ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.1624.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 1624/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. K., zastoupeného advokátem, proti povinnému Š. B., prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 71 E 2143/98, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. března 2001, č. j. 13 Co 235/2001-46, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 19. února 2001, č. j. 71 E 2143/98-39, jímž okresní soud zastavil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí podle §326a občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 (dále též jen „o. s. ř.“).
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný, zastoupen advokátem, včasným dovoláním, jímž namítá existenci dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a písm. b) o. s. ř. Aniž pak specifikuje vadu řízení (písmeno a/), nesprávnost právního posouzení věci podle písmene b) uvedeného ustanovení spatřuje v závěru odvolacího soudu, že výkon rozhodnutí lze zastavit pouze na základě tvrzení povinného, že nemá žádný majetek. Názor odvolacího soudu vede podle přesvědčení oprávněného ve svých důsledcích k závěru, že dlužníci - ač jim to ukládají vykonatelné rozsudky - nemusí platit své dluhy, aniž „...by za to byli nějak postiženi...“, což je podle jeho názoru v rozporu s ustanovením článku 11 Listiny základních práv a svobod. V podáních z 20. listopadu a 14. prosince 2001, jimiž své dovolání doplnil, pak oprávněný s poukazem na ustanovení §229 odst. 3 a §242 odst. 3 o. s. ř. namítl, že mu zastavením exekuce byla odňata možnost „domáhat se jednáním u soudu výkonu pravomocného a vykonatelného rozsudku...“.
Dovolání, přípustné podle §238a odst. 1 písm. d/ (nikoli tedy dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, na něž odkazuje dovolatel) o. s. ř., důvodné není.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Dovolací soud se předně zabýval otázkou, zda řízení trpí namítnutou vadou podle §229 odst. 3 o. s. ř., zda tedy oprávněnému byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, a v tomto směru dospěl k závěru, že - spatřuje-li oprávněný (viz jeho podání ze 14. prosince 2001) nesprávný postup soudu v zastavení vykonávacího řízení - tomu tak není.
Jak dovodila již ustálená judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 1996, sp. zn. 2 Cdon 539/96, a ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 953/96, uveřejněná ve sbírce Soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, sešity č. 4 a 6, pod poř. č. 27 a 49), použitelná i po 1. lednu 2001, tedy po novelizaci občanského soudního řádu zákonem č. 30/2000 Sb., jde od účinnosti zákona č. 238/1995 Sb. o odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, nikoli tedy při rozhodování, a byl-li tento postup nesprávný. “Postupem soudu v průběhu řízení” ve smyslu výše citovaného ustanovení je tedy činnost soudu, která vydání konečného rozhodnutí předchází, nikoli jeho vlastní rozhodovací akt, jímž soud průběh řízení zhodnotí. Ztotožňuje-li tudíž dovolatel vadu řízení se soudním rozhodnutím, nejde o případ podřaditelný pod ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř., jež se vztahuje pouze k nesprávnému postupu soudu.
Pokud jde případnou vadu řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tu oprávněný (přes výslovný odkaz na toto ustanovení) obsahově nijak nespecifikoval a tedy vskutku ani neuplatnil a takováto vada (k níž by dovolací soud byl jinak povinen podle §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout z úřední povinnosti) nevyplývá ani z obsahu spisu.
Jelikož Nejvyšší soud je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení, je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že výkon rozhodnutí bylo namístě zastavit podle ustanovení §326a o. s. ř.
V tomto směru Nejvyšší soud především zdůrazňuje, že důvodem zastavení výkonu rozhodnutí podle §326a o. s. ř. není tvrzení povinného, že nemá žádný majetek (jak to nesprávně dovozuje oprávněný), nýbrž (kromě dalšího důvodu, o nějž však v souzené věci nejde, jelikož oprávněný soudu další místo označil) skutečnost - z níž také v dané věci soudy obou stupňů vycházely - že věci povinného, jež by mohly být prodány, nebyly sepsány, a to ani na místě označeném (adresou B. ul. č. 14c) oprávněným.
Nebyly-li žádné takové věci sepsány ani v bytě povinného (na L. ul., kde je přihlášen k trvalému pobytu, ani na G. ul., kde v době soupisu fakticky bydlel) ani na jiném soudu známém místě (na K. ul., kde byl hlášen dle zprávy centrálního registru obyvatel, povinný, jak zjistil soud, nebydlel) a nestalo-li se tak ani na místě označeném oprávněným (na B. ul. povinný také nebydlel), je právní závěr soudů obou stupňů, že výkon rozhodnutí bylo třeba podle §326a o. s. ř. zastavit, správný.
Jelikož se oprávněnému prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání - aniž ve věci nařídil jednání (ustanovení §243a odst. 1 věta první o. s. ř.) - podle §243b odst. 2 věty první, odst. 6 věty za středníkem o. s. ř., jako nedůvodné usnesením zamítl.
Oprávněný nebyl s dovoláním procesně úspěšný, ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. by tedy měl povinnému nahradit náklady dovolacího řízení; protože u něj žádné prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) zjištěny nebyly, platí, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2002
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu