ECLI:CZ:NS:2002:11.ZP.43.2002.1
sp. zn. 11 Zp 43/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana rozhodl v právní věci navrhovatele Ing. J. O., proti odpůrcům 1) MUDr. J. R., právně zastoupen advokátem JUDr. Z. K.,Ph.D., a 2) O. ú. v K., o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta a neplatnosti voleb do Senátu Parlamentu České republiky, konaných ve dnech 25. a 26. října 2002 a ve dnech 1. a 2. listopadu 2002, ve volebním obvodu č. 42 K., takto:
Návrh se zamítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 11. 11. 2002 se navrhovatel domáhal vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do senátu MUDr. J. R. a neplatnosti voleb do Senátu ve volebním obvodu č. 42 K. Návrh odůvodnil tím, že ve volebním obvodu č. 42 K. kandidoval ve volbách do Senátu odpůrce č. 1) MUDr. J. R. Přihlášku k jeho registraci podala Česká strana sociálně demokratická prostřednictvím svého zmocněnce. Podle ustanovení §16 odst. 2 zák. č. 247/1995 Sb. „má volební kampaň probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a politických stranách nebo koalicích, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje“.
Podle navrhovatele MUDr. J. R. v rámci prezentace své kandidatury opakovaně zveřejňoval na svých volebním plakátech a pozvánkách na předvolební shromáždění svou osobu tak, že se označoval jako „MUDr. J. R., nezávislý kandidát za ČSSD do Senátu“ nebo „MUDr. J. R., nezávislý kandidát ČSSD do Senátu“. Podle názoru navrhovatele výše uváděné údaje ze strany odpůrce č. 1) nejsou pravdivé a jsou zavádějící, umožňující různý výklad, pokud jde o termín „nezávislý kandidát“. V tomto směru poukazuje na pojem „nezávislý kandidát“ uvedený v §60 a §61 výše uvedeného zákona. Pokud se MUDr. J. R. prezentoval jako nezávislý kandidát, tak ve skutečnosti nezávislým kandidátem nebyl, neboť byl registrován na základě přihlášky, kterou podala ČSSD, a nemusel tak ke své kandidatuře připojit petici podepsanou alespoň tisíci oprávněnými voliči. Poukázal také na to, že rozdíl mezi nezávislým kandidátem a kandidátem bez stranické příslušnosti k určité straně na kandidátce konkrétní politické strany má jednoznačnou souvislost s poskytnutím příspěvku za mandát senátora politickým stranám a politickým hnutím ve výši 900 000 Kč ročně ze státního rozpočtu, kdežto nezávislý kandidát takový příspěvek v případě svého zvolení neobdrží. Zdůraznil, že on sám jako nezávislý kandidát ve volebním obvodu č. 42 K. na tuto skutečnost poukazoval a argumentoval tím, že v případě zvolení nebude za jeho mandát vyplácen příspěvek ze státního rozpočtu. Proto ve svém volebním materiálu vyzýval voliče, aby volili nezávislé kandidáty. V důsledku toho tak nepřímo podpořil odpůrce č. 1), který ve svých volebních materiálech uváděl zavádějící a matoucí údaj o své nezávislé kandidatuře. Na základě výše uvedených skutečností navrhovatel dovozuje, že odpůrce č. 1) mohl získat voličské hlasy občanů i proto, že tito občané zvažovali, že je nezávislým kandidátem, za kterého nebude ze státního rozpočtu vyplácen příspěvek a s ohledem na to, že je např. lékař mu dali přednost před navrhovatelem.
Navrhovatel uzavírá, že odpůrce č. 1) patrně získal mandát na základě nepravdivých údajů, a protože došlo k porušení volebního zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby odpůrce č. 1, pak navrhl, aby Nejvyšší soud vydal rozhodnutí, že jsou neplatné volby do Senátu Parlamentu České republiky ve volebním obvodu č. - 42 K., konané ve dnech 25. a 26. 10. 2002 a ve dnech 1. a 2. 11. 2002, a že je neplatná volba kandidáta MUDr. J. R. v tomto volebním obvodu.
K návrhu se prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřil odpůrce č. 1). Zdůraznil, že MUDr. J. R. byl na všech úředních listinách řádně označen jako kandidát navržený politickou stranou – ČSSD s tím, že je bez politické příslušnosti. Toto označení bylo uvedeno i na hlasovacím lístku, který obdrželi všichni voliči ve volebním obvodu č. 42 - K. Rovněž i na neúředních listinách – předvolebních materiálech ČSSD byl MUDr. J. R. uveden jako kandidát ČSSD. V předvolebních materiálech bylo dostatečně uvedeno jeho spojení s ČSSD, a to soustavně a dlouhodobě. K tvrzení navrhovatele, že pro voliče mohlo být rozhodující to, zda věděli, že při zvolení MUDr. J. R. bude poskytován roční příspěvek za mandát senátora politické straně ze státního rozpočtu, se neopírá o žádné důkazy a je zcela nepřezkoumatelné. V této souvislosti znovu zdůraznil, že voliči byli plně, a to především z hlasovacího lístku, informováni o tom, že MUDr. J. R. je kandidován ČSSD. Odpůrce poukázal i na závěry vyplývající z nálezu Ústavního soudu č. 70/1999 Sb., podle něhož ne každé porušení volebního zákona vede k neplatnosti voleb, ale jen takové porušení, které svou intenzitou ohrožuje ústavnost a zákonnost volební soutěže. Má za to, že zásadu čestné volební kampaně nelze absolutizovat a pojímat jako nemožnost, aby se kandidát v rámci svobody projevu sám označil na svých volebních materiálech jiným způsobem, než jen úředním způsobem daným pro jeho zákonnou registraci. Dovozuje, že neporušil volební zákon, pokud by však soud pokládal navrhovatelem tvrzené skutečnosti za neodpovídající volebnímu zákonu, pak v žádném případě nebylo dosaženo intenzity nutné pro vyslovení neplatnosti voleb nebo volby kandidáta. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud návrh na vydání rozhodnutí o neplatnosti voleb senátora ve volebním obvodu č. 42 – K. a o neplatnosti volby kandidáta J. R. v tomto volebním obvodu zamítl.
Z vyjádření odpůrce č. 2) se podává, že přihláška kandidáta za ČSSD MUDr. J. R. splňovala všechny zákonem vyžadované náležitosti a neobsahovala nesprávné údaje. Kandidáta přihlásila ČSSD v souladu s §60 zákona č. 247/1995 Sb. prostřednictvím zmocněnce. Okresní úřad v K. ve volebním obvodu č. 42 zajistil tisk hlasovacích lístků, přičemž u kandidáta MUDr. J. R. byly uvedeny všechny náležitosti požadované volebním zákonem, včetně údaje, že kandidát je bez politické příslušnosti a název politické strany, která kandidáta přihlásila k registraci (Česká strana sociálně demokratická).
Nejvyšší soud České republiky, jehož příslušnost k řízení je založena ustanovením §88 odst. 2 zák. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), dospěl k závěru, že návrh je nutno zamítnout.
Pokud jde o volby do Senátu Parlamentu České republiky (dále jen „Senát“), pak podle §87 odst. 2 zákona platí, že podáním návrhu na neplatnost hlasování, neplatnost voleb nebo neplatnost volby kandidáta se může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního předpisu (tímto „zvláštním předpisem“ je ustanovení §200n o. s. ř.) každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl senátor volen, každá politická strana, politické hnutí, koalice nebo nezávislý kandidát, jejichž přihláška k registraci ve volebním obvodu byla pro volby do Senátu zaregistrována. Návrh je třeba podat nejpozději deset dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí.
Dne 5. listopadu 2002 byly Státní volební komisí vyhlášeny výsledky druhého kola voleb do Senátu ve volebním obvodu č. 42 – K., podle nichž byl v tomto volebním obvodu zvolen senátorem MUDr. J. R., bez politické příslušnosti, přihlášen Českou stranou sociálně demokratickou. Ze zprávy Obecního úřadu ve V. O. vyplývá, že Ing. J. O. je zapsán ve stálém seznamu voličů pro volby do Senátu konané ve dnech 25. a 26. 10. 2002 a ve dnech 1. a 2. 11. 2002 v obci V. O., ve volebním obvodu č. 42 - K. Z rozhodnutí Okresního úřadu v K. ze dne 6. 9. 2002 č. j. VV 34553/02 bylo zjištěno, že navrhovatel byl zaregistrován jako nezávislý kandidát pro volby do Senátu ve dnech 25. a 26. 10. 2002 ve volebním obvodu č. 42 - K.
Na základě výše uvedených skutečností mohl Nejvyšší soud předně učinit závěr, že navrhovatel je osobou oprávněnou domáhat se soudního přezkumu voleb ve volebním obvodu č. 42 – K. ve smyslu ustanovení §87 odst. 2 zákona (jako oprávněný volič a současně jako nezávislý kandidát ve volebním obvodu č. 42 – K.) a že návrh podal v zákonem stanovené lhůtě. Nejvyšší soud však podaný návrh neshledal opodstatněným z těchto důvodů:
Návrh na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta nebo neplatnosti voleb je právní prostředek umožňující specifický soudní přezkum zvolení senátorem. Jeho obsahem je posouzení, zda nedošlo k porušení ustanovení volebního zákona způsobem, jenž mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta nebo výsledky voleb (§87 odst. 4, 5 zákona). Přezkum, k němuž je povolán Nejvyšší soud, se uskutečňuje ve zvláštním druhu občanského soudního řízení, v němž pro navrhovatele přiměřeně platí povinnost tvrzení, neboť právě tvrzení navrhovatele, že zákon byl porušen a jakým konkrétním způsobem, vytváří zásadně současně rámec přezkumné činnosti Nejvyššího soudu (§101 odst. 1 a §120 odst. 1 o. s. ř.).
V přihlášce k registraci MUDr. J. R. je uvedeno, že pro volby do Senátu konané ve dnech 25. a 26. října 2002 ve volebním obvodu č. 42 – K. jej přihlásila Česká strana sociálně demokratická s tím, že není členem žádné politické strany. V hlasovacím lístku pro tyto volby ve volebním obvodu č. 42 – K. je v případě MUDr. J. R. mimo jiné uvedeno, že je bez politické příslušnosti a že byl k registraci přihlášen Českou stranou sociálně demokratickou. Obsahem předložených propagačních předvolebních materiálů MUDr. J. R. jsou skutečně údaje, které odpovídají tvrzení navrhovatele. MUDr. J. R. se zde označuje jako „nezávislý kandidát ČSSD do Senátu …“ (pozvánka na přátelské posezení na den 23. 10. 2002), dále pak „MUDr. J. R. nezávislý kandidát za ČSSD …“ (volební plakát). Naproti tomu v magazínu České strany sociálně demokratické „Společně s Vámi“ ze září 2002 je na titulní straně odpůrce č. 1 uveden nadpisem „MUDr. J. R. kandidát ČSSD do Senátu…“a stejně tak v osobním poděkování odpůrce č. 1) voličům po skončení prvního kola senátních voleb. Rovněž v K. expresu z 23. a 30. října 2002 je u MUDr. R. uvedena politická příslušnost k ČSSD. Z volebního letáku samotného navrhovatele pak vyplývá, že v oslovení voličů se zaměřil mimo jiné na zdůraznění toho, že jako nezávislý kandidát v případě zvolení senátorem neobdrží žádný příspěvek ze státního rozpočtu.
Podstata námitek navrhovatele spočívala v tvrzení, že odpůrce č. 1) si počínal ve volební kampani nečestně, když nepravdivě informoval voliče o tom, že je nezávislým kandidátem, což mohlo ovlivnit jeho volební výsledek.
Podle ustanovení §16 odst. 2 zákona platí, že volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a politických stranách nebo koalicích, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje. Z toho tedy vyplývá, že v průběhu volební kampaně kandidát nesmí o sobě zveřejňovat takové údaje, které neodpovídají skutečnosti a které by neprávem mohly v jeho prospěch naklonit přízeň voličů. Zákon jen příkladmo pokládá uveřejňování nepravdivých údajů jako nečestný a nepoctivý způsob vedení volební kampaně.
Není sporu o tom, že odpůrce č. 1) se ve své volební kampani prezentoval též jako „nezávislý kandidát …“. V tomto směru ani odpůrce č. 1) údaje navrhovatele nijak nezpochybňuje, navíc má toto tvrzení též oporu ve výše již uváděných důkazech.
Pojem „nezávislý kandidát“ je vymezen v zákoně (§60 a §61) v podstatě tak, že se jedná o kandidáta, který sám podává přihlášku k registraci, tj. jeho přihláška není podávána politickou stranou, politickým hnutím či koalicí, přičemž jeho přihláška musí mít další zvláštní náležitosti vyžadované zákonem /srov. §61 odst. 2 písm. d) zákona/. Jedná se tedy o osobu, která není kandidátem žádného politického subjektu. V posuzované věci je z provedených důkazů zřejmé, že odpůrce č. 1) nebyl nezávislým kandidátem ve smyslu toho zákonného vymezení. Přesto v rámci své volební kampaně mnohdy používal ve vztahu ke své osobě označení „… nezávislý kandidát …“. Nelze přisvědčit výhradě odpůrce, že v rámci svobody projevu nelze proti takovému označení cokoli vytýkat a že toto označení má význam jen pro řízení o registraci přihlášky kandidáta. Toto označení bylo použito stranickým kandidátem (tj. kandidátem, jenž byl pro volby do Senátu nominován politickou stranou) pro účely a potřeby voleb, resp. volební kampaně. Přitom v zákonné úpravě voleb je tento pojem vymezen tak, že je jím označen kandidát, jenž není nominován žádným politickým subjektem, který skutečně kandiduje nezávisle na jakémkoli politickém subjektu. Jestliže odpůrce č. 1) se ve volební kampani označoval za „nezávislého kandidáta“, pak takový způsob vedení volební kampaně lze pokládat za odporující požadavku na čestnost a poctivost jejího průběhu, a to bez ohledu na to, že odpůrce ve svých volebních materiálech vždy označení „nezávislý kandidát“ spojoval s politickou stranou ČSSD slovy „nezávislý kandidát ČSSD do Senátu …“ nebo „MUDr. J. R. nezávislý kandidát za ČSSD“. Takové údaje, byť ve všech uváděných souvislostech nejsou celkově nepravdivé, jsou vnitřně rozporné, zavádějící a mohou vzbuzovat pochybnosti o skutečném postavení kandidáta. Proto Nejvyšší soud shledal, že v takovém označování odpůrce došlo k porušení volebního zákona v ustanovení §16 odst. 2.
Nejvyšší soud i přes výše uvedené konstatování porušení volebního zákona návrh zamítl. Bylo totiž zjištěno, že odpůrce č. 1) byl ve všech úředních dokumentech týkajících se posuzovaných voleb (např. hlasovací lístky, přihláška k registraci, zveřejněné výsledky I. kola voleb) vždy důsledně označován jako kandidát politické strany ČSSD. Rovněž v některých dalších písemnostech se sám označoval za kandidáta ČSSD (např. osobní dopis voličům po I. kole) a taktéž veřejné sdělovací prostředky jej spojovaly s touto stranou (např. K. expres z 23. a 30. října 2002). Pokud ve výše již citovaných materiálech bylo uvedeno u jeho osoby označení „nezávislý kandidát“, tak bylo současně vždy uvedeno spojení s ČSSD. Nestalo se, že by se označoval výhradně za nezávislého kandidáta, aniž by bylo uvedeno spojení s politickou stranou, která jej kandidovala.
Všechny výše uvedené konkrétní okolnosti, intenzita a způsob porušení volebního zákona vedly Nejvyšší soud k závěru, že nedošlo k porušení volebního zákona takovým způsobem, který mohl ovlivnit výsledky voleb či volbu kandidáta ve volebním obvodu č. 42 - K. Je třeba zdůraznit, že každé porušení volebního zákona nevyvolává neplatnost voleb či volby kandidáta. Každý případ je nutno posuzovat materiálně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. února 1999, I. ÚS 526/98, uveřejněný pod č. 70/1999 Sb.). Neplatnost voleb nebo volby kandidáta může způsobit jen tak závažné porušení volebního zákona, které již zpochybňuje výsledky voleb a které důvodně zavdává příčinu k pochybnostem o tom, zda volby a jejich výsledky jsou projevem skutečné vůle voličů.
O takový případ se v posuzované věci nejedná. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že se návrh v celém rozsahu zamítá.
Řízení podle §200n o. s. ř. je svým charakterem, pokud jde o otázku náhrady nákladů řízení, řízením nesporným, neboť u něho převažuje zájem státu na řádném chodu voleb. Rozhodování o nákladech nesporného řízení zásadně upravuje ustanovení §146 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Analogicky lze tuto zásadu vztáhnout i na řízení podle §200n, třebaže jde o řízení, které lze zahájit pouze na návrh. Proto platí, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 28. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík