ECLI:CZ:NS:2002:11.ZP.24.2002.1
sp. zn. 11 Zp 24/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Hasche a JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana rozhodl v právní věci navrhovatelky M. H., proti odpůrci Státní volební komisi se sídlem v Praze 1, U Obecního domu č. 3, o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, takto:
Návrh se z a m í t á.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatelka M. H. podala dne 26. června 2002 u Nejvyššího soudu „návrh na neplatnost volby kandidátů Komunistické strany Čech a Moravy do Parlamentu České republiky v červnu 2002 a návrh na zrušení této politické strany“. Navrhovatelka ve svém návrhu popisuje historické souvislosti, ze kterých podle jejího názoru vyplývá, že KSČM je organizační struktura připravená ve státě převzít moc za existence ilegální zločinné aktivity. Tato strana vešla do parlamentních voleb s nulovým programem, s absencí sebereflexe, v setrvání ve zvráceném pojetí morálky. Situace se jeví podle navrhovatelky tak, že po všech dosavadních znalostech o zhoubném komunismu je ještě nutný veřejný proces, směřující k identifikaci současných komunistických protiprávností. Není důvod pro registraci KSČM jako parlamentní strany. Proto dává návrhy uvedené v úvodu této volební stížnosti.
Odpůrce - Státní volební komise - zaslal dne 27. 6. 2002 vyjádření k návrhu v této věci. Uvádí, že návrh na neplatnost volby kandidáta lze podle §87 odst. 1 a 5 volebního zákona podat pouze, má-li navrhovatel za to, že byla porušena ustanovení volebního zákona takovým způsobem, který ovlivnil výsledek volby konkrétního kandidáta. Nic takového však navrhovatelka neuvádí. Komunistická strana Čech a Moravy je řádně registrovanou politickou stranou u Ministerstva vnitra. Návrh na pozastavení činnosti nebo její zrušení může podat vláda České republiky nebo prezident republiky. Pokud takový návrh nebyl podán a nebylo o něm pravomocně rozhodnuto, má právo politická strana podat kandidátní listiny, a pokud splňují náležitosti stanovené volebním zákonem, být zaregistrována pro volby do Poslanecké sněmovny.
Nejvyšší soud přezkoumal návrh a dospěl k těmto závěrům:
Podle §87 odst. 1 zákona. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „zákon„), se podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu (tj. §200n o. s. ř.) každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, a každá politická strana, politické hnutí nebo koalice, jejíž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby do Poslanecké sněmovny zaregistrována, přičemž návrh je třeba podat nejpozději deset dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí.
Podle §87 odst. 5 zákona návrh na neplatnost volby kandidáta může navrhovatel podat, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta.
Podle §88 odst. 2 zákona je k řízení o návrhu na neplatnost volby kandidáta příslušný Nejvyšší soud.
Řízení se koná podle ustanovení §200n o. s. ř., kdy účastníkem tohoto řízení je navrhovatel, Státní volební komise a ten, jehož volba poslancem byla napadena (§200n odst. 3 o. s. ř.).
Soud o návrhu rozhodne bez jednání usnesením, a to do dvaceti dnů; usnesení soudu nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu (§200n odst. 4 o. s. ř.).
Oficiální výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vyhlásila Státní volební komise dne 18. 6. 2002.
Z výpisu ze stálého seznamu voličů bylo zjištěno, že navrhovatelka je zapsána ve stálém voličském seznamu pro obec Ratíškovice, a to ve volebním okrsku č. 3.
Na základě výše uvedených skutečností může Nejvyšší soud konstatovat, že návrh byl podán ve lhůtě stanovené v zákoně a ze zákona oprávněnou osobou.
Jinak je ovšem nutno uvést, že návrh překračuje meze, které zákon pro soudní ochranu ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky stanoví. V zákonných ustanoveních citovaných shora je návrh, se kterým se může oprávněná osoba obrátit na soud, vymezen tak, že může směřovat proti platnosti volby konkrétního kandidáta (konkrétních kandidátů), který byl zvolen ve volebním okrsku,ve kterém je navrhovatel, pokud jde o voliče, zapsán do stálého seznamu voličů. Důvodem, pro který může být návrh podán, přitom může být jen kvalifikované porušení volebního zákona - porušení, které mohlo ovlivnit výsledek volby takového kandidáta, resp. kandidátů.
Soudní přezkum platnosti volby se přitom uskutečňuje ve zvláštním druhu občanského soudního řízení sporného, v němž pro navrhovatele přiměřeně platí povinnosti tvrzení a důkazní (§101 odst. 1 a §120 odst. 1 o. s. ř.). Právě tvrzení navrhovatele, že zákon byl porušen a jakým konkrétním způsobem, vytváří rámec přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.
Navrhovatelka v této věci napadá platnost volby všech kandidátů na poslance Komunistické strany Čech a Moravy, tedy nejen těch kandidátů na poslance této strany, kteří byli zvoleni ve volebním kraji, ve kterém je navrhovatelka zapsána ve volebním seznamu.
Již z tohoto důvodu nebylo možno návrhu vyhovět.
Pro úplnost je možno dodat, že důvody, které navrhovatelka jako podklad pro svůj návrh uvádí, nejsou porušením volebního zákona ve smyslu jeho ustanovení §87 odst. 1. Lze souhlasit s vyjádřením odpůrce, že Komunistická strana Čech a Moravy je řádně registrovanou politickou stranou u Ministerstva vnitra České republiky. Návrh na pozastavení činnosti nebo její zrušení může podat vláda České republiky nebo prezident republiky. Pokud takový návrh nebyl podán a nebylo o něm pravomocně rozhodnuto, má právo politická strana podat kandidátní listiny a pokud splňují náležitosti stanovené volebním zákonem, být zaregistrována pro volby do Poslanecké sněmovny.
Nejvyšší soud proto z těchto důvodů návrh zamítl.
Řízení o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je zvláštním druhem řízení i ve vztahu k rozhodování o jeho nákladech. Nejvyšší soud má zato, že v posuzovaném případě je nutno s přihlédnutím k předmětu řízení rozhodnout o nákladech řízení podle ustanovení §146 odst. 1 písm. a) per. analogiam o. s. ř. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není žádný opravný prostředek přípustný (§200n odst. 5 o. s. ř.)
V Brně dne 3. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch