ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.1157.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 1157/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A) M. J. a B) J. W., proti povinnému V. Š., prodejem nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 2970/2000, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2001, č. j. 12 Co 92/200139, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2001, č. j. 12 Co 92/2001-39, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením městský soud odmítl jako opožděné odvolání proti usnesení z 24. listopadu 2000, č. j. E 2970/200023, jímž obvodní soud nařídil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného k vymožení pohledávky oprávněných v souhrnné výši 2.450.000,- Kč, zamítl návrh na nařízení exekuce pro úroky z prodlení, zastavil řízení o předběžném opatření a povinného zavázal k náhradě nákladů řízení.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný včasným dovoláním (s nímž se podáním ze dne 25. května 2001 ztotožnil jím zvolený advokát), kterým - posuzováno podle jeho obsahu - namítá, že napadené usnesení - jež podle něj odporuje platným právním předpisům (občanskému zákoníku, občanskému soudnímu řádu, Listině základních práv a svobod a „Evropské smlouvě lidských práv a základních svobod“) - spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z okolnosti, že se poštovní zásilky „…nedoručují a ani…neukládají na poště podle o. s. ř., ale…v souladu s Poštovní smlouvou, uzavřenou dle Poštovního zákona (zák. č. 29/2000 Sb.)…a v souladu s Poštovními podmínkami…“, povinný dovozuje, že odvolací soud aplikoval nesprávný právní předpis při stanovení podmínek uložení zásilky. Nesprávné právní posouzení spatřuje i v tom, že odvolací soud nepřihlédl ke skutečnosti, že mu soud prvního stupně usnesení ze dne 24. listopadu 2000 zaslal dvakrát (tj. vedle zásilky uložené na poště 16. ledna 2001 a jím převzaté 31. ledna 2001 podruhé zásilkou uloženou 16. února 2001, již si převzal 5. března téhož roku). Podle povinného mu  plyne-li z poučení obsaženého v usnesení, že se proti němu lze odvolat do patnácti dnů ode dne doručení - opětovně doručené usnesení založilo novou lhůtu, kterou (aniž by odvolání podával proti témuž usnesení dvakrát) odevzdáním odvolání poštovní přepravě dne 15. února 2001 dodržel.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno 24. listopadu 2000), Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.”).
Dovolání (přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř.) je důvodné.
Z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) dovolací soud posuzuje pouze vady řízení vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. a (je-li dovolání přípustné) jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Protože tyto vady v dovolání namítány nejsou a (pokud jde o vady dle §237 o. s. ř.) nevyplývají ani z obsahu spisu, byl předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že odvolání povinného bylo podáno opožděně.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Jelikož své usnesení z 24. listopadu soud prvního stupně odeslal po 1. lednu 2001 (srov. pokyn soudce kanceláři na č. l. 25 versa), bylo nutno doručování posuzovat podle občanského soudního řádu ve znění účinném po 1. lednu 2001 (viz bod 6. a contr., bod 1. výše uvedených přechodných ustanovení).
Podle ustanovení §46 odst. 4 o. s. ř. ve znění po 1. lednu 2001 nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Námitka povinného, že odvolací soud při posouzení otázky, zda a kdy byla zásilka doručena, nesprávně aplikoval namísto poštovního zákona ustanovení občanského soudního řádu, je nedůvodná již proto, že tento předpis, tedy občanský soudní řád, samotné doručování zásilek (a tudíž ani jejich ukládání) - bez ohledu na to, zda je doručováno soudním doručovatelem, orgány justiční stráže, prostřednictvím držitele poštovní licence (Č. p.), příslušného policejního orgánu, či Ministerstva spravedlnosti - neupravuje. První věta ustanovení §46 odst. 4 o. s. ř. ve znění po 1. lednu 2001 totiž pouze stanoví předpoklady, za nichž se zásilka doručovaná do vlastních rukou uloží, a věta druhá pak určuje předpoklady fikce (tzv. náhradního) doručení, tedy doručení uložením zásilky za podmínek uvedených ve větě první tohoto ustanovení.
Přesto však povinnému – namítá-li nesprávnost právního závěru o opožděnosti odvolání – oprávněnost jeho dovolání upřít nelze. Jak již dovolací soud uvedl, bylo při doručování vzhledem k bodům 1. a 6. přechodných ustanovení nutno postupovat podle občanského soudního řádu ve znění po novelizaci provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Text na doručence (č.l. 25 versa), jež je dokladem o doručování z 11. ledna 2001, však této zákonné úpravě neodpovídá; naopak formulace o předchozím neúspěšném pokusu o doručení (byť by takový ve skutečnosti neexistoval) a o vyrozumění (nikoli tedy výzvě), že nebude-li zásilka vyzvednuta do tří dnů, bude poslední den této lhůty považován za den doručení, zjevně svědčí o tom, že podle ustanovení §46 odst. 4 o. s. ř. ve znění po novele postupováno nebylo. Této skutečnosti si ostatně byl vědom i soud prvního stupně, jehož soudkyně dala 9. února 2001 kanceláři výslovný pokyn, aby usnesení bylo doručeno „znovu“, nyní již za použití „obálky s novým poučením“ (viz. č.l. 25 versa). Teprve z doručenky (v pořadí druhé) obsahující již výslovnou výzvu k vyzvednutí zásilky, nikoli pouze vyrozumění o jejím uložení na poště, a správné poučení o desetidenní lhůtě, po jejímž uplynutí nastává fikce doručení, pak vyplývá, že (až) toto druhé doručení je v souladu s ustanovením §46 odst. 4 o.s. ř. ve znění účinném po novele.
Nesouhlas s výsledky šetření o skutkových okolnostech významných pro posouzení, kdy bylo rozhodnutí soudu prvního stupně doručeno, je uplatnitelný především argumentem, že řízení je postiženo jinou (než v §237 uvedenou) vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.).
O tuto vadu jde, jestliže soud prvního stupně své rozhodnutí doručoval výše popsaným - současné právní úpravě neodpovídajícím - způsobem. Jestliže pak odvolací soud k vadnému postupu při doručování nepřihlédl, v pořadí prvé doručení považoval za řádné a v důsledku toho pak odvolání hodnotil jako opožděné, je jeho právní posouzení věci nesprávné (§241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.). Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené usnesení spočívá, Nejvyšší soud je  aniž se zabýval dalšími dovolacími důvody - bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) usnesením zrušil (§243b odst. 1 věta za středníkem, odst. 5 o. s. ř.) a věc podle §243b odst. 2 věty první o. s. ř. odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2002
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu