ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.134.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 134/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města R. proti povinnému R. H., pro 500.- Kč přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Okresního soudu v Plzni-městě pod sp. zn. 72 E 1193/2001, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. září 2001, č. j. 11 Co 382/2001-13, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. září 2001, č. j. 11 Co 382/2001-13, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení z 2. července 2001, č. j. 72 E 1193/2001-5, jímž okresní soud zamítl návrh oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí Městského úřadu v R. – přestupkové komise Městské rady R. ze dne 20. prosince 1996, č. j. 818/96, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu k vymožení pokuty ve výši 500.- Kč a náhrady nákladů přestupkového řízení v téže částce; své usnesení odvolací soud odůvodnil tím, že výrok vykonávaného rozhodnutí „…postrádá jednu ze základních náležitostí, totiž určení, komu, resp. ve prospěch koho má být plněno, jinými slovy chybí identifikace oprávněného k přijetí plnění…“, z čehož pak dovodil závěr o nevykonatelnosti rozhodnutí. O nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný, za nějž jednala jeho zaměstnankyně s právnickým vzděláním, včasným dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu v platném znění (dále též jen „o.s.ř.“); podle jeho názoru totiž „…vykonávané rozhodnutí, včetně jeho výroku, splňuje veškeré náležitosti vyžadované pro přestupkové rozhodnutí správním řádem a přestupkovým zákonem….“ (na jejichž ustanovení §47 odst. 2 a 5, resp. §13 odst. 3, §53 odst. 4 a §77 odkazuje), je v něm „řádně identifikován příjemce plnění a rozhodnutí tudíž nevykazuje vady, které by byly na překážku jeho vykonatelnosti.“
Dovolání (přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.) je důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že rozhodnutí, jehož výkon byl navržen, je pro nedostatek „identifikace oprávněného k přijetí plnění“ nevykonatelné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §77 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v rozhodném znění (dále též jen „zákon o přestupcích“), výrok rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným, musí obsahovat též popis skutku s označením místa a času jeho spáchání, vyslovení viny, druh a výměru sankce, popřípadě rozhodnutí o upuštění od uložení sankce (§11 odst. 3), o započtení doby do doby zákazu činnosti (§14 odst. 2), o uložení ochranného opatření (§16), o nároku na náhradu škody (§70 odst. 2) a o náhradě nákladů řízení (§79 odst. 1).
Podle ustanovení §51 zákona o přestupcích platí, že není-li v tomto nebo jiném zákoně stanoveno jinak, vztahují se na řízení o přestupcích obecné předpisy o správním řízení.
Podle §47 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, v rozhodném znění (dále též jen „správní řád“), rozhodnutí musí obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o odvolání (rozkladu). Odůvodnění není třeba, vyhovuje-li se všem účastníkům řízení v plném rozsahu. Podle odstavce druhého téhož ustanovení pak platí, že výrok obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto, popřípadě též rozhodnutí o povinnosti nahradit náklady řízení. Pokud se v rozhodnutí ukládá účastníkovi řízení povinnost k plnění, stanoví pro ni správní orgán lhůtu; lhůta nesmí být kratší, než stanoví zvláštní právní předpis.
Podle §47 odst. 5 správního řádu se v písemném vyhotovení rozhodnutí uvede též orgán, který rozhodnutí vydal, datum vydání rozhodnutí, jméno a příjmení účastníků řízení. Rozhodnutí musí být opatřeno úředním razítkem a podepsáno s uvedením jména, příjmení a funkce oprávněné osoby. Zvláštní právní předpisy mohou stanovit další náležitosti rozhodnutí.
Podle §13 odst. 3 věty první zákona o přestupcích, pokuta uložená orgánem obce je příjmem obce, jejíž orgán ve věci rozhodoval v prvním stupni, pokuta uložená okresním úřadem je příjmem okresního úřadu.
Podle §261a odst. 1 o.s.ř., výkon rozhodnutí lze nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí navržen, a určení lhůty ke splnění povinnosti.
Podle §274 písm. f) o.s.ř. se ustanovení §251 až 271 (s výjimkou §261a odst. 2 a 3 o.s.ř.) použijí i na výkon vykonatelných rozhodnutí orgánů státní správy a územní samosprávy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků, jakož i smírů schválených těmito orgány.
Jak vyplývá z výše uvedených ustanovení, správní řád ani zákon o přestupcích orgánům (v daném případě územní samosprávy) vydávajícím rozhodnutí, jež mohou být vykonávána soudem, neukládá, aby – jak výslovně dovozuje odvolací soud – oprávněný byl identifikován ve výroku rozhodnutí. V přestupkovém řízení (kromě řízení o přestupku podle §68 odst. 1, o něž v daném případě nejde) je podle §72 písm. a) přestupkového zákona účastníkem řízení pouze obviněný (o další případy uvedené v tomto ustanovení pod písmeny b/ a c/ nejde, jelikož se nejedná o projednávání náhrady majetkové škody ani o zabrání věci); již v této rovině je argumentace odvolacího soudu o nedostatku identifikace oprávněného (jelikož takovýto účastník v taxativním výčtu ustanovení §72 zákona vyjmenován není) nesprávná. Je-li v souzené věci v záhlaví rozhodnutí označen orgán (§47 odst. 5 správního řádu), jenž uložil povinnost k zaplacení pokuty a náhrady nákladů řízení, určitě a srozumitelně, a je-li oprávněný subjekt stanoven přímo právním předpisem (viz. výše citované ustanovení §13 odst. 3 zákona o přestupcích), je rozhodnutí materiálně vykonatelné, i když v něm oprávněná osoba (zde město) expressis verbis označena není, resp. i když této osobě právo proti povinnému nezakládá výslovně výrok rozhodnutí správního orgánu (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze 17. července 2001, sp. zn. 21 Cdo 1531/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2002, pod poř. č. 19, případně usnesení téhož soudu z 21. června 2001, sp. zn. 21 Cdo 253/2000, ze starší judikatury pak např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR z 30. dubna 1965, sp. zn. 5 Cz 28/65, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, ročník 1965, pod poř. č. 46/1965).
Právní posouzení věci odvolacím soudem, jestliže ten předmětnou otázku posoudil jinak (v důsledku čehož pak dovodil závěr o nevykonatelnosti rozhodnutí, jehož exekuce byla navržena), je nesprávné. Protože na tomto posouzení věci napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení §243b odst. 3 věty první o.s.ř. odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta za středníkem, §226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. červenec 2002
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu