ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.1666.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 1666/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné C. P., s.r.o., zastoupené advokátkou, proti povinné J. B., pro částku 7.439.564,- Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí, o návrhu povinné na zastavení výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 E 38/99, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2001, č. j. 27 Co 160/2001-151, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 30. ledna 2001, č.j. 1 E 38/99-139, jímž okresní soud - v odvoláním napadeném výroku - zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením z 30. března 1999, č.j. 1 E 38/99-17 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze z 29. září 1999, č.j. 22 Co 516/99-81; soudy obou stupňů dospěly k závěru, že vykonávaný notářský zápis je způsobilým exekučním titulem ve smyslu ustanovení §274 písm. e) o.s.ř., a že tedy žádný důvod k zastavení exekuce není.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla povinná, vybavená právnickým vzděláním, včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje (pouze) z ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., a jímž s poukazem na §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. namítá nesprávné právní posouzení věci. To spatřuje v nesprávném výkladu ustanovení §274 písm. e) o.s.ř. ve znění účinném do 31.12.2000. Podle jejího názoru obsahuje článek I. notářského zápisu „…v podstatě prohlášení povinné o uznání dluhu spojené s dohodou s oprávněnou o splátkách dluhu…“, a články II. až VIII. zástavní smlouvu k nemovitostem k zajištění uznané pohledávky, takže „relevantní pro rozhodnutí v této právní věci je toliko článek IX. notářského zápisu, neboť jedině ten je oním vykonatelným notářským zápisem a nikoliv hmotněprávním úkonem.“ Tento článek je však podle dovolatelky „koncipován výlučně jako jednostranný právní úkon povinné, která jednostranným prohlášením svoluje k tomu, aby byl notářský zápis vykonatelný“ a aby podle něho mohla být vedena exekuce prodejem nemovitostí. Neobsahuje-li ovšem článek IX. dohodu obou účastnic, je závěr odvolacího soudu o způsobilosti notářského zápisu být exekučním titulem v rozporu se závěry obsaženými v usnesení Nejvyššího soudu ze 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000, pod poř. č. 4.
Protože soud prvního stupně ve věci rozhodl po 1.1.2001, odvolací soud správně aplikoval zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., a se zřetelem k bodu 17. hlavy první, části dvanácté tohoto zákona, rozhodoval podle občanského soudního řádu v tomto znění (dále jen o. s. ř.) i Nejvyšší soud o dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně (a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř.) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí) přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Tak tomu však v souzené věci není, jelikož právní posouzení předmětné věci odvolacím soudem je s výše uvedeným publikovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu v souladu.
Jak se v odůvodnění (viz poslední odstavec na str. 18/48 uvedené Sbírky) tohoto rozhodnutí uvádí, představuje notářský zápis se svolením k vykonatelnosti – uvažováno podle jeho smyslu a významu – vyjádření „smíru“ mezi věřitelem a dlužníkem před notářem o jejich (alespoň některých) vzájemných právech a povinnostech, pomocí kterého může věřitel vymáhat po dlužníku splnění povinnosti (kterou dlužník uznává) cestou výkonu rozhodnutí, aniž by k tomu musel mít jiný titul (např. soudní smír nebo rozhodnutí soudu či jiného orgánu). Jak Nejvyšší soud (tamtéž) zdůrazňuje, jde o to, že vyznačení ostatních (tj. kromě svolení k vykonatelnosti, jež je jednostranným projevem vůle povinného) náležitostí může být provedeno jen na základě shodných údajů oprávněné a povinné osoby.
Tak tomu je v předmětném případě, jestliže oprávněná (jako zástavní věřitel) i povinná (jako zástavce), jež jsou obě (na rozdíl od případu řešeného uvedeným publikovaným rozhodnutím) účastnicemi notářského zápisu, jejž vlastnoručně podepsaly, obě přesně specifikované v záhlaví na straně první notářského zápisu „…prohlašují a činí nesporným, že tento zástavní věřitel uzavřel se zástavcem dne 26.8.1997 smlouvu o dílo ve znění jejích dvou dodatků, a to z 24.9.1998 a 3.11.1998, na základě které vznikl zástavci jako dlužníkovi dluh vůči zástavnímu věřiteli ve výši 7.439.564,- Kč“, který „povinná uznává“ a který „se tímto výslovně zavazuje zástavnímu věřiteli uhradit“ ve splátkách, jejichž splatnost a výše je uvedena v tabulce pod bodem I. notářského zápisu, oběma stranami „v celém obsahu schváleném“ (bod X. zápisu).
Notářský zápis tedy obsahuje (kromě přesné individualizace oprávněné a povinné osoby – viz. záhlaví zápisu) jak svolení povinné k vykonatelnosti (článek IX.), tak shodné údaje obou osob (články I.,X.) o právním důvodu plnění, jeho předmětu (obsahu a rozsahu) i době plnění. Za tohoto stavu je ovšem právní posouzení věci, jestliže odvolací soud kvalifikoval předmětný notářský zápis jako exekuční titul způsobilý podle §274 písm. e) o.s.ř. s publikovanou judikaturou v souladu.
Je-li tomu tak, pak nelze mít rozhodnutí odvolacího soudu za zásadně právně významné, podmínky přípustnosti dovolání podle §238a odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 dost. 1 písm c), odst. 3 o.s.ř. tedy dány nejsou a Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. odmítnout.
Povinná z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, oprávněné prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. července 2002
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu