ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.1352.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 1352/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně B. s.r.o., proti žalovanému P. M., za vedlejší účasti B. M., na straně žalovaného, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 8 C 17/2001, o dovolání žalovaného a vedlejší účastníce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. března 2002, č. j. 8 Co 160/2002-42, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný a vedlejší účastnice jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 1.200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce advokáta.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 30. října 2001, č. j. 8 C 17/2001-24, jímž okresní soud zamítl návrh žalovaného (v rozhodnutích soudů obou stupňů nesprávně označeného jako žalobce) a vedlejší účastnice na obnovu řízení vedeného u něj pod sp. zn. Ro 369/99.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadli žalovaný a vedlejší účastnice dovoláním, jehož přípustnost dovozují z „ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v platném znění“, jímž namítají nesprávné právní posouzení věci a kterým soudu vytýkají, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění nemajícího oporu v provedeném dokazování.
Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 16. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů. Jelikož rozhodnutí vydané v řízení vedeném pod sp. zn. Ro 369/99, jehož obnova byla navržena, bylo vydáno dne 6. května 1999, tedy „přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb.“, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm - oproti očekávání účastníků - podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou tímto zákonem, tj. účinném do 31. prosince 2000 (dále jen „o. s. ř.”).
Dovolání bylo podáno opožděně.
Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí též posouzení včasnosti dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, č. 10 pod poř. č. 70).
Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2000), nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001).
Jak se podává z obsahu spisu, bylo napadené usnesení žalovanému (prostřednictvím jeho zástupce) doručeno 20. března 2002, a protože stejného dne bylo doručeno i žalobci (k rukám jeho zástupce) - viz doručenky u č. l. 45 versa - nabylo tohoto dne právní moci. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání bylo pondělí 22. dubna 2002 (ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno u soudu prvního stupně až 15. května 2002 (viz. otisk razítka okresního soudu na č. l. 46), stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty.
Usnesení odvolacího soudu bylo dovoláním napadeno výslovně „v plném rozsahu“, tedy i v části, jíž bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno v zamítavém výroku o odkladu exekuce. V této části je ovšem (včasné) dovolání nepřípustné, jelikož nejde o žádný z případů vyjmenovaných v taxativních výčtech ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. ve znění po novele, a ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. v tomto znění – protože rozhodnutí o odkladu exekuce není usnesením ve věci samé (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu z 26. června 1996 sp. zn. 2 Cdon 336/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 1997, pod poř. č. 50) – aplikovat nelze.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání (ostatně vzhledem k nutnosti použití příslušných ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou – viz výše – stejně nepřípustné) podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění před novelou (ve vztahu k řízení o obnově) jako opožděné a podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. ve znění po novele (ve vztahu k řízení o odkladu exekuce) jako nepřípustné odmítl.
Dovalatelé podáním opožděného resp. nepřípustného dovolání zavinili jeho odmítnutí, takže žalobkyni vzniklo podle ustanovení §146 odst. 2 věty první (per analogiam), resp. (ve vztahu k řízení o odkladu exekuce) §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 věty první, resp. odst. 5 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Bylo-li dovolací řízení zahájeno - podáním dovolání u okresního soudu – 15. května 2002 (č. l. 46), určuje se výše odměny podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), účinné dnem 1. ledna 2001 (ustanovení §21 vyhlášky).
Náklady dovolacího řízení, jež vznikly žalobkyni, spočívají (jde-li o obnovu řízení) v částce 1.125,- Kč představující sazbu odměny za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání ve věci obnovy řízení (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §10 odst. 1, sníženou o 50 % podle §14 odst. 1, §15 vyhlášky) - sníženou dále o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 117/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. prosince 2002
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu