 odst. 1 zákona Nejvyšší soud rozhodl na podkladě návrhu oprávněného subjektu o pozastavení činnosti politické strany Č. s. s.
O návrhu na přerušení řízení, podaným Ing. P. Nejvyšší soud nerozhodl, když předmětný návrh nebyl podán účastníkem ani vedlejším účastníkem řízení, osobou oprávněnou jednat jeho jménem, příp. jeho zástupcem, a ve smyslu §109 o. s. ř. neshledal důvodnost přerušení předmětného řízení vzhledem k okolnostem, k nimž soud přihlíží ex offo.
Pro úplnost nutno dodat, že při pozastavení činnosti mohou strana a hnutí činit pouze takové úkony, které jsou zaměřeny na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, avšak nejdéle po dobu jednoho roku (§14 odst. 2 zákona). Nedojde-li v této době ke sjednání nápravy, může dojít k podání návrhu na rozpuštění takové strany či hnutí. Dojde-li ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl důvodem pro pozastavení činnosti strany (§18 odst. 1 zákona), považuje se činnost strany a hnutí za řádně obnovenou dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem (§14 odst. 3 zákona).
Navrhovatel měl sice v řízení ve věci úspěch, avšak je zřejmé, že mu žádné náklady nevznikly. Proto Nejvyšší soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§142 odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o zaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení, kdy navrhovatel je od soudního poplatku osvobozen podle §11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, se opírá o ustanovení §2 odst. 3 větu první a §7 odst. 1 tohoto zákona a o položku 2 písm. c) sazebníku soudních poplatků, jenž je přílohou tohoto zákona. Pro uvedené bylo rozhodnuto o povinnosti odpůrce zaplatit soudní poplatek, jenž činí částku 1.000,- Kč, na účet Nejvyššího soudu České republiky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman