ECLI:CZ:NS:2002:11.ZP.15.2002.1
sp. zn. 11 Zp 15/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana rozhodl v právní věci navrhovatele JUDr. Ing. M. M., proti odpůrcům 1. Ing. M. K., 2. Státní volební komisi se sídlem v Praze 1, U Obecního domu č. 3, o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, takto:
Návrh se z a m í t á.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatel JUDr. M. M. podal dne 24. 6. 2002 u Nejvyššího soudu návrh na neplatnost volby kandidáta do Poslanecké Sněmovny, a to Ing. M. K. voleného v Jihočeském volebním kraji. Z obsahu návrhu vyplývá, že navrhovatel pokládá volbu Ing. M. K. za neplatnou z toho důvodu, že mu připadl mandát Koalice KDU-ČSL a US-DEU jako druhý mandát této Koalice v Jihočeském volebním kraji na základě podílu vypočteného podle §50 odst. 1 volebního zákona. Poukázal na to, že další mandáty již nepřipadly KSČM ani ČSSD s ohledem na výši jejich vypočtených podílů. Zdůraznil, že v Jihočeském kraji byla na základě rozhodnutí krajského soudu zaregistrována kandidátní listina volební strany Akce za zrušení senátu a proti vytunelování důchodových fondů (dále jen „AZS“), přestože tato strana nezaplatila příspěvek na volební náklady ve výši 15 000 Kč podle §31 odst. 4 volebního zákona a neměla být proto registrována. Přitom AZS získala ve volbách v Jihočeském kraji 1035 hlasů. V případě, že by nebyla její kandidátní listina registrována, byly by uvedené hlasy získaly jiné volební strany – pokud by 360 z nich získala KSČM, připadl by mandát dalšímu kandidátovi z kandidátní listiny KSČM; pokud by 861 z hlasů odevzdaných pro AZS získala ČSSD, připadl by mandát dalšímu kandidátovi z kandidátní listiny ČSSD; v obou případech by mandát nezískal Ing. M. K. Porušení volebního zákona spatřuje navrhovatel v ustanovení §31 odst. 4 v tom, že byla umožněna registrace kandidátní listiny volební strany, která nezaplatila příspěvek na volební náklady, a toto porušení mohlo ovlivnit výsledek volby napadeného kandidáta. Na základě toho navrhovatel dovozuje, že jsou splněny podmínky pro podání návrhu podle §87 odst. 1 a 5 volebního zákona, a navrhuje vydání usnesení, že volba Ing. M. K. poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v Jihočeském kraji je neplatná. V další části návrhu se navrhovatel zabývá zněním platného volebního zákona upravujícím volby do Poslanecké sněmovny a soudním přezkumem těchto voleb, přičemž dovozuje protiústavnost těchto ustanovení. Poukazuje na to, že platná právní úprava umožňuje pouze podat návrh na neplatnost volby kandidáta, a nikoliv na neplatnost hlasování, nebo neplatnost voleb, a to na rozdíl od soudního přezkumu voleb do Senátu. Znovu poukazuje na zaregistrování kandidátní listiny AZS v šesti krajích s dopady v podobě úbytku hlasů pro ostatní volební strany, a výsledné rozdělení mandátů ve více krajích, včetně nároku na státní příspěvek za hlasy. Poukazuje i na destabilizující a diskriminační účinky uzavírací 5% hranice hlasů pro získání mandátu. V neposlední řadě poukazuje také na situaci v hlavním mediích, do nichž nemají přístup neparlamentní strany, v důsledku čehož nemají šanci překročit hranici 5 % hlasů. Proto navrhuje, aby v této části Nejvyšší soud řízení přerušil a podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení příslušné části volebního zákona a §87 odst. 1 téhož zákona.
K podanému návrhu se vyjádřila Státní volební komise dne 27. 6. 2002 tak, že v případě registrace AZS v některých volebních krajích byla tato provedena na základě rozhodnutí příslušného soudu, což volební orgány respektovaly. Pokud jde o protiústavnost 5% klauzule, pak Státní volební komise poukázala na tu skutečnost, že Ústavní soud se tvrzenou protiústavností již dříve několikrát zabýval. V tomto směru odpůrce poukázal na nález Ústavního soudu uveřejněný pod č. 64/2001 Sb. Pokud jde o přístup kandidujících subjektů do medií, ten je upraven ustanovením §16 odst. 4 volebního zákona, o volební kampani. Pokud jde o poskytování vysílacího času nad rámec stanovený tímto ustanovením, je to zcela v působnosti příslušných medií. Přílohou vyjádření odpůrce je stanovisko Českého statistického úřadu, jehož obsahem je simulace případného chování voličů pro případy uváděné v podaném návrhu za situace, kdy došlo k účasti ve volbách ze strany AZS, a to s dopady pro volební kraj Jihočeský, jakož i pro další volební kraje v České republice.
Podle §87 odst. 1 zákona. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „zákon“), se podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu (tj. §200n o. s. ř.) každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, a každá politická strana, politické hnutí nebo koalice, jejíž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby do Poslanecké sněmovny zaregistrována, přičemž návrh je třeba podat nejpozději deset dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí.
Podle §87 odst. 5 zákona návrh na neplatnost volby kandidáta může navrhovatel podat, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta.
Podle §88 odst. 2 zákona je k řízení o návrhu na neplatnost volby kandidáta příslušný Nejvyšší soud.
Řízení se koná podle ustanovení §200n o. s. ř., kdy účastníkem tohoto řízení je navrhovatel, Státní volební komise a ten, jehož volba poslancem byla napadena (§200n odst. 3 o. s. ř.).
Soud o návrhu rozhodne bez jednání usnesením, a to do dvaceti dnů; usnesení soudu nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu (§200n odst. 4 o. s. ř.).
Oficiální výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vyhlásila Státní volební komise dne 18. 6. 2002.
Z výsledků voleb také vyplývá, že v Jihočeském volebním kraji byl za Koalici KDU-ČSL a US-DEU zvolen kandidát na poslance Ing. M. K.
Z výpisu ze stálého seznamu voličů Městského úřadu v Českém Krumlově vyplývá, že v tomto seznamu je uveden navrhovatel M. M.
Je tedy zřejmé, že návrh na neplatnost volby kandidáta na poslance byl podán ve lhůtě stanovené v zákoně a oprávněnou osobou. Směřuje rovněž vůči volbě kandidáta voleného ve volebním okrsku, v němž je navrhovatel zapsán ve stálém voličském seznamu.
Obsahem specifického soudního přezkumu platnosti volby kandidáta na poslance do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je zjištění, zda došlo k porušení zákona (tj. volebního zákona), a to navíc takovým způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta.
Soudní přezkum platnosti volby se přitom uskutečňuje ve zvláštním druhu občanského soudního řízení sporného, v němž pro navrhovatele přiměřeně platí povinnosti tvrzení a důkazní (§101 odst. 1 a §120 odst. 1 o. s. ř.). Právě tvrzení navrhovatele, že zákon byl porušen a jakým konkrétním způsobem, vytváří rámec přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.
Z obsahu podaného návrhu je zřejmé, že z výše uvedených mezí soudního přezkumu voleb vybočuje v tom směru, pokud navrhovatel uplatňuje výhrady vůči platné zákonné úpravě volebního práva. V tomto směru ovšem Nejvyšší soud nedospěl ani k závěru, že by byly dány důvody pro přerušení řízení a předložení věci Ústavnímu soudu postupem podle §109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Je třeba připomenout, že otázkou protiústavnosti 5% uzavírací klauzule se Ústavní soud v minulosti již opakovaně zabýval, naposledy nálezem, který byl publikován pod číslem 64/2001 Sb. Proto v tomto ohledu nebyl sebemenší důvod k přerušení řízení a předložení věci Ústavnímu soudu. Stejně tak nebyl shledán důvod k tomuto postupu, pokud navrhovatel namítá protiústavnost rozsahu soudního přezkumu v řízení o neplatnosti volby kandidáta na poslance, kdy poukazuje na údajnou protiústavnost ustanovení §87 odst. 1 zákona. Podle tohoto ustanovení a podle §87 odst. 5 zákona je rozsah soudního přezkumu vymezen tak, že Nejvyšší soud se zabývá návrhem na neplatnost volby kandidáta, který je podložen tvrzením, že došlo k porušení volebního zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby u tohoto kandidáta. Pokud navrhovatel poukazuje na rozdílnost rozsahu přezkumu v případě voleb do Poslanecké sněmovny a voleb do Senátu, pak přehlíží, že jde o volby založené na zcela rozdílných volebních systémech. Jestliže zákonodárce neumožňuje vyslovit neplatnost voleb do Poslanecké sněmovny jako celku, pak ani v tom směru Nejvyšší soud nespatřuje důvod k předložení věci Ústavnímu soudu.
Pokud jde o tvrzení navrhovatele o nerovném přístupu politických subjektů do medií, tak ani sám navrhovatel neuvádí tuto skutečnost jako porušení volebního zákona, spíše jen obecně poukazuje na to, že v mediích, zejména soukromoprávních, je dáván větší prostor tzv. parlamentním politickým stranám, oproti menším, neparlamentním politickým subjektům.
Podstata námitek navrhovatele spočívá v tvrzení o porušení volebního zákona v tom, že v rámci Jihočeského volebního kraje byla zaregistrována kandidátní listina AZS, ačkoliv tento politický subjekt nezaplatil příspěvek na volební náklady ve výši 15 000 Kč, a tato okolnost, podle tvrzení navrhovatele, mohla zásadním způsobem ovlivnit výsledek volby návrhem napadeného kandidáta za poslance Ing. M. K. Pro oporu svého tvrzení o porušení volebního zákona pak navrhovatel poukázal na rozdílnou situaci v jednotlivých volebních krajích, kdy kandidátní listina AZS byla v některých zaregistrována i bez zaplacení příspěvku na volební náklady, zatímco v jiných krajích bez zaplacení tohoto příspěvku naopak zaregistrována nebyla.
Z výše již citovaného ustanovení §87 odst. 5 zákona vyplývá, že základním předpokladem úspěšnosti návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta na poslance je zjištění, že vůbec došlo k porušení ustanovení volebního zákona. Navíc pak zákon vyžaduje, aby se tak stalo kvalifikovaným způsobem, tj. takovým způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby dotčeného kandidáta.
Podanému návrhu lze přisvědčit jen potud, že v Jihočeském volebním kraji byla zaregistrována kandidátní listina AZS bez zaplacení příspěvku na volební náklady, a to na základě rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 5. 2002 čj. 11 C 25/2002-9. K této skutečnosti je třeba uvést následující:
Podle čl. 81 Ústavy vykonávají v České republice soudní moc nezávislé soudy (srov. též §1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudu a o změně některých dalších zákonů). Novelou volebního zákona č. 204/2000 Sb. došlo ke změně v rozhodování o registraci kandidátních listin pro volby do Poslanecké sněmovny v tom, že rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí příslušného okresního úřadu bylo svěřeno do kompetence příslušných krajských soudů (§86 a §88 odst. 1 zákona). V řízení podle §200m odst. 1 písm. a) a c) o. s. ř. rozhodují krajské soudy o návrhu politické strany, politického hnutí nebo koalice, která kandidátní listinu podala, na vydání rozhodnutí o zaregistrování kandidátní listiny pro volby do Poslanecké sněmovny odmítnuté rozhodnutím příslušného okresního úřadu, popř. o návrhu ostatních politických stran, politických hnutí nebo koalic na vydání rozhodnutí o zrušení registrace kandidátní listiny pro tyto volby provedené příslušným okresním úřadem. Podle §200m odst. 6 o. s. ř. proti rozhodnutí soudu nejsou přípustné opravné prostředky. Z výše uvedeného ustanovení je zřejmé, že soudní ochrana v této fázi voleb se koná v jednostupňovém řízení před příslušnými krajskými soudy, přičemž proti rozhodnutí těchto soudů nelze uplatnit opravné prostředky. Je nutno připomenout, že pravomocné rozhodnutí soudu je nezměnitelné, závazné a vykonatelné.
Jestliže došlo na základě pravomocného rozhodnutí krajského soudu k tomu, že v Jihočeském volebním kraji byla zaregistrována kandidátní listina volební strany (AZS), aniž tato zaplatila příspěvek na volební náklady, pak na základě tohoto rozhodnutí vznikla povinnost příslušného volebního orgánu provést zaregistrování takové kandidátní listiny (§33 odst. 7 zákona). V Jihočeském volebním kraji tento postup byl respektován. Příslušný volební orgán na základě pravomocného rozhodnutí krajského soudu zaregistroval kandidátní listinu AZS. V tomto směru nedošlo tedy k porušení volebního zákona, naopak volební zákon byl dodržen. Tímto pravomocným rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích došlo k ukončení této fáze průběhu voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v Jihočeském kraji. Tato skutečnost byla dostatečně známa před konáním voleb do Poslanecké sněmovny, a to jak voličům, tak i kandidujícím politickým subjektům. Bylo tedy předem známo, kdo v tomto volebním kraji kandiduje, tato skutečnost byla pro voliče i kandidující subjekty zcela předvídatelná. Obecně tedy platí, že Nejvyššímu soudu v řízení o neplatnosti volby kandidáta na poslance nepřísluší přezkoumávat pravomocná rozhodnutí krajských soudů o registraci kandidátní listiny, popř. rozhodnutí o odmítnutí takové registrace. Nejvyšší soud v tomto ohledu není funkčně nadřízeným soudem vůči krajským soudům, které mají výlučnou kompetenci rozhodovat o této otázce. Rozhodnutí o registraci, resp. soudní přezkum rozhodnutí příslušného volebního orgánu byl proveden nezávislými soudy. Nejvyššímu soudu tedy nepřísluší v tomto řízení ani posuzovat, zda je správné rozhodnutí o registraci politického subjektu, který nesložil příspěvek na volební náklady, či naopak, zda je správné rozhodnutí opačné. Pokud zákonodárce svěřil kompetenci o rozhodování ohledně registračního řízení ve věci voleb do Poslanecké sněmovny krajským soudům, aniž proti jejich rozhodnutím připustil opravné prostředky, pak nelze vyloučit situaci, kdy dojde k rozdílným rozhodnutím na úrovni jednotlivých krajských soudů.
Podstatné ovšem z hlediska soudní ochrany přezkumu platnosti volby kandidáta je to, zda došlo či nedošlo k porušení volebního zákona. Podle názoru Nejvyššího soudu takový závěr učinit nelze.
Lze tedy uzavřít, že předpokladem pro vyslovení neplatnosti volby kandidáta je především zjištění, že došlo k porušení volebního zákona. Na základě tvrzení obsaženého v podaném návrhu Nejvyšší soud k takovému závěru nedospěl. Postup volebních orgánů v Jihočeském volebním kraji spočívající v respektování rozhodnutí příslušného krajského soudu, které bylo učiněno v souladu s jeho kompetencí, nelze pokládat za porušení volebního zákona. Jiné porušení volebního zákona pak tvrzeno nebylo.
Ze všech výše uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrh zamítl.
Řízení o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je zvláštním druhem řízení i ve vztahu k rozhodování o jeho nákladech. Nejvyšší soud má zato, že v posuzovaném případě je nutno s přihlédnutím k předmětu řízení rozhodnout o nákladech řízení podle ustanovení §146 odst. 1 písm. a) per. analogiam o. s. ř. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není žádný opravný prostředek přípustný (§200n odst. 5 o. s. ř.).
V Brně dne 2. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík