ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.1242.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 1242/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné T. T. V., proti povinnému Policejnímu prezídiu České republiky, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, pro 5.425 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 23 E 1639/99, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25.1.2001, č.j. 18 Co 14/2001 - 21, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud odmítl jako nepřípustné (§218 písm. c/ o.s.ř.) odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně vyzval zmocněnce oprávněné k předložení originálu plné moci k zastupování, opatřené ověřenými podpisy.
Povinná ve včasném dovolání odvolacímu soudu vytkla, že jí (tímto) nesprávným postupem soudu v průběhu řízení odňal možnost jednat před soudem (§237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.).
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání je v dané věci přípustné (§236 odst. 1 o.s.ř.), jelikož směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání (§238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř.).
Dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti pouze vady vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., jejichž existence činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným, a - je-li dovolání přípustné - i jiné vady řízení, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel ve svém podání obsahově vymezil (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Protože vady podle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. a §237 odst. 1 písm. a/ až e/ a písm. g/ o.s.ř. se z obsahu spisu nepodávají (dovolatelka jejich existenci ani netvrdí), a jiné dovolací důvody uplatněny nebyly, je pro posouzení správnosti napadeného usnesení odvolacího soudu rozhodující, zda dovolatelka uplatnila důvodně dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a/ (§237 odst. 1 písm. f/) o.s.ř., tj., zda řízení trpí tou vadou, na kterou v dovolání poukazuje.
Dovolání není důvodné.
O odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., jež měla dovolatelka na mysli, jde pouze tehdy, jestliže se (příslušný) postup soudu projevil v průběhu řízení (a nikoli při rozhodování), a byl-li tento postup nesprávný (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 27/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Za „postup soudu v průběhu řízení“ lze považovat jen činnost která vydání konečného soudního rozhodnutí předcházela, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, jímž byl průběh řízení zhodnocen.
Odvolací soud však odvolání odmítl proto, že podle jeho názoru směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné (§202 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.), a tento jeho hodnotící úsudek (jenž se promítl přímo do rozhodnutí) tedy nesprávný postup soudu „v průběhu řízení” nezakládá.
Zmatečností podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. proto odvolací řízení netrpí.
Jelikož se dovolatelce - v mezích dovolacího přezkumu, který otevřela - správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 1 o.s.ř. zamítl.
V dalším řízení se bude třeba zabývat především otázkou, zda povinný je řádně označen (srov. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 1997, Plsn 2/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/1997).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. července 2002
JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.
předseda senátu