ECLI:CZ:NS:2002:11.ZP.17.2002.1
sp. zn. 11 Zp 17/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana rozhodl v právní věci navrhovatelů A. Ing. J. J., B. Ing. J. J., zastoupeného navrhovatelem sub. A., proti odpůrcům 1. J. F., 2. Státní volební komisi se sídlem v Praze 1, U Obecního domu č. 3, o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, takto:
Návrh se z a m í t á.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatelé podali dne 24. června 2002 u Nejvyššího soudu návrh na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta – J. F., zvolené za KSČM ve volebním kraji Středočeském na kandidátní listině č. 22 (správně patří č. 23). Z jejího obsahu vyplývá, že navrhovatelé namítají neplatnost zvolení výše uvedené kandidátky v podstatě tím, že v případě správného postupu příslušné okrskové volební komise by do počtu platných hlasů byly zařazeny též takové hlasy voličů, kdy v úřední obálce bylo obsaženo více hlasovacích lístků. Takový hlas voliče je nutno pokládat za platný hlas a v důsledku toho by napadená kandidátka J. F. nemohla získat mandát, neboť s ohledem na počet platných hlasů by mandát připadl jinému volebními kraji, konkrétně Olomouckému volebnímu kraji. Podle názoru navrhovatelů došlo při výpočtu ze strany Českého statistického úřadu k nesprávnosti v tom smyslu, že ztotožnil hlasy voličů s počty platných hlasovacích lístků, aniž odlišil obsahový význam obou pojmů. Podle názoru navrhovatelů je třeba pokládat za platný hlas voliče též každý takový hlas, který byl odevzdán formou úřední obálky, bez ohledu na to, zda v této úřední obálce se nachází jeden či více hlasovacích lístků. Každý volič, který se dostavil k volbám, vyzvedl si úřední obálku a současně tuto obálku odevzdal, pak platně volil a jeho voličský hlas je platný. Nelze tedy dovozovat, že není platný hlas voliče, který využil volebního práva, jen z toho důvodu, že nedal hlas některé volební straně. V důsledku toho došlo ke zkreslení výpočtu mandátového čísla a z těchto důvodů nebylo možno dospět k závěru, že napadená kandidátka J. F. platně získala mandát ve Středočeském kraji. Proto se navrhovatelé domáhali toho, aby Nejvyšší soud rozhodl, že J. F. nebyla platně zvolena.
Z vyjádření odpůrkyně J. F. vyplývá, že návrh navrhovatelů pokládá za nedůvodný s tím, že postup okrskových volebních komisí při zjišťování výsledků voleb je zcela jednoznačný a že argumentace navrhovatelů neodpovídá zákonu. Odpůrkyně poukazuje na příslušná ustanovení zákona s tím, že postup příslušných volebních komisí zcela odpovídá znění těchto zákonných ustanovení.
Z vyjádření Státní volební komise ze dne 27. 6. 2002 vyplývá, že způsob hlasování ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, platnost hlasovacích lístků a platnost hlasů upravuje volební zákon, přičemž při posuzování hlasovacích lístků je nutno postupovat podle §41 zákona. Volební zákon rozlišuje pojmy neplatný hlasovací lístek a neplatný hlas, přičemž je ovšem logické, že odevzdáním neplatného hlasovacího lístku je též hlas voliče neplatný. Nelze souhlasit s tvrzením navrhovatelů, že počet platných hlasů odpovídá počtu odevzdaných úředních obálek, neboť v případech odevzdání prázdné úřední obálky či úřední obálky s přetrženým hlasovacím lístkem rozhodně nejde o platný hlas. O platný hlas však rovněž nejde v případech, kdy volič odevzdal najednou v úřední obálce dva a více hlasovacích lístků. O platný hlas jde jen v případech, kdy projev vůle voliče odpovídá způsobu hlasování podle §39 zákona. Pokud by bylo správné tvrzení navrhovatelů, že jsou platné též hlasy voličů, kteří odevzdali najednou dva hlasovací lístky, pak by došlo k popření zásady rovnosti hlasů a zásady tajnosti hlasování. Pokud současný volební zákon nezná institut tzv. prázdných hlasovacích lístků, který umožňoval voliči hlasovat platně, ale přitom pro žádný z kandidujících subjektů, pak z toho lze dovodit, že takový postup znamená, že jde o neplatný hlas, a obdobně to platí i pro případy, kdy v úřední obálce je obsaženo více hlasovacích lístků.
Nejvyšší soud přezkoumal podaný návrh a dospěl k následujícím závěrům:
Podle §87 odst. 1 zákona. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „zákon“), se podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu (tj. §200n o. s. ř.) každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, a každá politická strana, politické hnutí nebo koalice, jejíž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby do Poslanecké sněmovny zaregistrována, přičemž návrh je třeba podat nejpozději deset dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí.
Podle §87 odst. 5 zákona návrh na neplatnost volby kandidáta může navrhovatel podat, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta.
Podle §88 odst. 2 zákona je k řízení o návrhu na neplatnost volby kandidáta příslušný Nejvyšší soud.
Řízení se koná podle ustanovení §200n o. s. ř., kdy účastníkem tohoto řízení je navrhovatel, Státní volební komise a ten, jehož volba poslancem byla napadena (§200n odst. 3 o. s. ř.).
Soud o návrhu rozhodne bez jednání usnesením, a to do dvaceti dnů; usnesení soudu nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu (§200n odst. 4 o. s. ř.).
Oficiální výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vyhlásila Státní volební komise dne 18. 6. 2002. Z výsledků voleb také vyplývá, že ve Středočeském volebním kraji byla za Komunistickou stranu Čech a Moravy zvolena kandidátkou na poslance J. F.
Z potvrzení Městského úřadu v Kralupech nad Vltavou ze dne 18. 6. 2002 vyplývá, že oba navrhovatelé jsou zapsáni ve stálém seznamu voličů ve volebním okrsku č. 6, obec Kralupy nad Vltavou, okres Mělník, Středočeský kraj.
Na základě výše uvedených skutečností může Nejvyšší soud dále konstatovat, že návrh byl podán ve lhůtě stanovené v zákoně a oprávněnými osobami.
Obsahem specifického soudního přezkumu platnosti volby kandidáta na poslance do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je zjištění, zda došlo k porušení zákona (tj. volebního zákona), a to navíc takovým způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta.
Soudní přezkum platnosti volby se přitom uskutečňuje ve zvláštním druhu občanského soudního řízení sporného, v němž pro navrhovatele přiměřeně platí povinnosti tvrzení a důkazní (§101 odst. 1 a §120 odst. 1 o. s. ř.). Právě tvrzení navrhovatele, že zákon byl porušen a jakým konkrétním způsobem, vytváří rámec přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.
S přihlédnutím k tvrzením navrhovatelů je třeba předně připomenout, že postup při hlasování je v zákoně výslovně upraven (§39), a tak, že v prostoru určeném pro úpravu hlasovacích lístků vloží volič do úřední obálky jeden hlasovací lístek.
V ustanovení §40 zákona je pak podrobně rozepsán postup okrskové volební komise při zjišťování výsledků hlasování. V odst. 3 tohoto ustanovení je uvedeno, že po vyjmutí obálek z volební schránky jsou vyloučeny jiné než úřední obálky a volné hlasovací lístky. Poté dochází k vyjmutí hlasovacích lístků z úředních obálek a k vyloučení neplatných hlasovacích lístků, jimiž jsou (§41 odst. 2) hlasovací lístky na jiném než předepsaném tiskopise, přetržené hlasovací lístky a hlasovací lístky nevložené do úřední obálky. Dále zákon uvádí (§41 odst. 2, poslední věta), že je neplatný hlas voliče, je-li v úřední obálce několik hlasovacích lístků. Jinými slovy, není platný hlas voliče, i když jsou v úřední obálce předepsané a neroztržené hlasovací lístky, pokud se jich v jedné úřední obálce nachází několik. Podle názoru Nejvyššího soudu se obsahově jedná o totéž, jako kdyby v úřední obálce byl hlasovací lístek na jiném než předepsaném tiskopise či přetržený hlasovací lístek. Zákonodárce jen vyjádřil formálně rozdíl v tom, že nachází-li se v úřední obálce několik hlasovacích lístků neroztržených a na předepsaném tiskopise, nelze je označit za „neplatné hlasovací lístky“, nýbrž těchto několik hlasovacích lístků v jedné úřední obálce představuje neplatný hlas voliče, který tyto hlasovací lístky do úřední obálky vložil. Byly totiž odevzdány „platné hlasovací lístky“, které se ovšem nachází v jedné úřední obálce, což způsobuje neplatnost takového hlasování.
V tomto směru je velice výstižná argumentace Státní volební komise o posuzování úředních obálek neobsahujících žádný hlasovací lístek. Podle argumentace navrhovatelů i tyto „hlasy“ by bylo nutno pokládat za platné. Takové závěry jsou ovšem v naprostém rozporu se zněním zákona a logikou jeho výkladu. Samozřejmě se nabízí ihned otázka, komu takový „platný hlas“ (a to platí i v případě, že je v úřední obálce několik hlasovacích lístků) vlastně přičíst, koho vlastně chtěl volič volit. Skutečně by došlo k porušení zejména principu rovného hlasovacího práva. Pokud volič nechtěl volit nikoho, tak stávající volební zákon takový postup neuznává jako platné hlasování.
I když Nejvyšší soud zcela odhlédl od toho, že navrhovatelé nijak neprokázali, zda vůbec, a popřípadě v jakém rozsahu došlo k jimi vytýkanému postupu okrskových volebních komisí ve vztahu k volbě napadané kandidátky J. F. (jinými slovy navrhovatelé nijak neprokázali svá tvrzení o porušení volebního zákona ve vztahu k jimi napadené kandidátce), pak především je třeba obecně zdůraznit, že na základě výše uvedeného Nejvyšší soud neshledal v namítaném postupu okrskových volebních komisí porušení volebního zákona. Naopak příslušné volební komise postupovaly plně v souladu se zákonem. Argumentace navrhovatelů pak vůbec nekoresponduje se zákonnou úpravou.
Ze všech výše uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrh zamítl.
Řízení o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je zvláštním druhem řízení i ve vztahu k rozhodování o jeho nákladech. Nejvyšší soud má zato, že v posuzovaném případě je nutno s přihlédnutím k předmětu řízení rozhodnout o nákladech řízení podle ustanovení §146 odst. 1 písm. a) per. analogiam o. s. ř. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není žádný opravný prostředek přípustný (§200n odst. 5 o. s. ř.).
V Brně dne 1. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík