ECLI:CZ:NS:2002:11.ZP.13.2001.1
sp. zn. 11 Zp 13/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 13. prosince 2002 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Stanislava Rizmana a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Karla Hasche ve věci navrhovatele Vlády České republiky, proti odpůrci H. z. p. B., o pozastavení činnosti politického hnutí, takto:
Činnost politického hnutí H. z. p. B. se p o z a s t a v u j e .
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odpůrce je povinen zaplatit na účet Nejvyššího soudu České republiky částku 1000,- Kč jako soudní poplatek do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky obdržel dne 13. 2. 2001 návrh vlády na pozastavení činnosti politického hnutí H. z. p. B. Navrhovatel odůvodnil uvedený návrh tím, že odpůrce opakovaně nesplnil povinnost, vyplývající pro něj z ustanovení §18 odst. 1 zák. č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), když nepředložil Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky výroční finanční zprávy za rok 1998 a rok 1999. V tomto směru navrhovatel poukázal na usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 20. května 1999 č. 275 a ze dne 30. května 2000 č. 1063. Navrhovatel tak dovozuje, že činnost odpůrce je v rozporu s ustanovením §4 písm. a) zákona, podle něhož nemohou vyvíjet činnost politické strany a politická hnutí, která porušují ústavu a zákony. Proto se domáhá, aby Nejvyšší soud rozhodl o pozastavení činnosti odpůrce.
Odpůrci byl návrh doručen dne 30. 3. 2001. Odpůrce se k návrhu nevyjádřil. Navrhovatel k výzvě Nejvyššího soudu uvedl, že výroční finanční zpráva H. z. p. B. za rok 1998 a 1999 se dle zjištění Ministerstva vnitra ze dne 2. 12. 2002 v dokumentaci rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR dosud nenachází, přičemž politické hnutí nepředložilo výroční finanční zprávu ani za rok 2000 a 2001. Za tohoto stavu věci konstatuje, že návrh vlády na pozastavení činnosti jmenovaného politického hnutí je nadále aktuální.
K jednání před Nejvyšším soudem dne 13. 12. 2002 se dostavili zástupce navrhovatele JUDr. V. H. a zástupce odpůrce JUDr. Z. Č. Předvolání k jednání bylo navrhovateli doručeno 26. 11. 2002 a odpůrci dne 10. 12. 2002.
Při jednání před Nejvyšším soudem bylo po tiché poradě senátu vyhlášeno usnesení, že jednání o návrhu se koná vzhledem k tomu, že s návrhem byl předseda hnutí seznámen včas, když mu byl doručen již 30. 3. 2002. Odpůrce měl tedy dostatečný čas na přípravu k jednání. Poté předseda senátu vyzval zástupce navrhovatele, aby přednesl návrh včetně konečného návrhu. Zástupce navrhovatele uvedl, že na svém návrhu trvá a navrhl, aby činnost H. z. p. B. byla pozastavena.
Podle usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 13. schůze ze dne 20. května 1999 č. 275, odpůrce nepředložil výroční finanční zprávu za rok 1998 a stejná skutečnost vyplývá i z usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 25. schůze ze dne 30. 5. 2000 č. 1063, pokud jde o předložení výroční finanční zprávy odpůrce za rok 1999.
K vyžádání Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2002 bylo, jako příloha podání tajemníka rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 21. 11. 2002 předloženo usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 2299 ze 49. schůze 3. 5. 2002, v němž H. z. p. B. není uvedeno mezi politickými stranami, resp. politickými hnutími, jež své výroční finanční zprávy za roky 1998 a 1999 doplnily v souladu se zákonem. Nadto ve svém podání ze dne 21. 11. 2002, č. j. RV/579/2002, Ing. P. J., CSc., tajemník rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, Nejvyššímu soudu sdělil, že k uvedenému datu H. z. p. B. ani dodatečně výroční finanční zprávy za roky 1998 a 1999 nepředložilo.
Podle §4 písm. a) zákona mimo jiné platí, že vznikat a vyvíjet činnost nemohou strany a hnutí, které porušují Ústavu a zákony.
Podle §18 odst. 1 zákona jsou strany a hnutí povinny předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky výroční finanční zprávu v členění konkretizovaném pod body a) až e) citovaného ustanovení.
Podle §14 odst. 1 zákona může činnost strany a hnutí být rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu s §1 až §5, §6 odst. 5 a §17 až 19 zákona nebo se stanovami.
Podle §15 odst. 1 zákona platí, že o pozastavení činnosti strany a hnutí rozhoduje k návrhu vlády Nejvyšší soud. Řízení před Nejvyšším soudem se přitom řídí ustanovením §200i o. s. ř., tzn., že Nejvyšší soud rozhoduje usnesením, proti němuž nejsou přípustné opravné prostředky. Z hlediska rozsahu dokazování platí, že soud je povinen provést ke zjištění skutkového stavu i jiné důkazy potřebné k náležitému objasnění věci, než které byly účastníky navrhovány (§120 odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud návrh projednal a shledal, a to ze zpráv a usnesení vyžádaných ve věci Nejvyšším soudem, že politické hnutí H. z. p. B. skutečně nesplnilo zákonem uloženou povinnost předkládat výroční finanční zprávy v zákonné lhůtě a dle hledisek stanovených zákonem, a to v letech 1998 a 1999.
Odpůrce tedy nesplnil zákonnou povinnost stanovenou v §18 odst. 1 zákona, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší soud rozhodnout o pozastavení činnosti strany či hnutí.
Podle názoru Nejvyššího soudu odpovídá smyslu ustanovení §14 odst. 1 zákona závěr, že za situace, kdy politická strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily buď vůbec anebo ji nepředložily se zákonem požadovanými náležitostmi a když se tak stalo opakovaně, pak takové porušení ustanovení §18 odst. 1 zákona opodstatňuje pozastavení činnosti strany nebo hnutí. Nejvyšší soud se přitom opíral i o nález Ústavního soudu ze dne 18. 10. 1995, sp. zn. Pl. US 26/94, podle kterého je možno opakované porušování ustanovení §18 odst. 1 zákona považovat za důvod pozastavení činnosti hnutí. Opakované porušování uvedených povinností stanovených zákonem je totiž podle závěrů Ústavního soudu protiprávným jednáním ve smyslu ustanovení §4 písm. a) zákona.
Vycházeje z takto vyložených důvodů s poukazem na ustanovení §18 odst. 1 zákona Nejvyšší soud rozhodl na podkladě návrhu oprávněného subjektu o pozastavení činnosti politického hnutí H. z p. B.
Pro úplnost nutno dodat, že při pozastavení činnosti mohou strana a hnutí činit pouze takové úkony, které jsou zaměřeny na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, avšak nejdéle po dobu jednoho roku (§14 odst. 2 zákona). Nedojde-li v této době ke sjednání nápravy, může dojít k podání návrhu na rozpuštění takové strany či hnutí. Dojde-li ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl důvodem pro pozastavení činnosti strany (§18 odst. 1 zákona), považuje se činnost strany a hnutí za řádně obnovenou dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem (§14 odst. 3 zákona).
Navrhovatel měl sice v řízení ve věci úspěch, avšak je zřejmé, že mu žádné náklady nevznikly. Proto Nejvyšší soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§142 odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o zaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení, kdy navrhovatel je od soudního poplatku osvobozen podle §11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, se opírá o ustanovení §2 odst. 3 větu první a §7 odst. 1 tohoto zákona a o položku 2 písm. c) sazebníku soudních poplatků, jenž je přílohou tohoto zákona. Pro uvedené bylo rozhodnuto o povinnosti odpůrce zaplatit soudní poplatek, jenž činí částku 1000,- Kč, na účet Nejvyššího soudu České republiky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman