ECLI:CZ:NS:2002:11.ZP.19.2002.1
sp. zn. 11 Zp 19/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana rozhodl v právní věci navrhovatelky Ing. arch. L. K., proti odpůrcům 1. P. S. a 2. Státní volební komisi se sídlem v Praze 1, U Obecního domu č. 3, o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky takto:
Návrh se z a m í t á.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatelka Ing. arch. L. K. podala dne 24. 6. 2002 u Nejvyššího soudu „Návrh na neplatnost volby kandidáta do Poslanecké sněmovny ČR“. Ve svém návrhu navrhovatelka uvádí, že je voličem zapsaným do stálého seznamu voličů pro 136 volební okrsek městské části Brno – sever ve městě Brně v Jihomoravském Kraji. Podle výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky zveřejněných Státní volební komisí byl v Jihomoravském kraji zvolen poslancem na Občanskou demokratickou stranu pan P. S. (dále jen „kandidát“).
Mandát připadl kandidátovi jako šestý mandát ODS ve volebním kraji na základě podílu vypočteného podle §50 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále jen „volební zákon“) ve výši 19 233,50. Další mandát již nepřipadl koalici US-DEU a KDU-ČSL, jejíž pátý podíl činil 19 112,60.
V Jihomoravském kraji na základě rozhodnutí krajského soudu byla zaregistrována kandidátní listina volební strany Akce za zrušení senátu a proti vytunelování důchodových fondů (dále jen „AZS“), přestože tato strana nezaplatila příspěvek na volební náklady ve výši 15 000 Kč podle §31 odst. 4 a neměla být proto registrována. AZS získala ve volbách v Jihomoravském kraji 1566 hlasů. V případě, že by nebyla její kandidátní listina registrována, byly by uvedené hlasy získaly jiné volební strany. Pokud by 610 z nich získala koalice, připadl by mandát nikoliv P. S., ale dalšímu kandidátovi z kandidátní listiny koalice.
Bylo porušeno ustanovení §31 odst. 4 volebního zákona tím, že byla umožněna registrace kandidátní listiny volební strany, která nezaplatila příspěvek na volební náklady. Toto porušení mohlo ovlivnit výsledek volby kandidáta. Jsou tedy splněny podmínky pro podání návrhu podle §87 odst. 1 a 5 volebního zákona.
Navrhovatelka proto navrhuje, aby soud vydal toto usnesení: Volba P. S. poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v Jihomoravském kraji je neplatná.
Dále navrhovatelka poukazuje na některá ustanovení volebního zákona a soudní přezkum těchto voleb, přičemž dovozuje protiústavnost těchto ustanovení. Zdůrazňuje, že platná právní úprava umožňuje pouze podat návrh na neplatnost volby kandidáta, a nikoliv na neplatnost hlasování, nebo neplatnost voleb, a to na rozdíl od soudního přezkumu voleb do Senátu. Znovu poukazuje na zaregistrování kandidátní listiny AZS v šesti krajích s dopady v podobě úbytku hlasů pro ostatní volební strany a výsledné rozdělení mandátů ve více krajích, včetně nároku na státní příspěvek za hlasy. Poukazuje i na destabilizující a diskriminační účinky uzavírací 5% hranice hlasů pro získání mandátu. V neposlední řadě poukazuje také na situaci v hlavním mediích, do nichž nemají přístup neparlamentní strany, v důsledku čehož nemají šanci překročit hranici 5 % hlasů. Proto navrhuje, aby v této části Nejvyšší soud řízení přerušil a podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení příslušné části volebního zákona a §87 odst. 1 téhož zákona.
Odpůrce - Státní volební komise - podal k návrhu vyjádření dne 27. 6. 2002. Ve svém vyjádření uvádí:
Proti rozhodnutí okresního úřadu v sídle kraje o odmítnutí kandidátní listiny má podle §33 odst. 4 a §86 volebního zákona politická strana, politické hnutí nebo koalice, kterého se toto rozhodnutí týká, právo domáhat se ochrany u krajského soudu do dvou dnů od doručení rozhodnutí. Pokud soud ve věci rozhodne ve prospěch politické strany, politického hnutí nebo koalice, provede podle §33 odst. 7 volebního zákona okresní úřad v sídle kraje nejpozději 20 dnů přede dnem voleb zaregistrování kandidátní listiny. Proti tomuto zaregistrování nelze podat opravný prostředek.
Výše popsaný postup podle volebního zákona byl a okresními úřady i soudy dodržen, a proto nelze než zaregistrování kandidátních listin politické strany Akce za zrušení Senátu a proti vytunelování důchodových fondů, byť jen v některých volebních krajích, respektovat.
Pokud jde o údajnou protiústavnost 5% klauzule, její posouzení přísluší jedině Ústavnímu soudu, který se ovšem omezovací klauzulí již dříve několikrát zabýval a protiústavnost neshledal – naposledy viz nález Ústavního soudu uveřejněný pod č. 64/2001 Sb., ze kterého vyplývá, že Ústavní soud neshledal volební systém s využitím limitu 5 % pro postup do skrutinia (potažmo limitu 10 % – 20 % u koalic) v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.
V příloze svého vyjádření Státní volební komise zaslala stanovisko Českého statistického úřadu k danému případu, v němž je mimo jiné uvedeno:
„Chování voličů v případě, že by nekandidovala politická strana č. 8 - AZS, a to nejen v tomto Jihomoravském, ale v kterémkoli volebním kraji, nelze podle našeho názoru naprosto žádným způsobem předjímat. Neexistují ani orientační podklady ve formě předvolebních průzkumů volebního chování, které by dovolily považovat některé z výše uvedených simulací za pravděpodobnější než jiné. Z námi provedených doplnění simulací navrhovatele je však zřejmé, že i jen nepatrná změna v počtu platných hlasů pro tyto strany může způsobit zásadní změnu ve velikosti podílu hlasů a v jeho zařazení na to místo pořadí, za které je ještě ve volebním kraji přiznáván mandát.“
Odpůrce P. S. zaslal dne 3. 7. 2002 Nejvyššímu soudu vyjádření k návrhu na zahájení řízení. Ve svém vyjádření prostřednictvím své advokátky JUDr. H. P. uvádí:
Rozhodnutím Krajského soudu byla zaregistrována kandidátní listina volební strany Akce za zrušení senátu a proti vytunelování důchodových fondů, jehož rozhodnutí nebylo napadeno opravným prostředkem a nabylo tak právní moci, tedy uvedený účastník voleb byl platně zaregistrován. Není pochyb, že tato politická strana se účastnila voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky zcela v souladu se zákonem o volbách a získala tak v Jihomoravském kraji platných 1566 hlasů. Podle jeho názoru byl dodržen postup voleb zcela podle dikce volebního zákona.
Jak navrhovatelka uvádí, nejednotné rozhodování krajských soudů v řízení o registraci malých stran, které neuhradily ve stanovené lhůtě příspěvek na volební náklady, nemůže jít k tíži žádného konkrétního kandidáta a navrhovat neplatnost jeho volby. Bylo by podle jejího názoru nutné navrhovat neplatnost voleb všech kandidátů ve všech krajích. Z výše uvedeného podle názoru odpůrce vyplývá, že navrhovatelka se snaží vyvolat jiné řízení, ke kterému nemá sama dostatek aktivní legitimace, a návrh na neplatnost volby kandidáta je tedy pouze účelovým podáním bez jasných důkazů a argumentace, kterou nahrazuje teoretickými úvahami ad absurdum, při kterých nebere v potaz základní principy volné soutěže politických stran.
Proto odpůrce navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky návrh na neplatnost volby P. S. do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v plném rozsahu zamítl a současně uložil navrhovatelce povinnost nahradit náklady mého právní zastoupení.
Nejvyšší soud přezkoumal věc na základě uvedeného návrhu na neplatnost volby kandidáta a dospěl k těmto závěrům:
Podle §87 odst. 1 zákona. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „zákon„), se podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu (tj. §200n o. s. ř.) každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, a každá politická strana, politické hnutí nebo koalice, jejíž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby do Poslanecké sněmovny zaregistrována, přičemž návrh je třeba podat nejpozději deset dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí.
Podle §87 odst. 5 zákona návrh na neplatnost volby kandidáta může navrhovatel podat, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta.
Podle §88 odst. 2 zákona je k řízení o návrhu na neplatnost volby kandidáta příslušný Nejvyšší soud.
Řízení se koná podle ustanovení §200n o. s. ř., kdy účastníkem tohoto řízení je navrhovatel, Státní volební komise a ten, jehož volba poslancem byla napadena (§200n odst. 3 o. s. ř.).
Soud o návrhu rozhodne bez jednání usnesením, a to do dvaceti dnů; usnesení soudu nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu (§200n odst. 4 o. s. ř.).
Oficiální výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vyhlásila Státní volební komise dne 18. 6. 2002.
Z výsledků voleb také vyplývá, že v Jihomoravském volebním kraji byl za Občanskou demokratickou stranu zvolen kandidát na poslance P. S
Z výpisu ze stálého seznamu voličů Městské části města Brna, Brno-sever volební okrsek 136 vyplývá, že ve stálém volebním seznamu je uvedena navrhovatelka Ing. arch. L. K.
Je tedy zřejmé, že návrh na neplatnost volby kandidáta na poslance byl podán ve lhůtě stanovené v zákoně a oprávněnou osobou. Směřuje rovněž vůči volbě kandidáta voleného ve volebním okrsku, v němž je navrhovatel zapsán ve stálém voličském seznamu.
Obsahem specifického soudního přezkumu platnosti volby kandidáta na poslance do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je zjištění, zda došlo k porušení zákona (tj. volebního zákona), a to navíc takovým způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta.
Soudní přezkum platnosti volby se přitom uskutečňuje ve zvláštním druhu občanského soudního řízení sporného, v němž pro navrhovatele přiměřeně platí povinnosti tvrzení a důkazní (§101 odst. 1 a §120 odst. 1 o. s. ř.). Právě tvrzení navrhovatele, že zákon byl porušen a jakým konkrétním způsobem, vytváří rámec přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.
Z obsahu podaného návrhu je zřejmé, že z výše uvedených mezí soudního přezkumu voleb vybočuje v tom směru, pokud navrhovatel uplatňuje výhrady vůči platné zákonné úpravě volebního práva. V tomto směru ovšem Nejvyšší soud nedospěl ani k závěru, že by byly dány důvody pro přerušení řízení a předložení věci Ústavnímu soudu postupem podle §109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Je třeba připomenout, že otázkou protiústavnosti 5% uzavírací klauzule se Ústavní soud v minulosti již opakovaně zabýval, naposledy nálezem, který byl publikován pod č. 64/2001 Sb. Stejně tak nebyl shledán důvod k tomuto postupu, pokud navrhovatelka namítá protiústavnost rozsahu soudního přezkumu v řízení o neplatnosti volby kandidáta na poslance, kdy poukazuje na údajnou protiústavnost ustanovení §87 odst. 1 zákona. Ve skutečnosti, že zákonodárce neumožňuje soudu vyslovit neplatnost voleb do Poslanecké sněmovny jako celku, Nejvyšší soud nespatřuje důvod k předložení věci Ústavnímu soudu.
Pokud jde o tvrzení navrhovatelky o nerovném přístupu politických subjektů do medií, pak ani sama navrhovatelka neuvádí tuto skutečnost jako porušení volebního zákona, spíše jen obecně poukazuje na to, že v mediích, zejména soukromoprávních, je dáván větší prostor tzv. parlamentním politickým stranám, oproti menším, neparlamentním politickým subjektům.
Podstata námitek navrhovatelky spočívá v tvrzení o porušení volebního zákona v tom, že v rámci Jihomoravského volebního kraje byla zaregistrována kandidátní listina AZS, ačkoliv tento politický subjekt nezaplatil příspěvek na volební náklady ve výši 15 000 Kč, a tato okolnost, podle tvrzení navrhovatelky, mohla zásadním způsobem ovlivnit výsledek volby návrhem napadeného kandidáta za poslance P. S. Pro oporu svého tvrzení o porušení volebního zákona pak navrhovatel poukázal na rozdílnou situaci v jednotlivých volebních krajích, kdy kandidátní listina AZS byla v některých zaregistrována i bez zaplacení příspěvku na volební náklady, zatímco v jiných krajích bez zaplacení tohoto příspěvku naopak zaregistrována nebyla.
Z výše již citovaného ustanovení §87 odst. 5 zákona vyplývá, že základním předpokladem úspěšnosti návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta na poslance je zjištění, že vůbec došlo k porušení ustanovení volebního zákona. Navíc pak zákon vyžaduje, aby se tak stalo kvalifikovaným způsobem, tj. takovým způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby dotčeného kandidáta.
Podanému návrhu lze přisvědčit jen potud, že v Jihomoravském volebním kraji byla zaregistrována kandidátní listina AZS bez zaplacení příspěvku na volební náklady, a to na základě rozhodnutí Krajského soudu v Brně (usnesení ze dne 14. 5. 2002 sp. zn. 30 Ca 109/2002, 30 Ca 110/2002, 30 Ca 111/2002). K této skutečnosti je dále třeba uvést následující:
Podle čl. 81 Ústavy vykonávají v České republice soudní moc nezávislé soudy (srov. též §1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudu a o změně některých dalších zákonů). Novelou volebního zákona č. 204/2000 Sb. došlo ke změně v rozhodování o registraci kandidátních listin pro volby do Poslanecké sněmovny v tom, že rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí příslušného okresního úřadu bylo svěřeno do kompetence příslušných krajských soudů (§86 a §88 odst. 1 zákona). V řízení podle §200m odst. 1 písm. a) a c) o. s. ř. rozhodují krajské soudy o návrhu politické strany, politického hnutí nebo koalice, která kandidátní listinu podala, na vydání rozhodnutí o zaregistrování kandidátní listiny pro volby do Poslanecké sněmovny odmítnuté rozhodnutím příslušného okresního úřadu, popř. o návrhu ostatních politických stran, politických hnutí nebo koalic na vydání rozhodnutí o zrušení registrace kandidátní listiny pro tyto volby provedené příslušným okresním úřadem. Podle §200m odst. 6 o. s. ř. proti rozhodnutí soudu nejsou přípustné opravné prostředky. Z výše uvedeného ustanovení je zřejmé, že soudní ochrana v této fázi voleb se koná v jednostupňovém řízení před příslušnými krajskými soudy, přičemž proti rozhodnutí těchto soudů nelze uplatnit opravné prostředky. Je nutno připomenout, že pravomocné rozhodnutí soudu je nezměnitelné, závazné a vykonatelné.
Jestliže došlo na základě pravomocného rozhodnutí krajského soudu k tomu, že v Jihomoravském volebním kraji byla zaregistrována kandidátní listina volební strany (AZS), aniž tato strana zaplatila příspěvek na volební náklady, pak na základě tohoto rozhodnutí vznikla povinnost příslušného volebního orgánu provést zaregistrování takové kandidátní listiny (§33 odst. 7 zákona). V tomto směru nedošlo tedy k porušení volebního zákona, naopak volební zákon byl dodržen. Krajský soud v Brně takto ukončil uvedenou fázi průběhu voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v Jihomoravském kraji. Tato skutečnost byla dostatečně známa před konáním voleb do Poslanecké sněmovny, a to jak voličům, tak i kandidujícím politickým subjektům. Bylo tedy předem známo, kdo v tomto volebním kraji kandiduje. Obecně tedy platí, že Nejvyššímu soudu v řízení o neplatnosti volby kandidáta na poslance nepřísluší přezkoumávat pravomocná rozhodnutí krajských soudů o registraci kandidátní listiny, popř. rozhodnutí o odmítnutí takové registrace. Nejvyšší soud v tomto ohledu není funkčně nadřízeným soudem vůči krajským soudům, které mají výlučnou kompetenci rozhodovat o této otázce. Rozhodnutí o registraci, resp. soudní přezkum rozhodnutí příslušného volebního orgánu byl proveden nezávislými soudy. Nejvyššímu soudu tedy nepřísluší v tomto řízení ani posuzovat, zda je správné rozhodnutí o registraci politického subjektu, který nesložil příspěvek na volební náklady, či naopak, zda je správné rozhodnutí opačné. Pokud zákonodárce svěřil kompetenci o rozhodování ohledně registračního řízení ve věci voleb do Poslanecké sněmovny krajským soudům, aniž proti jejich rozhodnutím připustil opravné prostředky, pak nelze vyloučit situaci, kdy dojde k rozdílným rozhodnutím na úrovni jednotlivých krajských soudů.
Podstatné ovšem z hlediska soudní ochrany přezkumu platnosti volby kandidáta je to, zda došlo či nedošlo k porušení volebního zákona způsobem uvedeným v jeho ustanovení §87 odst. 1. Podle názoru Nejvyššího soudu takový závěr učinit nelze. Postup volebních orgánů v Jihomoravském volebním kraji spočívající v respektování rozhodnutí příslušného krajského soudu, které bylo učiněno v souladu s jeho kompetencí, nelze pokládat za porušení volebního zákona. Jiné porušení volebního zákona pak tvrzeno nebylo.
Ze všech výše uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrh zamítl.
Řízení o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je zvláštním druhem řízení i ve vztahu k rozhodování o jeho nákladech. Nejvyšší soud má zato, že v posuzovaném případě je nutno s přihlédnutím k předmětu řízení rozhodnout o nákladech řízení podle ustanovení §146 odst. 1 písm. a) per. analogiam o. s. ř. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není žádný opravný prostředek přípustný (§200n odst. 5 o. s. ř.).
V Brně dne 3. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch