ECLI:CZ:NS:2002:11.ZP.26.2002.1
sp. zn. 11 Zp 26/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana v právní věci navrhovatele politické strany A. z. z. S. a p. v. d. f. (AZDS) proti odpůrci Státní volební komisi se sídlem v Praze 1, U Obecního domu č. 3, o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, takto:
Návrh se z a m í t á.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatel – p. s. A. z. z. S. a p. v. d. f. (dále jen AZDS) - podal dne 27. 6. 2002 u Nejvyššího soudu „Návrh na prohlášení neplatnosti volby všech 200 poslanců za všechny volební kraje, na základě §87 odst. 1 zákona č. 47/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů (volební zákon), a podle §200n zák. č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů (o. s. ř.)“. Z obsahu návrhu vyplývá, že navrhovatel velmi podrobným způsobem zpochybňuje v řadě otázek ústavnost volebního zákona. Napadá koaliční limity, které straně znemožnily účastnit se voleb jako koalice. Dále pokládá za neústavní stanovení volebních kaucí, byť se tak stalo pod jiným názvem - příspěvek na volební náklady. Pokud se AZDS zúčastnila voleb bez složení příspěvku na volby, byla zaregistrována jen v polovině volebních krajů. Přesto podává Nejvyššímu soudu návrh i v těch krajích, kde nebyly zaregistrovány její kandidátky proto, že se tak stalo jak protiprávně, tak protiústavně. Navrhovatel přitom poukazuje na Ústavní nález Pl. ÚS 42/2000, který je závazný pro okresní úřady i pro krajské soudy. Volební zákon porušuje také v tomto směru Evropskou úmluvu v právu na spravedlivý proces tím, že neumožňuje soudu vydat rozhodnutí ve veřejném řízení. V některých těchto věcech na základě ústavních stížností rozhodoval již Ústavní soud, který však také nesprávně rozhodoval v neveřejném řízení. Podle názoru navrhovatele neproběhla volební kampaň čestně a poctivě, jak vyžaduje volební zákon. Za nejzávažnější považuje zveřejňování průzkumů agentur veřejného mínění v televizi, rozhlase i tisku. Dále navrhovatel poukazuje na dezinformační kampaň ve sdělovacích prostředcích poškozující AZDS a na postup ČT při odmítnutí převzít další volební spoty této strany k vysílání, pokud nebyly vyhotoveny na profesionálním drahém nosiči.
Na závěr je v podání navrženo, aby Nejvyšší soud prohlásil volby všech poslanců ve všech volebních krajích za neplatné. Dále navrhovatel uvádí, že je ochoten ke smíru s odpůrci, neboť si nepřeje opakování voleb.
Z vyjádření Státní volební komise ze dne 1. 7. 2002 vyplývá, že není v působnosti Ministerstva vnitra ani Státní volební komise hodnotit ústavnost zákona č. 247/1995 Sb. o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „volební zákon“), rozhodování Ústavního soudu o ústavních stížnostech a ani postup sdělovacích prostředků při organizování a pořádání politických diskusí. Podle §16 odst. 2 musí volební kampaň probíhat čestně a poctivě. Porušení tohoto ustanovení není volebním zákonem sankcionováno. Odmítnutí kandidátních listin, ke kterým nebylo přiloženo potvrzení o složení příspěvku na volební náklady podle §31 odst. 4 volebního zákona, okresními úřady v sídlech volebních krajů považuje za odpovídající platné právní úpravě /§33 odst. 3 písm. b) volebního zákona/.
Nejvyšší soud věc přezkoumal na podkladě uvedeného návrhu a dospěl k těmto závěrům:
Podle §87 odst. 1 zákona. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „zákon“), se podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu (tj. §200n o. s. ř.) každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, a každá politická strana, politické hnutí nebo koalice, jejíž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby do Poslanecké sněmovny zaregistrována, přičemž návrh je třeba podat nejpozději deset dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí.
Podle §87 odst. 5 zákona návrh na neplatnost volby kandidáta může navrhovatel podat, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta.
Podle §88 odst. 2 zákona je k řízení o návrhu na neplatnost volby kandidáta příslušný Nejvyšší soud.
Řízení se koná podle ustanovení §200n o. s. ř., kdy účastníkem tohoto řízení je navrhovatel, Státní volební komise a ten, jehož volba poslancem byla napadena (§200n odst. 3 o. s. ř.).
Soud o návrhu rozhodne bez jednání usnesením, a to do dvaceti dnů; usnesení soudu nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu (§200n odst. 4 o. s. ř.).
Oficiální výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vyhlásila Státní volební komise dne 18. 6. 2002. Z nich mimo jiné vyplynulo, že kandidátní listiny navrhovatele byly pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky zaregistrovány ve volebních krajích J., P., V., J., O., Z. a M.
Na základě výše uvedených skutečností může Nejvyšší soud konstatovat, že návrh byl podán ve lhůtě stanovené v zákoně a ze zákona oprávněnou osobou, pokud jde o kraje, ve kterých byly kandidátní listiny navrhovatele registrovány.
Obsahem specifického soudního přezkumu platnosti volby kandidáta na poslance do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je zjištění, zda došlo k porušení zákona (tj. volebního zákona), a to navíc takovým způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta.
Soudní přezkum platnosti volby se přitom uskutečňuje ve zvláštním druhu občanského soudního řízení sporného, v němž pro navrhovatele přiměřeně platí povinnosti tvrzení a důkazní (§101 odst. 1 a §120 odst. 1 o. s. ř.). Právě tvrzení navrhovatele, že zákon byl porušen a jakým konkrétním způsobem, vytváří rámec přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.
Z obsahu podaného návrhu je však zřejmé, že z výše uvedených mezí soudního přezkumu voleb vybočuje především v tom, že navrhovatel uplatňuje výhrady vůči platné zákonné úpravě volebního práva. Námitky této povahy míří zcela mimo rámec přezkumného oprávnění Nejvyššího soudu v řízení o platnosti volby kandidáta na poslance. S přihlédnutím k těmto námitkám pak Nejvyšší soud nedospěl ani k závěru, že by byly dány důvody pro přerušení řízení a předložení věci Ústavnímu soudu postupem podle §109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Je třeba připomenout, že ústavností volebního zákona ve většině oblastí uváděných navrhovatelem se Ústavní soud v minulosti již opakovaně zabýval, jak na to sám navrhovatel poukazuje. Proto v tomto ohledu nebyl důvod k přerušení řízení a předložení věci Ústavnímu soudu.
Dále je třeba uvést, že z mezí soudního přezkumu voleb návrh vybočuje i v tom, že napadá volby jako celek a dožaduje se vyslovení neplatnosti volby všech kandidátů na poslance. Přitom, pokud tvrdí, že byl v některých směrech podle jeho názoru porušen zákon, jde o velmi obecná tvrzení, bez vymezení možného vlivu takové skutečnosti na výsledky voleb. Tento postup volební zákon v ustanovení §87 odst. 1 nepředpokládá. Napadat je možno volbu konkrétního kandidáta, resp. konkrétních kandidátů a vytýkaná porušení zákona pak vztahovat přímo k platnosti jejich volby. Návrh, tak jak byl podán, neumožňuje Nejvyššímu soudu dostát zákonem předpokládané přezkumné povinnosti při soudní ochraně této fáze voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
K námitce navrhovatele ohledně porušení volebního zákona v tom, že v sedmi volebních krajích nebyla zaregistrována kandidátní listina AZDS, je především třeba uvést, že s ohledem na znění ustanovení §87 odst. 1 volebního zákona navrhovatel není oprávněn volbu kandidátů na poslance v těchto krajích napadat. Toho si je, jak je z návrhu patrno, ostatně vědom. Již proto nebylo možné návrhu v této části vyhovět. Přesto Nejvyšší soud pokládá za vhodné uvést následující:
Z výše již citovaného ustanovení §87 odst. 5 zákona vyplývá, že základním předpokladem úspěšnosti návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta na poslance je zjištění, že vůbec došlo k porušení ustanovení volebního zákona. Navíc pak zákon vyžaduje, aby se tak stalo kvalifikovaným způsobem, tj. takovým způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby dotčeného kandidáta.
Podanému návrhu lze přisvědčit jen potud, že nedošlo v sedmi volebních krajích k zaregistrováni kandidátní listiny AZDS s ohledem na nezaplacení příspěvku na volební náklady, a to na základě rozhodnutí příslušných krajských soudů.
Podle čl. 81 Ústavy vykonávají v České republice soudní moc nezávislé soudy (srov. též §1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudu a o změně některých dalších zákonů). Novelou volebního zákona č. 204/2000 Sb. došlo ke změně v rozhodování o registraci kandidátních listin pro volby do Poslanecké sněmovny v tom, že rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí příslušného okresního úřadu bylo svěřeno do kompetence příslušných krajských soudů (§86 a §88 odst. 1 zákona). V řízení podle §200m odst. 1 písm. a) a c) o. s. ř. rozhodují krajské soudy o návrhu politické strany, politického hnutí nebo koalice, která kandidátní listinu podala, na vydání rozhodnutí o zaregistrování kandidátní listiny pro volby do Poslanecké sněmovny odmítnuté rozhodnutím příslušného okresního úřadu, popř. o návrhu ostatních politických stran, politických hnutí nebo koalic na vydání rozhodnutí o zrušení registrace kandidátní listiny pro tyto volby provedené příslušným okresním úřadem. Podle §200m odst. 6 o. s. ř. proti rozhodnutí soudu nejsou přípustné opravné prostředky. Z výše uvedeného ustanovení je zřejmé, že soudní ochrana v této fázi voleb je poskytována v jednostupňovém řízení před příslušnými krajskými soudy, přičemž proti rozhodnutí těchto soudů nelze uplatnit opravné prostředky. Je nutno připomenout, že pravomocné rozhodnutí soudu je nezměnitelné, závazné a vykonatelné.
Jestliže došlo na základě pravomocných rozhodnutí krajských soudů k tomu, že nebyly zaregistrovány kandidátní listiny volební strany (AZDS, pak se tak stalo proto, že na základě těchto rozhodnutí nevznikla povinnost příslušného volebního orgánu provést zaregistrování takové kandidátní listiny (§33 odst. 7 zákona). V dotčených volebních krajích byl tento postup respektován. V tomto směru nedošlo tedy k porušení volebního zákona, naopak tímto postupem ve skutečnosti volební zákon byl dodržen. Pravomocným rozhodnutím krajských soudů došlo k ukončení této fáze (registrační fáze) průběhu voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Tato skutečnost byla dostatečně známa před konáním voleb do Poslanecké sněmovny, a to jak voličům, tak i kandidujícím politickým subjektům. Bylo tedy předem známo kdo a v kterých volebních krajích kandiduje. Nejvyššímu soudu v řízení o neplatnosti volby kandidáta na poslance nepřísluší přezkoumávat pravomocná rozhodnutí krajských soudů o registraci kandidátní listiny, popř. rozhodnutí o odmítnutí takové registrace. Nejvyšší soud v tomto ohledu není funkčně nadřízeným soudem vůči krajským soudům, které mají výlučnou kompetenci rozhodovat o této otázce. Rozhodnutí o registraci, resp. soudní přezkum rozhodnutí příslušného volebního orgánu byl proveden nezávislými soudy. Nejvyššímu soudu tedy nepřísluší v tomto řízení ani posuzovat, zda je správné rozhodnutí o registraci politického subjektu, který nesložil příspěvek na volební náklady, či naopak, zda je správné rozhodnutí opačné. Pokud zákonodárce svěřil kompetenci rozhodování ohledně registračního řízení ve věci voleb do Poslanecké sněmovny krajským soudům, aniž proti jejich rozhodnutím připustil opravné prostředky, pak nelze vyloučit situaci, kdy dojde k rozdílným rozhodnutím na úrovni jednotlivých krajských soudů.
Ze všech výše uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrh zamítl.
Řízení o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je zvláštním druhem řízení i ve vztahu k rozhodování o jeho nákladech. Nejvyšší soud má zato, že v posuzovaném případě je nutno s přihlédnutím k předmětu řízení rozhodnout o nákladech řízení podle ustanovení §146 odst. 1 písm. a) per. analogiam o. s. ř. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není žádný opravný prostředek přípustný (§200n odst. 5 o. s. ř.).
V Brně dne 4. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch