ECLI:CZ:NS:2002:11.ZP.44.2002.1
sp. zn. 11 Zp 44/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana rozhodl v právní věci navrhovatele J. F. proti odpůrcům: 1. MUDr. K. B. a 2. O. ú. v H. K., o návrhu na neplatnost volby kandidáta do třetiny Senátu Parlamentu České republiky konaných ve dnech 25. a 26. října 2002 a ve dnech 1. a 2. listopadu 2002 ve volebním obvodu č. 45, takto:
Návrh se z a m í t á.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 12. 11. 2002 se navrhovatel domáhal rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta na senátora Parlamentu České republiky K. B. Poukazuje přitom na to, že proti vydání osvědčení o zvolení K. B. podal stížnost již 1. 12 1996 s tím, že tento kandidát na senátora porušil dne 31. 10. 1996 po zvolení do zastupitelstva města H. K. povinnosti veřejného činitele. V této souvislosti navrhovatel uvádí řadu okolností týkajících se politického smýšlení odpůrce č. 1 a jeho údajné spolupráce s bývalou STB. Z návrhu také vyplývá, že navrhovatel byl kandidátem na senátora v roce 1996 a odpůrce č. 1 proti němu tehdy v rámci volební kampaně vystupoval. Pokud jde o volby do senátu konané v tomto roce uvádí navrhovatel doslova citováno tyto námitky:
Na jednání K. B. v kampani poukázal v tisku dne 5. 11. 2002 jeho protikandidát M. D., když uvedl: „K. B. v inzerátu v novinách poslední den uvedl, že do politiky nemůže jít člověk (M. D.), který kam přijde, všechny rozhádá.“ Pokrytectví K. B. podtrhuje především zákeřné opakované jednání a ovlivnění v poslední den, aby se poškozený nemohl bránit.
Vedle uvedených důvodů bude oprávněnost kandidatury K. B. přezkoumána na základě nové skutečnosti, na kterou jsem byl upozorněn za účelem získání předepsaného počtu občanů, kteří musí doporučit K. B. jako nezávislého kandidáta pro volby do Senátu v r. 2002.
Na základě tohoto návrhu Nejvyšší soud vyžádal vyjádření odpůrců, kterými jsou ze zákona O. ú. H. K. a ten, jehož volba senátorem byla napadána, tj. MUDr. K. B.
O. ú. v H. K. poukázal na znění zákona upravujícího možnost podat návrh na neplatnost volby kandidáta a dovodil dále, že návrh pana F. je zmatečný, nezabývá se podstatou věci a vůbec z něho nevyplývá, v čem byl zákon porušen. Tento odpůrce proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že se návrhu nevyhovuje.
MUDr. K. B.k ve svém vyjádření uvedl, že návrh je nepravdivý ve všech bodech a navrhuje, aby jej Nejvyšší soud zamítnul.
Nejvyšší soud, jehož příslušnost k řízení je založena ustanovením §88 odst. 2 zák. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), dospěl k závěru, že návrh je nutno zamítnout.
Pokud jde o volby do Senátu Parlamentu České republiky, pak podle §87 odst. 2 zákona platí, že podáním návrhu na neplatnost hlasování, neplatnost voleb nebo neplatnost volby kandidáta se může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního předpisu (tímto „zvláštním předpisem“ je ustanovení §200n o. s. ř.) mimo jiné každý občan zapsaný do stálého seznamu voličů ve volebním okrsku, kde byl senátor volen. Návrh je třeba podat nejpozději deset dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí.
Ze zprávy M. m. H. K. Nejvyšší soud zjistil, že navrhovatel je zapsán v seznamu voličů pro volby do Senátu Parlamentu České republiky konané v tomto roce.
Návrh je tedy podán osobou, která je k tomu zákonem oprávněna.
Ve smyslu ustanovení §200n odst. 4 o. s. ř. Nejvyšší soud rozhodne o návrhu do dvaceti dnů bez jednání usnesením, proti němuž nejsou přípustné opravné prostředky a jež nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu.
Návrh na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta senátorem je právní prostředek umožňující specifický soudní přezkum zvolení senátorem. Jeho obsahem je posouzení, zda nedošlo k porušení ustanovení volebního zákona způsobem, jenž mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta (§87 odst. 5 zákona). Přezkum, k němuž je povolán Nejvyšší soud, se uskutečňuje ve zvláštním druhu občanského soudního řízení, v němž pro navrhovatele přiměřeně platí povinnost tvrzení, neboť právě tvrzení navrhovatele, že zákon byl porušen a jakým konkrétním způsobem, vytváří zásadně současně rámec přezkumné činnosti Nejvyššího soudu (§101 odst. 1 a §120 odst. 1 o. s. ř.).
Námitky navrhovatele se z větší části týkají událostí s volbami do Senátu konanými tohoto roku nesouvisejících, které tedy zjevně nemohou být podkladem pro závěr o porušení zákona ve shora uvedeném smyslu. Námitky, které se současných voleb do Senátu týkají, patrně směřují proti způsobu vedení volební kampaně 1. odpůrcem MUDr. K. B. a mělo by tedy jít o porušení §16 odst. 2 zákona. Z tohoto ustanovení plyne, že volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a politických stranách nebo koalicích, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje. Námitky jsou však málo konkrétní, a zejména z nich nevyplývá, jak by tvrzená prohlášení tohoto odpůrce o protikandidátovi mohla výsledek voleb reálně ovlivnit. Zbývající námitka, ostatně také málo konkrétní, se týká zákonnosti registrace kandidáta – 1. odpůrce. Takovou námitku však mohl navrhovatel uplatnit v jiném řízení. Soudní přezkum zákonnosti rozhodování příslušných volebních orgánů o registraci kandidátů totiž provádějí krajské soudy v době následující bezprostředně po této fázi voleb. V rámci současného řízení před Nejvyšším soudem již podobné námitky uplatnit nelze.
Za této situace nebylo zjištěno porušení volebního zákona, které může být podkladem pro závěr o neplatnosti volby kandidáta, a proto Nejvyšší soud návrh na vydání takového rozhodnutí zamítl.
Řízení o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti voleb je zvláštním druhem řízení i z hlediska rozhodování o jeho nákladech. Nejvyšší soud má za to, že s přihlédnutím k povaze, účelu a předmětu tohoto řízení je nutno rozhodnout o nákladech řízení ve smyslu §146 odst. 1 písm. a) o. s. ř., per. analogiam. Platí tedy pro toto řízení, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí zákon opravné prostředky nepřipouští (§200n odst. 5 o. s. ř.).
V Brně dne 22. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch