ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.1682.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 1682/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného V. T., proti povinnému M. T., pro 259.354 Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 23 E 185/97, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 1. 2001, č.j. 13 Co 1189/2000-31, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 1. 2001, č.j. 13 Co 1189/2000-31, se zrušuje a věc se krajskému soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni ve výroku označeným rozhodnutím s odkazem na ustanovení §205 odst. 1 a §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), zastavil řízení o odvolání oprávněného proti usnesení ze dne 31. 7. 2000, č.j. 23 E 185/97-24, kterým Okresní soud v Karlových Varech zastavil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného (nařízený usnesením téhož soudu ze dne 19. 8. 1997, č.j. 23 E 185/97-8), a rozhodl o nákladech řízení. Své usnesení odvolací soud založil na závěru, podle něhož odvolání ze dne 4. 8. 2000 - i přes výzvu soudu prvního stupně - zůstalo neúplným podáním, jelikož z něho nelze dovodit, v čem odvolatel spatřuje nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně a čeho se domáhá.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný (zastoupený advokátem) včasným dovoláním, jímž - podle obsahu - uplatnil dovolací důvod uvedený v §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Jestliže nebylo pochybností o tom, které rozhodnutí a v jakém rozsahu napadá, mohlo být i přes neuvedení odvolacích důvodů a odvolacího návrhu v odvolacím řízení pokračováno. Proto navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud - ač rozhodoval po 1. 1. 2001 - odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému dne 31. 7. 2000 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolací řízení zastaveno (§238a odst. 1 písm. f/ o.s.ř.), a je i důvodné.
Protože vady uvedené v §237 odst. 1 o.s.ř., způsobující tzv. zmatečnost rozhodnutí odvolacího soudu, ani jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), z obsahu spisu nevyplývají, soustředil dovolací soud pozornost na opodstatněnost námitek vystihujících důvod uvedený v §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.; tímto dovolacím důvodem, včetně jeho obsahové konkretizace, je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.). Dovolacímu přezkumu se tak otevírá pouze otázka, zda odvolání, v němž není uvedeno, v čem odvolatel spatřuje nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se domáhá, je podáním trpícím vadou, jež vylučuje pokračování v odvolacím řízení.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §205 odst. 1 o.s.ř. v odvolání má být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. O odstranění vad odvolání dbá předseda senátu soudu prvního stupně (§209 o.s.ř.), a to postupem podle §43 odst. 1 o.s.ř. (odvolatele vyzve, aby nesprávné nebo neúplné odvolání opravil nebo doplnil s poučením, jak je třeba opravu nebo doplnění provést). Není-li vada odvolání přes výzvu předsedy senátu odstraněna (účastník své odvolání neopravil nebo nedoplnil), ač byl o následcích poučen, a nelze-li pro tento nedostatek v odvolacím řízení pokračovat, odvolací soud je podle ustanovení §43 odst. 2 ve spojení s §211 o.s.ř. zastaví.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/1999, pod číslem 36, jakož i v mnoha dalších rozhodnutích, odůvodnil závěr, že je-li z odvolání zřejmé, které rozhodnutí a v jakém rozsahu odvolatel napadá, nebrání neuvedení údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně a čeho se odvolatel domáhá, dalšímu pokračování odvolacího řízení. Je tomu tak proto, že odvolací soud podle ustanovení §212 odst. 1 o.s.ř. projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí, aniž by přitom byl vázán důvody odvolání a odvolacími návrhy účastníků (srov. §212 odst. 3, 4 o.s.ř.). Od závěrů formulovaných v uvedeném rozhodnutí nemá dovolací soud důvod odchýlit se ani v této věci.
Ze spisu vyplývá, že oprávněný napadl usnesení soudu prvního stupně s jediným výrokem o věci samé (zastavení výkonu rozhodnutí) odvoláním vyhotoveným dne 4. 8. 2000, v němž byla označena věc, jíž se podání týká (uvedením spisové značky, identifikací soudu, který rozhodnutí vydal, datem jeho vydání, označením oprávněného a povinného, způsobem exekuce a výší vymáhané pohledávky), které bylo podepsáno a datováno. Z obsahu odvolání rovněž nelze dovodit, že by jím byl napaden pouze výrok, jímž soud prvního stupně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu „dalších“ nákladů řízení.
Jestliže za této situace odvolací soud považoval odvolání za neprojednatelné pro absenci údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá, právní posouzení věci, na němž jeho usnesení spočívá, neobstojí a dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. byl uplatněn po právu.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, 2, 5 o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu (že neuvedení odvolacích důvodů a odvolacího návrhu nemůže mít za následek zastavení odvolacího řízení podle §43 odst. 2 ve spojení s §211 o.s.ř.) je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. června 2002
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu