ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.1539.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 1539/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. s. a.s., proti povinnému F. M., zastoupenému advokátem, prodejem nemovitostí, pro částku 1.738.444,57 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. E 2001/2000, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26.4.2001, č.j. 29 Co 205/2001 - 26, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem ve výroku označených nemovitostí povinného.
Povinný (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání soudům obou stupňů vytkl, že neoznačily přesně nemovitosti, které mají být předmětem výkonu rozhodnutí, a že z jejich rozhodnutí nevyplývá, zda výkonem rozhodnutí mají být postiženy i součásti dotčených věcí a jejich příslušenství. Vždy je třeba, uvedl dovolatel, „přesně určit nebo alespoň upřesnit“, zda příslušenství výkonu rozhodnutí podléhá či nikoliv; „pouhý odkaz“ na nemovitosti uvedené na listu vlastnictví, nepostačí, neboť se opomíná, že v katastru se neevidují nemovitosti všechny (např. drobné stavby). U staveb by mělo být uvedeno, zda jde o stavby stanovené zvláštním předpisem, „rozestavěné budovy, byty nebo budovy“, a rovněž na jakém pozemku se nachází. Předmět výkonu rozhodnutí je podle dovolatele „sporný“ i tehdy, jestliže se na stavebních parcelách a přilehlých pozemcích nachází staveb více (hlavních, vedlejších, drobných atd.), a jestliže byly vždy užívány coby jedna zemědělská usedlost, zatímco výkon rozhodnutí se vztahuje na usedlosti dvě.
Jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího byla vydána dne 19.2.2001, resp. 26.4.2001, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 30/2000 Sb. (dále též jen „o.s.ř.“), tj. ve znění účinném od 1.1.2001 (srov. bod 17. části dvanácté, hlavy I, zákona č. 30/2000 Sb.).
Spis obsahuje písemnost, v níž oprávněná povinnému sděluje, že dne 10.9.2001 postoupila vymáhanou pohledávku „K. b. P. s.p.ú.“
Jelikož podle §243c odst. 1 o.s.ř. je v dovolacím řízení vyloučeno užití ustanovení §107a o.s.ř., nemohla ohlášená sukcese založit relevantní důsledky procesní; určení oprávněné zůstalo nedotčeno.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.
Ve smyslu §237 odst. 1 o.s.ř je dovolání přípustné v případě měnícího rozhodnutí (písm. a/), nebo v případě, že bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písm. b/), anebo tehdy, bylo-li potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že jde o rozhodnutí, které má (ve věci samé) po právní stránce zásadní význam (písm. c/).
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustnost dovolání v dané věci neplyne zjevně, neboť napadené usnesení není měnící nýbrž potvrzující.
Nezakládá ji ani ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., jelikož není splněna podmínka, aby soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu; v dané věci bylo potvrzeno první (a jediné) rozhodnutí, které soud prvního stupně v řízení vydal.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., muselo by být napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.),
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Prostřednictvím námitek, jež dovolatel v dovolání vznesl, splnění těchto podmínek dovodit nelze, a to zcela zjevně.
Jednak jsou tyto námitky evidentně nedůvodné (viz kupř. ustanovení §335a odst. 2 o.s.ř., podle něhož se nařízení výkonu rozhodnutí vztahuje na nemovitost se všemi jejími součástmi a příslušenstvím), jednak tím, jak jsou všeobecné, neosvědčují, že vůbec mají (a jakou) vazbu na rozhodnutí, jež mělo být jejich prostřednictvím podrobeno kritice.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů, nemůže být řeč.
Nedospěje-li dovolací soud k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné, jež by měla na jejich náhradu právo, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. července 2002
JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.
předseda senátu