ECLI:CZ:NS:2002:11.ZP.27.2002.1
sp. zn. 11 Zp 27/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana rozhodl v právní věci navrhovatele Dr. P. P., zastoupeného prof. JUDr. A. G., CSc., advokátem se sídlem B., P. 2, proti odpůrcům 1. kandidátům voleným do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ve volebním kraji Hlavní město Praha, 2. Státní volební komisi se sídlem v Praze 1, U Obecního domu č. 3, o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, takto:
Návrh se z a m í t á.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatel Dr. P. P. podal dne 27. června 2002 u Nejvyššího soudu návrh na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta podle §87 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., v platném znění. Navrhovatel ve svém návrhu požaduje, aby Nejvyšší soud prohlásil za neplatné volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ve dnech 14. a 15. června 2002, a to pro volební kraj Hlavní město Praha, neboť má za to, že byla ve smyslu §87 odst. 5 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, v platném znění (dále jen „volební zákon“), porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby kandidátů ve volebním kraji Hlavní město Praha.
Návrh opírá navrhovatel o způsob, jakým mu bylo znemožněno vykonat volební právo, které je zakotveno v čl. 18 odst. 3 Ústavy.
Konkrétně došlo k tomu, že když se navrhovatel dne 14. 6. 2002 dostavil do volební místnosti volebního okrsku č. 580 v Praze 8, byla mu odepřena možnost hlasovat, neboť nebyl zapsán ve stálém seznamu voličů a ani se mu podle tvrzení předsedy okrskové volební komise nepodařilo ve smyslu §19 odst. 5 volebního zákona prokázat právo hlasovat v uvedeném volebním okrsku.
O uvedené skutečnosti byl sepsán zápis, ve kterém navrhovatel namítal, že mu bylo znemožněno v daném okrsku hlasovat, který byl podepsán předsedou okrskové volební komise.
Navrhovatel se dostavil k volbám s cestovním pasem č. X, který potvrzuje, že má státní občanství České republiky. Vzhledem k tomu, že byl ve stálém seznamu zapsán pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 1998 a výkon volebního práva mu byl v r. 1998 bez potíží umožněn a poznamenán ve stálém seznamu, nepovažoval za nutné přesvědčovat se předem o tom, zda je v seznamu zapsán. Přitom ve stejném volebním okrsku navrhovatel bez potíží volil již od roku 1990, v roce 1996 mu byl výkon volebního práva zaznamenán do cestovního pasu.
Navrhovatel tedy až na místě shledal, že byl zcela bezdůvodně a bez svého vědomí ze stálého seznamu vyškrtnut. Své právo volit v daném volebním okrsku se pokoušel prokázat návrhem, že předloží nájemní smlouvu k bytu v ulici M., P. 8, což bylo volební komisí odmítnuto. Podle navrhovatele novelou volebního zákona č. 204/2000 Sb. došlo k úpravě zvláštních seznamů voličů odchylně od předchozí právní úpravy, což s největší pravděpodobností znamenalo pro celou řadu voličů, kteří jsou v obdobné situaci jako navrhovatel, nemožnost v letošních volbách hlasovat. Proto je navrhovatel přesvědčen, že v daném případě bylo porušení volebního zákona natolik významné, že mohlo ovlivnit výsledek volby kandidátů ve volebním kraji Hlavní město Praha.
Vzhledem k tomu, že navrhovateli byl odepřen výkon hlasovacího práva postupem, který je v rozporu s volebním zákonem, neboť navrhovateli nebylo umožněno prokázat relevantním způsobem oprávnění hlasovat ve volebním okrsku, v němž volil v každých volbách nepřetržitě od r. 1990, navrhuje se, aby Nejvyšší soud usnesením rozhodl, že volba kandidátů zvolených do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ve volebním kraji Hlavní město Praha ve volbách konaných ve dnech 14. a 15. června 2002 je neplatná.
K podanému návrhu se vyjádřila Státní volební komise podáním ze dne 2. 7. 2002 tak, že podmínky výkonu volebního práva z hlediska umožnění hlasování upravuje zákon v §19. Podle tohoto ustanovení platí, že volič ve volební místnosti prokazuje svou totožnost a státní občanství mimo jiné i předložením cestovního pasu. Zákon ovšem vyžaduje, aby byl volič zapsán ve výpisu ze stálého seznamu voličů, zvláštního seznamu voličů, nebo aby předložil voličský průkaz. Volič může být okrskovou volební komisí také do výpisu ze stálého seznamu dopsán, pokud prokáže právo hlasovat ve volebním okrsku, tj. pokud prokáže, že má být v daném stálém seznamu voličů zapsán, a to z důvodu trvalého bydliště v jeho územním obvodu. Stálý seznam voličů je veden obecním úřadem, městským úřadem, magistrátem územně nečleněného statutárního města, úřadem městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města a úřadem městské části hlavního města Prahy (dále jen „obecní úřad“) podle §28 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Podle §28 odst. 1 citovaného zákona vede obecní úřad stálý seznam voličů pro voliče, kteří jsou v obci přihlášeni k trvalému pobytu. Skutečnost, že ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1998 mohl navrhovatel volit způsobem, který uvádí, neznamená, že okrsková volební komise při volbách konaných 14. a 15. června 2002 postupovala v rozporu s volebním zákonem. Právní úprava voleb do Parlamentu České republiky prošla od roku 1998 řadou změn (zákon č. 204/2000 Sb., nález Ústavního soudu uveřejněný pod č. 64/2001 Sb., zákon č. 491/2001 Sb., zákon č. 37/2002 Sb., zákon č. 171/2002 Sb., zákon č. 230/2002 Sb.). Tyto změny měly dopad právě i na způsob hlasování. Podle tohoto odpůrce postupovala okrsková volební komise v daném případě podle platného volebního zákona.
K podanému návrhu se vyjádřili ze dne 1. 7. 2002 i další účastníci řízení, poslanci volení ve volebním kraji Hlavní město Praha – H. M., T. F., S. K. a P. S., a to shodně tak, že se nemohou pro nedostatek důkazů vyjádřit ke skutečnostem tvrzeným navrhovatelem, které se týkají nedostatku jeho zápisu na stálém seznamu voličů ve volebním okrsku č. 580 v Praze 8, jakož i k postupu příslušné volební komise, která zaujala stanovisko, že navrhovatel neprokázal právo v daném volebním okrsku hlasovat. Na druhé straně však mají za to, že navrhovatel neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o skutečnost, podle které údajně celá řada voličů, která byla v obdobné situaci jako navrhovatel, nemohla v letošních volbách hlasovat. Navrhovatel totiž kromě své osoby neuvádí žádný jiný případ, kdy konkrétní osobě nebylo umožněno vykonat ve volbách do Poslanecké sněmovny hlasovací právo v předmětných dnech. Navrhovatel také neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzené skutečnosti, že postup volební okrskové komise mohl v daném případě ovlivnit výsledek voleb kandidátů ve volebním kraji Hlavní město Praha, a to i za předpokladu, že by soud na základě provedených důkazů shledal, že její postup vůči navrhovateli byl v rozporu se zákonem.
Dále se vyjádřil k návrhu MUDr. V. Ř., poslanec volený ve volebním kraji Hlavní město Praha tak, že ke skutečnosti, zda navrhovatel byl neoprávněně vyřazen ze seznamu oprávněných voličů, nemůže kvalifikovaně zaujmout stanovisko, jde o právní problém, který musí posoudit soud. K posouzení, zda byl tímto způsobem ovlivněn výsledek voleb v hlavním městě Praze, by bylo třeba znát přesný počet podobně postižených. Pokud byl navrhovatel ojedinělým případem, pak hlasování či nehlasování jednoho voliče nemohlo ovlivnit výsledek voleb. V případě většího počtu osob, kterým by bylo znemožněno volit (řádově desítky až stovky osob), bylo by nutno přihlédnout ke skutečnému výslednému počtu hlasů a podle toho posoudit, zda výsledek mohl nebo nemohl být ovlivněn.
Z příloh, které k podanému návrhu byly připojeny, vyplývá, že navrhovatel dne 14. 6. 2002 ve volební místnosti volebního okrsku č. 580 v Praze 8 podal stížnost, kterou se domáhal připuštění k volbám, přičemž předsedou volební komise této stížnosti nebylo vyhověno a navrhovateli tak nebylo umožněno volit v tomto volebním okrsku.
Dále pak z připojené fotokopie cestovního pasu se podává, že navrhovatel je státním občanem České republiky a že 31. 5. 1996 hlasoval ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ve volebním okrsku č. 580 v Praze 8.
Z výpisu ze seznamu voličů volebního okrsku č. 580 pro volby do Poslanecké sněmovny konané v roce 1998 vyplývá, že navrhovatel je uveden v tomto seznamu.
Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR – odboru komunikačních a informačních služeb ze dne 28. 6. 2002 se podává, že navrhovatel má od 8. 12. 1964 evidován pobyt v zahraničí a má zde uvedenu adresu v České republice - okres P. 6, V., K.. Jiné údaje zde uvedeny nejsou.
Z vyjádření Úřadu Městské části Praha 6 ze dne 1. 7. 2002 vyplývá, že navrhovatel bytem P. 6 – V., K. není veden ve stálém seznamu voličů Úřadu Městské části Praha 6.
Ze zprávy Úřadu Městské části v Praze 8 ze dne 28. 6. 2002 se podává, že P. P., není veden ve stálém seznamu voličů (a tudíž nebyl při volbách ani uveden ve výpisu ze stálého seznamu voličů), který vede Úřad Městské části Praha 8. Podle údajů z evidence obyvatel je jmenovaný od 8. 12. 1964 přihlášen k trvalému pobytu na adrese P. – V., K. Jiný trvalý pobyt ve svých záznamech nemá. Cestovní pas ČR, kterým prokazuje svou totožnost, byl vydán Úřadem Městské části v Praze 6. Pokud jde o skutečnost, že jmenovaný byl v roce 1998 veden ve stálém seznamu voličů, který úřad vedl, pak k tomu došlo tak, že jmenovaný při volbách v roce 1996 volil na pas ve volebním okrsku č. 580 na území Městské části Praha 8. Okrsková volební komise jej však zřejmě místo do výpisu ze zvláštního seznamu voličů dopsala do stálého seznamu voličů s adresou, kterou uvedl – P. 8, M. Tato nesprávnost byla napravena v roce 2000, kdy agenda evidence obyvatel přešla z Policie ČR na příslušné civilní orgány státní správy, tedy i na zdejší úřad. Při volbách ve dnech 14. a 15. 6. 2002 prokazoval jmenovaný svou totožnost a státní občanství cestovní pasem ČR, právo hlasovat ve volebním okrsku na území Městské části Praha 8 však neprokázal (ust. §19 odst. 5 zák. č. 247/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Podle §87 odst. 1 zákona. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „zákon“), se podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu (tj. §200n o. s. ř.) každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, a každá politická strana, politické hnutí nebo koalice, jejíž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby do Poslanecké sněmovny zaregistrována, přičemž návrh je třeba podat nejpozději deset dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí.
Podle §87 odst. 5 zákona návrh na neplatnost volby kandidáta může navrhovatel podat, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta.
Podle §88 odst. 2 zákona je k řízení o návrhu na neplatnost volby kandidáta příslušný Nejvyšší soud.
Řízení se koná podle ustanovení §200n o. s. ř., kdy účastníkem tohoto řízení je navrhovatel, Státní volební komise a ten, jehož volba poslancem byla napadena (§200n odst. 3 o. s. ř.).
Soud o návrhu rozhodne bez jednání usnesením, a to do dvaceti dnů; usnesení soudu nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu (§200n odst. 4 o. s. ř.)
Oficiální výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vyhlásila Státní volební komise dne 18. června 2002.
Podle čl. 18 odst. 3 Ústavy České republiky má právo volit každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let. Právo občana podílet se na správě veřejných věcí svobodnou volbou svých zástupců vyplývá také z čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ve shodě s čl. 20 Ústavy stanoví další podmínky výkonu volebního práva, organizace voleb a rozsah soudního přezkumu zákon. Tímto zákonem je výše již citovaný zákon č. 247/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Pokud jde o volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, pak podle výše již citovaného ustanovení §87 odst. 1 zákona platí, že podáním návrhu na neplatnost volby kandidátů se může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního předpisu (tímto „zvláštním předpisem“ je ustanovení §200n o. s. ř.) mimo jiné každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen. Základním předpokladem pro uplatnění soudní ochrany je z tohoto pohledu zjištění, že navrhovatel je skutečně zapsán do stálého voličského seznamu.
Obsahem specifického soudního přezkumu platnosti volby kandidáta na poslance do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je zjištění, zda došlo k porušení zákona (tj. volebního zákona), a to navíc takovým způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta.
Soudní přezkum platnosti volby se přitom uskutečňuje ve zvláštním druhu občanského soudního řízení sporného, v němž pro navrhovatele přiměřeně platí povinnosti tvrzení a důkazní (§101 odst. 1 a §120 odst. 1 o. s. ř.). Právě tvrzení navrhovatele, že zákon byl porušen a jakým konkrétním způsobem, vytváří rámec přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.
Podstatou tvrzení navrhovatele je, že k porušení volebního zákona došlo nesprávným postupem okrskové volební komise, kterým mu bylo znemožněno vykonat volební právo. Na základě zjištění, jež vyplývá z výše provedených důkazů, je však zřejmé, že k porušení zákona nedošlo. Tento závěr se podává především z toho, že navrhovatel nemá v evidenci obyvatel vedeno trvalé bydliště v obvodu městské části Praha 8, a naopak má zde evidováno bydliště v jiné městské části Prahy (tj. Praha 6). V tomto směru je třeba především odkázat na vyjádření Státní volební komise, neboť z ustanovení §28 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů vyplývá, že stálý seznam voličů vede obecní úřad (úřad příslušné městské části) pro voliče, kteří jsou v této obci přihlášeni k trvalému pobytu.
Je třeba též připomenout, že pokud občan má za to, že v takovém seznamu má být veden jako volič, může se obrátit na příslušný soud s návrhem na vydání rozhodnutí o provedení opravy, nebo doplnění tohoto seznamu, a to postupem předvídaným v ustanovení §200j o. s. ř. Navrhovatel sám připouští, že k takovému postupu nepřistoupil. Za této situace je zřejmé, že když navrhovatel nebyl veden ve stálém seznamu voličů ve volebním okrsku č. 580, trvalé bydliště má dle příslušné evidence jinde, pak postupem příslušné volební komise nedošlo k porušení volebního zákona. Proto Nejvyšší soud nepřisvědčil tvrzení navrhovatele, které vychází z opačného předpokladu. Je třeba ještě podotknout, že jen ta okolnost, že navrhovatel v minulosti volbu ve zmiňovaném volebním okrsku vykonával, není významná pro postup volebních orgánů v těchto volbách. V tomto směru je nutné zohlednit změnu právní úpravy, jak na to výstižně poukazuje jak Státní volební komise, tak Úřad Městské části Praha 8.
Tyto závěry jsou pak rozhodné pro další posuzování důvodnosti návrhu na neplatnost volby kandidátů na poslance.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud pak logicky musel učinit závěr, že navrhovatel není osobou, kterou zákon opravňuje k tomu, aby se mohla domáhat zákonem stanoveným postupem soudního přezkumu platnosti volby kandidátů na poslance ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 14. a 15. 6. 2002. Navrhovatel jako občan (§1 odst. 5 zákona), jemuž náleží výkon volebního práva, není totiž zapsán do stálého seznamu voličů v žádném volebním okrsku, v němž byly konány tyto volby. Není tedy nositelem subjektivního práva, jež by ho opravňovalo domáhat se soudního přezkumu postupem uvedeným v §87 odst. 1 zákona. Volební zákon, jakožto hmotně právní norma, nezakládá takové oprávnění navrhovatele; navrhovatel tedy není nositelem subjektivních práv vyplývajících ze zákona, jež by mu umožňovaly úspěšně se domáhat soudního přezkumu těchto voleb. Tento stav podle hmotného práva představující na straně navrhovatele nedostatek věcné legitimace se v řízení promítne tak, že navrhovatel je neúspěšný. Jen pro úplnost lze dodat, že navrhovatel též nijak nedoložil žádné další konkrétní případy, kdy došlo k tomu, že oprávněným voličům bylo nezákonným postupem volebních orgánů znemožněno uplatnit aktivní volební právo.
Ze všech výše uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrh zamítl.
Řízení o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je zvláštním druhem řízení i ve vztahu k rozhodování o jeho nákladech. Nejvyšší soud má zato, že v posuzovaném případě je nutno s přihlédnutím k předmětu řízení rozhodnout o nákladech řízení podle ustanovení §146 odst. 1 písm. a) per. analogiam o. s. ř. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není žádný opravný prostředek přípustný (§200n odst. 5 o. s. ř.)
V Brně dne 3. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík