ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.1560.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 1560/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele J. S., o obnovu řízení o zápisu změn obchodní společnosti C., a. s., do obchodního rejstříku, vedené u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. F 12454/99, F 6921/99, F 34766/99, B 1182, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 2000, č. j. 7 Cmo 983/2000-233, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 18. 5. 1999, č.j. F 12454/99, F 6921/99, F 34766/99, B 1182-198, kterým Krajský obchodní soud v Praze zamítl navrhovatelův návrh na povolení obnovy řízení o zápisu změn obchodní společnosti do obchodního rejstříku vedeného u téhož soudu pod sp. zn. Firm 29872/96 Rg. B. 1182/07; návrh na vyslovení přípustnosti dovolání zamítl. Odvolací soud uzavřel, že navrhovatel jako akcionář společnosti, jejíchž změn se usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 14. 6. 1996, č.j. Firm 29872/96 Rg. B. 1182/07-117, dotýkalo, není subjektem aktivně legitimovaným k podání návrhu na obnovu řízení, neboť nebyl účastníkem rejstříkového řízení, jehož obnovu navrhl.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl navrhovatel (zastoupen advokátem) včas dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. namítaje, že neprovedením jím navržených důkazů zatížil soud řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (důvod podle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení jeho aktivní legitimace k podání návrhu na povolení obnovy řízení (důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.). Okolnost, že soud nepřistoupil k dokazování, aniž tento postup řádně zdůvodnil, pak podle dovolatele způsobila, že skutkové zjištění nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (důvod podle §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř.). Ze všech uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000). Jelikož rozhodnutí v řízení vedeném u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. Firm 29872/96 Rg. B. 1182/07, jehož obnova je navrhována, bylo vydáno před účinností zákona č. 30/2000 Sb. (část dvanáctá, hlava I, bod 16. zákona č. 30/2000 Sb.), Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje především ustanovení §238a o.s.ř.; o žádný z případů zde uvedených však v dané věci nejde (a navrhovatel se jich ani nedovolává). Použitelnost ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného uvedeného ustanovení (a tedy ani pod písmeno d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).
Podle ustanovení §239 o.s.ř. není dovolání (oproti očekávání navrhovatele) přípustné již proto, že rozhodnutí o povolení (případně nepovolení) obnovy řízení podle ustanovení §234 o.s.ř., a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998, pod č. 61). Na tom nic nemění ani to, že odvolací soud výrokem svého rozhodnutí návrh navrhovatele na vyslovení přípustnosti dovolání zamítl, tedy (nesprávně) postupoval podle §239 odst. 2 o.s.ř. Jelikož napadeným usnesením – jak bylo shora vyloženo – rozhodnuto ve věci samé nebylo, zákon neumožňuje dovolacímu soudu hodnotit, zda v intencích otázek dovolatelem nabídnutých k přezkumu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam a v případě kladného posouzení uzavřít, že je dovolání přípustné.
Protože vady řízení (tzv. zmatečnosti), s nimiž ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) a k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), dovolatel ve vztahu k řízení o povolení obnovy netvrdil a ze spisu se nepodávají, lze uzavřít, že dovolání podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné není; Nejvyšší soud je proto bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) odmítl (§243b odst. 4 věta první, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4 větu první, §224 odst. 1 a (per analogiam) §146 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. října 2002
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu