ECLI:CZ:NS:2002:11.ZP.11.2002.1
sp. zn. 11 Zp 11/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana ve věci dovolání navrhovatelky politické strany A. z. z. S. a p. v. d. f., právně zastoupené JUDr. M. H., advokátkou, proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 5. 2002, č. j. 30 Ca 66/2002-10, Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 5. 2002, č. j. 30 Ca 67/2002-10, Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2002, č. j. 14 Nc 2502/2002-8, Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2002, č. j. 14 Nc 2504/2002-14, Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 5. 2002, č. j. 8 C 1/2002-8, Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 14. 5. 2002, č. j. 60 Ca 1/2002-13, a Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 30 Ca 108/2002, o zaregistrování kandidátní listiny navrhovatelky pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 14. a 15. června 2002, rozhodl takto:
Řízení se zastavuje.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se u Nejvyššího soudu podaným dovoláním domáhala zrušení výše označených rozhodnutí krajských soudů (Městského soudu v Praze), jimiž nebylo vyhověno jejímu odvolání proti rozhodnutí příslušných okresních úřadů (resp. Magistrátu hlavního města Prahy) o odmítnutí kandidátní listiny navrhovatelky pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 14. a 15. června 2002.
Poukázala na to, že důvodem pro odmítnutí kandidátní listiny navrhovatelky podle §33 odst. 3 písm. b) zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „volební zákon“), ve třinácti volebních krajích bylo nepřipojení potvrzení o složení příspěvku na volební náklady. Tento důvod odmítnutí kandidátní listiny pokládá za protiústavní s ohledem na závěry plynoucí z nálezu Ústavního soudu, Pl. ÚS 42/2000. Zdůraznila též nejednost rozhodování krajských soudů, když krajské soudy v Brně, Ostravě a v Českých Budějovicích vyhověly jejímu odvolání proti odmítnutí kandidátní listiny a rozhodly o její registraci pro volby do Poslanecké sněmovny.
Přípustnost dovolání opírá o tvrzení, že krajské soudy, jež ve věci rozhodovaly považuje za soudy odvolací, neboť ve volebním zákoně (§33 odst. 5) je uvedeno, že rozhodnutí o registraci, o odmítnutí kandidátní listiny nebo škrtnutí kandidáta na kandidátní listině musí obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o odvolání. Přitom se jedná o rozhodnutí, jež spočívají na nesprávném právním posouzení věci a jež mají po právní stránce zásadní význam. Současně se navrhovatelka domáhala vydání předběžného opatření o registraci její kandidátní listiny v krajích Karlovarském, Libereckém, Ústeckém, Královéhradeckém, Pardubickém, Středočeském a v Praze.
Nejvyšší soud přezkoumal podané dovolání a dospěl k těmto závěrům:
Podle §88 odst. 1 volebního zákona je k řízení o návrhu na vydání rozhodnutí o zaregistrování kandidátní listiny politické strany, politického hnutí nebo koalice (§86 volebního zákona) příslušný krajský soud podle sídla okresního úřadu v sídle kraje nebo okresního úřadu v sídle volebního obvodu. Postup řízení je pak upraven v ustanovení §200m o. s. ř.
Podle §200m odst. 6 o. s. ř. ovšem platí, že proti rozhodnutí soudu nejsou přípustné opravné prostředky.
Jestliže přímo zákon stanoví, že proti rozhodnutí krajského soudu v řízení o zaregistrování kandidátní listiny pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky nejsou přípustné žádné opravné prostředky, pak z toho logicky vyplývá, že vůbec nelze uvažovat o odvolacím soudu a o dovolání proti jeho rozhodnutí. Je tedy zřejmé, že zde není žádný funkčně příslušný soud k projednání podaného opravného prostředku.
Tato skutečnost znamená, že v řízení o takto podaném opravném prostředku (ať už je označen jako dovolání, či případně jinak) je založen neodstranitelný nedostatek podmínky řízení – funkční příslušnosti soudu. Řízení o takovém opravném prostředku je proto třeba zastavit s ohledem na ustanovení §104 odst. 1 věta první o. s. ř. (srov. rozhodnutí č. 60/2000 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pro úplnost lze dodat, že argumentace navrhovatelky zněním §33 odst. 5 volebního zákona není na místě, neboť toto ustanovení upravuje obsahové a formální náležitosti rozhodnutí příslušného okresního úřadu o registraci (o odmítnutí kandidátní listiny).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud rozhodl tak, že se řízení zastavuje.
Zastavení řízení způsobila navrhovatelka podáním opravného prostředku proti rozhodnutí vůči němuž zákon opravné prostředky nepřipouští. Proto za situace, kdy jiným subjektům nevznikly náklady řízení, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 10. června 2002
Předseda senátu
JUDr. Antonín Draštík