ECLI:CZ:NS:2002:11.ZP.22.2002.1
sp. zn. 11 Zp 22/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana rozhodl v právní věci navrhovatelky Mgr. P. K., proti odpůrci Státní volební komisi se sídlem v Praze 1, U Obecního domu č. 3, o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, takto:
Návrh se z a m í t á.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatelka Mgr. P. K. podala dne 25. června 2002 u Nejvyššího soudu „návrh na neplatnost voleb z titulu odepření základního ústavního práva volit“. Navrhovatelka ve svém návrhu uvádí:
„Ve smyslu §200n občanského soudního řádu §87 (3) a zákona 247/1995 Sb. podávám tímto návrh na neplatnost voleb do Poslanecké sněmovny ČR, které se konaly ve dnech 14. a 15. 6. 2002 v mém volebním okrsku, kde jsem byla zapsána ve stálém volebním seznamu. Bylo mi odepřeno vystavení voličského průkazu přesto, že jsem postupovala v souladu se zákonem č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR včetně pozdějších změn a doplnění dalších zákonů.
Jedná se o případ, kdy jsem, zcela ve smyslu zákona 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR, pověřila svého otce J. K., aby šel osobně s mým ověřeným zplnomocněním, vyzvednout pro mne voličský průkaz na příslušné pracoviště Úřadu městského obvodu Ústí nad Labem s tím, že mně ho on sám zašle. Po předložení plné moci dne 10. 6. 2002 však byl striktně odmítnut s tím, že poslední lhůta k vyzvednutí na základě žádosti byla dne 7. 6. 202, tj. 7 dnů před zahájením voleb. Marně se snažil vysvětlit, že nepodává žádost, ale jde si osobně s mým zplnomocněním a to v souladu s občanským zákoníkem §31 a termín ukončení vydávání voličských průkazů je až 12. 6. 2002. I další odvolání na okresní úřad bylo neúspěšné a tím mně bylo definitivně znemožněno volit. Jsem přesvědčena, že postupem odpovědných pracovníků ÚMO Ústí nad Labem a následně dalších pracovníků vyšších úřadů bylo porušeno ustanovení volebního zákona, zejména §6a způsobem, který mohl ovlivnit výsledky voleb. Protože jde o principiální záležitost a hodlám se domoci nápravy postupu státní správy i případné osobní újmy, podávám tento návrh v zákonné lhůtě. V samé podstatě mi nejde o skutečné dosažení neplatnosti voleb, ale o zásadní rozhodnutí o nesprávnosti rozhodování úřadů v této, nebo podobné záležitosti, aby se podobný případ nemohl opakovat a nabýt dokonce takových rozměrů, že by výsledky voleb rozhodujícím způsobem ovlivnil.“
Státní volební komise podala dne 3. 7. 2002 ve věci vyjádření, ve kterém uvádí:
Způsob a podmínky vydání voličského průkazu jsou uvedeny v §6a volebního zákona. Volební zákon v tomto ustanovení upravuje dva způsoby, jak lze požádat o vydání voličského průkazu, a to buď písemnou žádostí s uvedením všech zákonem požadovaných náležitostí, a to nejpozději do 7 dnů přede dnem voleb, nebo osobně do okamžiku uzavření stálého seznamu voličů (2 dny přede dnem voleb), a v tomto případě není písemná žádost vyžadována, neboť volební orgán, který je oprávněn voličský průkaz vydat, o žádosti učiní úřední záznam, ve kterém veškeré potřebné údaje uvede.
Volební zákon tedy rozlišuje dva způsoby, jak požádat o vydání voličského průkazu, a to písemně a osobně, ale tři způsoby, jak je možno již vystavený voličský průkaz převzít korespondenčně, osobně nebo prostřednictvím osoby k tomu zplnomocněné.
V konkrétním případě paní K. šlo o to, že stěžovatelka nepožádala o vydání voličského průkazu písemně ani ona osobně, ale svého otce zplnomocnila k převzetí voličského průkazu. To, že se plná moc vztahuje pouze k převzetí voličského průkazu, nikoliv k podání žádosti, volební orgány aplikovaly tak, že výše uvedená nežádala osobně.
V daném případě lze dovodit, že pokud stěžovatelka dala plnou moc k vyzvednutí svého voličského průkazu, je s jeho vydáním srozuměna, a proto lze postup volebních orgánů označit jako zbytečně formalistický.
Zároveň stěžovatelka uvádí, že jí v samé podstatě nejde o skutečné dosažení neplatnosti voleb. Podle názoru Ministerstva vnitra její případ nemohl výsledky voleb rozhodujícím způsobem ovlivnit.
Nejvyšší soud přezkoumal podaný návrh a dospěl k těmto závěrům:
Podle §87 odst. 1 zákona. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „zákon„), se podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu (tj. §200n o. s. ř.) každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, a každá politická strana, politické hnutí nebo koalice, jejíž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby do Poslanecké sněmovny zaregistrována, přičemž návrh je třeba podat nejpozději deset dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí.
Podle §87 odst. 5 zákona návrh na neplatnost volby kandidáta může navrhovatel podat, má-li zato, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta.
Podle §88 odst. 2 zákona je k řízení o návrhu na neplatnost volby kandidáta příslušný Nejvyšší soud.
Řízení se koná podle ustanovení §200n o. s. ř., kdy účastníkem tohoto řízení je navrhovatel, Státní volební komise a ten, jehož volba poslancem byla napadena (§200n odst. 3 o. s. ř.).
Soud o návrhu rozhodne bez jednání usnesením, a to do dvaceti dnů; usnesení soudu nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu (§200n odst. 4 o. s. ř.).
Ze zprávy Okresního úřadu v Ústí nad Labem bylo zjištěno, že P. K. je v této obci zapsána ve stálém seznamu voličů.
Na základě výše uvedených skutečností může Nejvyšší soud konstatovat, že návrh byl podán ve lhůtě stanovené v zákoně a ze zákona oprávněnou osobou.
Jinak je ovšem nutno uvést, že návrh, tak jak byl podán Nejvyššímu soudu, neumožňuje přezkoumání věci a její rozhodnutí v mezích, které zákon pro soudní ochranu ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky stanoví. V zákonných ustanoveních citovaných shora je návrh, se kterým se může oprávněná osoba obrátit na soud, vymezen tak, že může směřovat proti platnosti volby konkrétního kandidáta (konkrétních kandidátů), který byl zvolen ve volebním okrsku, ve kterém je navrhovatel, pokud jde o voliče, zapsán do stálého seznamu voličů. Důvodem, pro který může být návrh podán, přitom může být jen kvalifikované porušení volebního zákona - porušení, které mohlo ovlivnit výsledek volby takového kandidáta, resp. kandidátů.
Soudní přezkum platnosti volby se přitom uskutečňuje ve zvláštním druhu občanského soudního řízení sporného, v němž pro navrhovatele přiměřeně platí povinnosti tvrzení a důkazní (§101 odst. 1 a §120 odst. 1 o. s. ř.).
Navrhovatelka v návrhu neuvádí kandidáta, popř. kandidáty, u nichž by se domáhala vyslovení neplatnosti jejich volby a u nichž by dovozovala souvislost jejich volby s vytýkanými porušeními volebního zákona. Navíc uvádí, že ji nejde o skutečné dosažení neplatnosti voleb. V tomto směru její návrh vyznívá jen jako požadavek na to, aby Nejvyšší soud vyslovil, že postupem odpovědných pracovníků ÚMO Ústí nad Labem a následně dalších pracovníků vyšších úřadů bylo porušeno ustanovení volebního zákona, zejména §6a způsobem, který mohl ovlivnit výsledky voleb. Takové rozhodnutí však Nejvyšší soud v řízení podle §87 odst. 1 zákona vydat nemůže.
Z tohoto důvodu proto Nejvyšší soud návrh zamítl.
Řízení o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je zvláštním druhem řízení i ve vztahu k rozhodování o jeho nákladech. Nejvyšší soud má zato, že v posuzovaném případě je nutno s přihlédnutím k předmětu řízení rozhodnout o nákladech řízení podle ustanovení §146 odst. 1 písm. a) per. analogiam o. s. ř. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není žádný opravný prostředek přípustný (§200n odst. 5 o. s. ř.).
V Brně dne 4. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch