ECLI:CZ:NS:2002:11.ZP.48.2002.1
sp. zn. 11 Zp 48/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana rozhodl v právní věci navrhovatele M. B. proti odpůrcům: 1. M. M. a 2. Ú. M. č. P. 1, o návrhu na neplatnost volby kandidáta do Senátu Parlamentu České republiky konané ve dnech 25. a 26. října 2002 a ve dnech 1. a 2. listopadu ve volebním obvodu č. 27, takto:
Návrh se z a m í t á.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 14. 11. 2002 se navrhovatel domáhal rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta - odpůrce č. 1.
Poukazuje přitom na to, že podle ustanovení §61 zák. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, v platném znění (dále jen zákon), musí přihláška k registraci obsahovat mimo jiné jméno a příjmení kandidáta, věk, jeho povolání a obec, kde je přihlášen k trvalému pobytu, dále je v předmětném ustanovení mimo jiné uvedeno, že k přihlášce k registraci kandidát připojí vlastnoručně podepsané prohlášení, kde kandidát uvede místo, kde je přihlášen k trvalému pobytu.
Podle ustanovení §67 zákona musí být na hlasovacím lístku u kandidáta mimo jiné uvedena obec, na jejímž území je přihlášen k trvalému pobytu (odst. 2). Obcí, na jejímž území je kandidát přihlášen k trvalému pobytu, je v předmětném případě P. 1.
Dále navrhovatel uvádí, že podle jeho informací se kandidát delší dobu před volbami do Senátu Parlamentu České republiky přestěhoval z území P. 1 (přesná adresa: V. 10/447), kde měl původně bydliště, na území P. 5 (přesná adresa: Z. 48). K tomuto došlo na základě výměny bytů mezi kandidátem a P. M. na straně jedné a M. H. na straně druhé (k čemuž vlastník – M. č. P. 5 usnesením R. m. č. P. 5 č. 1076 ze dne 9. 7. 2002 - udělil souhlas) a následně uzavřené Smlouvy o nájmu bytu uzavřené mezi M. č. P. 5 jako pronajímatelem a kandidátem a P. M. jako nájemcem/ci dne 29. 7. 2002 a účinné dne 1. 8. 2002.
Navrhovatel je toho názoru, že kandidát porušil svou povinnost vyplývající mu z povinnosti evidence obyvatel a že jeho trvalý pobyt měl být již delší dobu před volbami na území P. 5. Podle názoru navrhovatele kandidát porušil ustanovení zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), v platném znění.
V souvislosti s výše uvedeným kandidátovým porušením právních předpisů, které je z hlediska voleb do Senátu Parlamentu České republiky velmi významné, navrhovatel poukazuje zejména na předvolební kampaň a agitaci a na předvolební prohlášení kandidáta, na kterých zejména stavěl a o které se při získávání voličů volebního obvodu P. 1 opíral, kde kandidát mimo jiné uváděl : „ … Kandiduji i do zastupitelstva v P. 1 (nezávislý, IPO). Propojení komunální politiky se Senátem vidím jako důležitou věc. Aby člověk zůstal ve spojení s Vámi, chápal a rozuměl Vašim tužbám i problémům …“ apod. Tato blízkost voličům (a hlavně kandidátem uváděný vztah k P. 1) ovlivnil velmi značnou část voličů, kteří mu v důsledku toho dali své hlasy, a na základě toho byl kandidát zvolen do Senátu Parlamentu České republiky.
Navrhovatel je přesvědčen, že výše uvedeným jednáním kandidáta došlo jak k subjektivnímu, tak zejména k objektivnímu porušení volebního zákona. Jednáním kandidáta je porušeno zejména ustanovení §16 zák. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, v platném znění, kde je výslovně uvedeno, že volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být zveřejňovány nepravdivé údaje o kandidátech. Navrhovatel se domnívá, že kandidát svým jednáním porušil platné právní předpisy.
Navrhovatel se domnívá a má za to (ustanovení §87 odst. 5 zákona), že při volbě kandidáta byla porušena ustanovení zákona, a to způsobem významně ovlivňujícím výsledky volby kandidáta, a tedy došlo k takovému porušení zákona, které je kvalifikované a bylo schopno podstatným způsobem ovlivnit výsledky voleb.
Kandidát byl volen občany - voliči, kteří mají vztah k volebnímu obvodu P. 1 a mají zájem o prosazení kandidáta s bydlištěm v P. 1 (jenž má k tomuto obvodu blízko, jsou mu známy problémy a potřeby tohoto obvodu), aby tento v Senátu Parlamentu České republiky hájil a prosazoval jejich zájmy spojené zejména s územím P. 1. Dá se bez pochyb předpokládat, že v případě, že by voliči byli informováni o skutečnosti, že kandidát má skutečné bydliště na jiném území (resp. v jiném volebním obvodu), podstatná část voličů by kandidáta nevolila.
Navrhovatel klade důraz na to, že kandidát porušil právní předpisy České republiky a jako osoba, která se má chovat slušně, morálně, čestně, poctivě, odpovědně a zcela v souladu s právním řádem, tj. respektovat a dodržovat právní normy, a která se má mimo jiné podílet na změně, vytváření, přijímání a dodržování právních předpisů České republiky, není důvěryhodná, přičemž kandidát byl zvolen pouze a zejména na základě vyzdvihované důvěryhodnosti a oslovení voličů, kteří kandidátovi důvěřovali a předpokládali jeho blízký vztah k nim a k jejich volebnímu obvodu, což voliči v případě tzv. většinového systému velmi vyžadují.
Nejvyšší soud na základě tohoto návrhu opatřil vyjádření odpůrců, kterými jsou 1. kandidát na senátora M. M. a 2. Ú. M. č. P. 1.
M. M. ve svém vyjádření ze dne 22. 11. 2002 uvedl, že pokud se pan B. snaží zpochybnit pravdivost údajů uvedených v registraci kandidátů do senátních voleb, je jeho tvrzení bezpředmětné. Odpůrce č. 1 zdůrazňuje, že je ve V. ul. 10/447, P. 1 – M. S., veden k trvalému pobytu, a proto považuje žalobu za neoprávněnou a doporučuje ji zamítnout v plném rozsahu.
M. č. P. 1 uvedla ve svém vyjádření ze dne 21. 11. 2002, že dne 20. 8. 2002 pracovnice úřadu M. č. P. 1 s osvědčením MV č. 415 převzala od zmocněnce politické strany C. z. přihlášku k registraci kandidáta této politické strany M. M., která byla podána v jednom vyhotovení, a součástí této přihlášky byl doklad o státním občanství tohoto kandidáta, občanský průkaz, vlastnoručně podepsané prohlášení kandidáta ze dne 16. 8. 2002, určení zmocněnce a náhradníka a potvrzení kauce 2000 Kč. Skutečnosti uvedené na přihlášce k registraci kandidáta podepsal jak zmocněnec politické strany, tak osoba oprávněná jednat jménem politické strany. Ú. M. č. P. 1, sídlo volebního obvodu č. 27, v souladu se zákonem přezkoumal podanou přihlášku k registraci a vzhledem k tomu, že nebyly zjištěny závady, dne 6. 9. 2002 pod č. j. 8/CZ/Senát/2002 přihlášku k registraci politické strany C. z. registroval a téhož dne bylo rozhodnutí o provedení registrace vyvěšeno na úřední desce. Ú. M. č. P. 1 neověřoval přes evidenci obyvatel trvalý pobyt shora uvedeného kandidáta, neboť při podávání přihlášky k registraci byl předložen originál občanského průkazu a úřad nemá povinnost ověřovat jeho trvalý pobyt i z toho důvodu, že senátor nemusí mít trvalý pobyt ve volebním obvodu, kde kandiduje. Z předloženého občanského průkazu je zcela prokazatelné, že M. M. byl v době podání přihlášky k registraci přihlášen k trvalému pobytu na P. 1 a je v P. 1 přihlášen k trvalému pobytu dosud. K poznámce navrhovatele, že P. 1 je obcí, uvádí odpůrce č. 2, že podle ustanovení §1 odst. 1 zák. č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praha., je obcí hlavní město Praha a P. 1 je její městskou částí.
Nejvyšší soud, jehož příslušnost k řízení je založena ustanovením §88 odst. 2 zákona, dospěl k závěru, že návrh je nutno zamítnout.
Pokud jde o volby do Senátu Parlamentu České republiky, pak podle §87 odst. 2 zákona platí, že podáním návrhu na neplatnost hlasování, neplatnost voleb nebo neplatnost volby kandidáta se může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního předpisu (tímto „zvláštním předpisem“ je ustanovení §200n o. s. ř.) mimo jiné každý občan zapsaný do stálého seznamu voličů ve volebním okrsku, kde byl senátor volen. Návrh je třeba podat nejpozději deset dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí.
Ze zprávy M. č. P. 1 Nejvyšší soud především zjistil, že navrhovatel M. B., bytem P. 1, M. ul. 62/8, nebyl zapsán ve stálém seznamu voličů pro volby do Senátu Parlamentu České republiky, které proběhly ve dnech 25. a 26. 10. 2002 a ve dnech 1. a 2. 11. 2002. Nebyl ani připsán do stálého seznamu voličů ve dnech voleb, z čehož správní odbor M. č. P. 1 dovozuje, že se voleb nezúčastnil, neboť volič může být připsán do stálého seznamu voličů v den voleb po prokázání totožnosti, státního občanství a oprávněnosti volit v okrsku. Dotazem na tamní ohlašovně správní odbor zjistil, že M. B. byl přihlášen k trvalému pobytu dne 30. 9. 2002 na adrese P. 1, M. ul. 62/8. Z vysvětlení odboru informatiky uvedeného úřadu je zřejmé, že M. B. nebyl zapsán ve stálém seznamu voličů proto, že od jeho přihlášení na P. 1 uplynulo příliš málo času, méně, než je aktualizační cyklus stálého seznamu voličů.
Uvedené skutečnosti vyhodnotil Nejvyšší soud tak, že navrhovatele je možno pokládat za osobu oprávněnou domáhat se přezkumu platnosti volby kandidáta ve volbách do Senátu Parlamentu České republiky konaných ve dnech ve dnech 25. a 26. října 2002 a ve dnech 1. a 2. listopadu 2002 ve volebním obvodu č. 27, a to z ohledem na jeho postavení voliče. Skutečnost, že v příslušném stálém seznamu voličů zapsán nebyl, je jen formálním nedostatkem vyplynuvším z technické nemožnosti zápisem okamžitě reagovat na změnu bydliště občana a nahlášení nového trvalého bydliště.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval důvodností tohoto návrhu.
Návrh na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta senátorem je právní prostředek umožňující specifický soudní přezkum zvolení senátorem. Jeho obsahem je posouzení, zda nedošlo k porušení ustanovení volebního zákona způsobem, jenž mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta (§87 odst. 5 zákona). Přezkum, k němuž je povolán Nejvyšší soud, se uskutečňuje ve zvláštním druhu občanského soudního řízení, v němž pro navrhovatele přiměřeně platí povinnost tvrzení, neboť právě tvrzení navrhovatele, že zákon byl porušen a jakým konkrétním způsobem, vytváří zásadně současně rámec přezkumné činnosti Nejvyššího soudu (§101 odst. 1 a §120 odst. 1 o. s. ř.).
Námitky navrhovatele v zásadě směřují do způsobu vedení volební kampaně odpůrcem č. 1 M. M. V tomto případě se podle tvrzení navrhovatele má jednat o porušení §16 odst. 2 zákona. Z tohoto ustanovení plyne, že volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a politických stranách nebo koalicích, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje. Z toho logicky plyne, že v průběhu volební kampaně ani příslušný kandidát nesmí sám o sobě publikovat nepravdivé údaje, které by mohly v jeho prospěch naklonit přízeň voličů.
Nejvyšší soud opatřil příslušné podklady, které v návrhu jako důkazy označil navrhovatel. Zejména jde o přihlášku k registraci kandidáta ze dne 16. 8. 2002, prohlášení kandidáta ze dne 16. 8. 2002, prohlášení zaměstnance Ú. M. č. P. 1, odbor správní, týkající se uvedené registrace, rozhodnutí Ú. M. č. P. 1 o registraci kandidáta ve volebním obvodu č. 27 ze dne 6. 9. 2002 čj. B/CZ/Senát/2002, zprávu odboru matrik o údaji o trvalém bydlišti ze 19. 11. 2002 o 1. odpůrci, hlasovací lístky vydané pro volby do Senátu Parlamentu České republiky konané ve dnech 25. a 26. října 2002 a ve dnech 1. a 2. listopadu 2002 ve volebním obvodu č. 27, evidenční list odboru správy bytů a nebytových prostor úřadu M. č. P. 5, dohodu o výměně bytu mezi M. H. na jedné straně a P. a M. M. na straně druhé ze dne 3. 6. 2002, příkazní list M. č. P. 5 ze dne 15. 7. 2002, souhlas s výměnou bytu vydaného radou M. č. P. 5 ze dne 15. 7. 2002, smlouvy o nájmu bytu mezi M. č. P. 5 na jedné straně a Mgr. P. M. a M. M. na straně druhé ze dne 29. 7. 2002. Důležitým podkladem byly i výpisy z tzv. webových stránek internetu (adresa: www.m.m.cz) týkající se volební kampaně odpůrce č. 1 a kompletní výsledky obou kol voleb ve volebním obvodu č. 27.
Z uvedených podkladů vyplývá, že tvrzení uvedená navrhovatelem v jeho návrhu jsou v zásadě správná. Odpůrce č. 1 uzavřel novou nájemní smlouvu na byt ve Z. ulici č. 48 na P. 5 s majitelem domu – M. č. P. 5 dne 29. 7. 2002 a přitom v prohlášení kandidáta dne 16. 8. 2002 uvedl trvalé bydliště V. 10 P. 1. Důležité také je, že dohodu o výměně bytu, na jejímž podkladě byla nová smlouva o nájmu uzavřena, učinil již 3. 6. 2002. Na druhé straně z výpisu evidence obyvatelstva vyplývá, že ještě 19. 11. 2002 byla jako trvalé bydliště odpůrce č. 1 vedena adresa V. 10 P. 1. Na internetových stránkách je mimo jiné pod bodem 1 uvedeno: „Kandiduji za obvod, v němž více než 20 let žiji. Čtvrtým rokem působím jako nezávislý zastupitel na P. 1. Mým cílem je propojení komunální politiky se Senátem.“
Nejvyšší soud se na podkladě těchto zjištění ztotožňuje se závěrem návrhu, že odpůrce č. 1 porušil zákon v ustanovení čl. 16 odst. 2 tím, že voličům neuváděl zcela pravdivé údaje o své osobě. Zatajil skutečnost, že se přestěhoval z území městské části P. 1 do jiné části P. Nepřesný je návrh pokud tvrdí, že na hlasovacím lístku bylo jako obec trvalého pobytu odpůrce č. 1 uvedena P. 1. Na hlasovacím lístku je v souladu s novou úpravou režimu hlavního města Prahy uvedena jako obec trvalého pobytu kandidáta P., bez označení městské části. S návrhem lze však dále souhlasit i v tom, že pro některé voliče by znalost skutečnosti, že kandidát již nebydlí v obvodu M. č. P. 1 mohla znamenat rozhodnutí, že by volili jiného kandidáta.
Nejvyšší soud však má za to, že uvedené porušení zákona spočívající v zatajení některých skutečností s potřebnou dávkou jistoty není možno označit za způsobilé vyvolat stav, že by volby dopadly jinak v tom smyslu, že by kandidát na senátora – odpůrce č. 1 nebyl zvolen, ale byl zvolen jiný kandidát, což je podle názoru Nejvyššího soudu podmínka pro rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta ve smyslu ustanovení čl. 87 odst. 5 zákona. Vždy je při takových úvahách nutno zkoumat způsob porušení zákona a okolnosti, za nichž k němu došlo, a důsledně zhodnotit jeho význam pro výsledky voleb. V tomto směru hraje důležitou roli rozdíl v počtu získaných hlasů voličů, který byl mezi kandidátem, jenž zvítězil, resp. se dostal do druhého kola voleb, a dalším kandidátem. V prvním kole voleb, které rozhodlo o tom, který z kandidátů postoupí do druhého kola, dosáhl M. M. 3651 hlasů a další kandidát J. K. 3105 hlasů. V druhém kole dostal M. M. 18 087 hlasů a P. W. 14 233 hlasů. Je zřejmé, že poměr vítězství odpůrce č. 1 nad dalším kandidátem byl v obou kolech poměrně výrazný - představoval poměrně velkou část voličů posuzováno ve vztahu k počtu těch voličů, kteří dali hlas odpůrci č. 1 a dalšímu kandidátovi. Je proto zřejmé, že pro závěr o způsobilosti porušení zákona v této věci změnit výsledky voleb by údaje zatajené voličům musely být z hlediska jejich schopnosti vyvolat u voliče rozhodnutí dát hlas jinému kandidátovi, pokud by je znal, velmi výrazné a jednoznačně působící. Např. zatajení skutečnosti, že kandidát je závislý na drogách, že není bezúhonný, ale byl odsouzen pro úmyslný trestný čin, apod. Pak by bylo možno přesvědčivě dovodit, že by volby kandidáta dopadly jinak. V této věci však šlo jen o místo trvalého bydliště, kterážto okolnost nemusí mít takový význam. Pro řadu voličů nemuselo být místo trvalého bydliště kandidáta významné vůbec. Zde je třeba připomenout, že odpůrce č. 1 je jako politik známý svou účastí v událostech následujících po 17. listopadu 1989, jakož i jiných občanských aktivitách – Děkujeme odejděte, Česká televize věc veřejná. To mohl být důvod, který měl pro voliče větší význam než skutečnost, kde kandidát bydlí. Ostatně změna bydliště odpůrce č. 1 se odehrála v podstatě v rámci poměrně malé lokality obce P., jejího historického centra, kdy lze říci, že šlo vlastně o přestěhování se přes hranici mezi P. 1 a P. 5 v rámci jedné ulice. Z. ulice je vlastně pokračováním ulice V. poté, co překoná hranici mezi P. 1 (M. S.) a P. 5 (S.). Přitom vzdálenost mezi domy ve V. 10 a Z. 48 je poměrně malá. Nelze proto tvrdit, že by voliči měli dovozovat, pokud by byli správně informováni, že odpůrce č. 1 by tímto přestěhováním musel nutně ztrácet zájem o potřeby městské části, kde dříve bydlel. Ostatně rozhodování Senátu nemá zpravidla pro konkrétní potřeby komunální politiky velký význam.
To jsou podstatné důvody, pro které Nejvyšší soud návrh jako nedůvodný zamítl. V této souvislosti je možno poukázat na nález ústavního soudu ÚS 526/98 ze dne 18. února 1999, ve kterém tento soud zdůraznil potřebu vykládat zákon č. 247/1991, o volbách do Parlamentu České republiky tak, aby bylo umožněno realizovat politické právo volit a být volen a ne naopak. Význam porušování volebního řízení je podle názoru uvedeného v tomto nálezu nutno interpretovat restriktivně.
Řízení o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti voleb je zvláštním druhem řízení i z hlediska rozhodování o jeho nákladech. Nejvyšší soud má za to, že s přihlédnutím k povaze, účelu a předmětu tohoto řízení je nutno rozhodnout o nákladech řízení ve smyslu §146 odst. 1 písm. a) o. s. ř., per. analogiam. Platí tedy pro toto řízení, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí zákon opravné prostředky nepřipouští (§200n odst. 5 o. s. ř.).
V Brně dne 28. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch