ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.1707.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 1707/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné H. P. proti povinnému P. P., vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 7 E 64/99, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2000, č.j. 15 Co 430/2000-44, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2000, č.j. 15 Co 430/2000-44, a usnesení Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 27. 3. 2000, č.j. 7 E 64/99-33, se zrušují a řízení o nařízení provedení výkonu rozhodnutí se zastavuje.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou usnesením ze dne 27. 3. 2000, č.j. 7 E 64/99-33, nařídil provedení výkonu rozhodnutí vyklizením povinného „z bytu č. 4, v domě č. 66 ve V., o velikosti 5 + 1, do bytu č. 58-2 v domě čp. 58 nacházejícího se v suterénu a 1. poschodí domu čp. 58 na pozemku p. č. st. 73, k. ú. V., obec V.“ Ze zpráv Obecního úřadu ve V. z 23. 2. a 22. 3. 2000, z kolaudačního rozhodnutí Městského úřadu ve V. B. z 12. 4. 1999, č.j. výst. 176/406/99u, a z nájemní smlouvy soud prvního stupně zjistil, že „povinný má přidělen byt o ploše 45,9 m2 se sklepem, který byl zkolaudován dne 12. 4. 1999, a že přeplatil za rok 1999 nájemné o částku 118.010,10 Kč, což je předplacené nájemné“ k bytové jednotce č. 58-2 v budově čp. 58 ve V., jejímž nájemcem se povinný stal a na jejíž rekonstrukci se finančně podílel. Protože uvedený byt odpovídá bytové náhradě určené ve vykonávaném rozhodnutí, lze podle soudu prvního stupně vyklizení provést.
Usnesením ze dne 26. 10. 2000, č.j. 15 Co 430/2000-44, Krajský soud v Brně rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Se závěry soudu prvního stupně - že pro povinného byl zajištěn určené bytové náhradě odpovídající byt, který je způsobilý k řádnému užívání - se ztotožnil.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný (zastoupen advokátem) včasným dovoláním, jehož přípustnost opřel u ustanovení §237 písm. e/, f/ a g/ (správně §237 odst. 1 písm. e/, f/ a g/) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), uplatňuje tak - vedle dalších dovolacích důvodů - důvod podle §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. (že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237). Konkrétně vytýká, že k nařízení provedení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu, za který je nutno zajistit bytovou náhradu, přistoupil soud prvního stupně, aniž oprávněná podala návrh (§237 odst. 1 písm. e/ o.s.ř.), že nebyl poučen o právu žádat vyslovení přípustnosti dovolání a nebylo mu sděleno složení senátu, který v odvolacím řízení věc rozhodl (§237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.), a že věc u soudu prvního stupně rozhodl vyloučený soudce (§237 odst. 1 písm. g/ o.s.ř.).
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 26. 10. 2000, dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. do 31. 12. 2000.
Dovolání je přípustné (§236 odst. 1 o.s.ř.) již podle ustanovení §237 odst. 1 písm. e/ o.s.ř., které spojuje přípustnost s vadou řízení (tzv. zmatečností), spočívající v tom, že nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoli podle zákona ho bylo třeba.
Podle ustanovení §251 o.s.ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Podle ustanovení §340 odst. 2 o.s.ř., ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vyklidil byt, za který je nutno zajistit ať již náhradní byt nebo náhradní ubytování, soud sice nařídí výkon rozhodnutí, ale s dodatkem, že o provedení výkonu rozhodnutí rozhodne dodatečně. Provedení výkonu rozhodnutí nařídí, až oprávněný soudu prokáže, že pro povinného je zajištěna taková bytová náhrada, jaká je určena ve vykonávaném rozhodnutí.
Z obsahu spisu vyplývá, že na návrh oprávněné ze dne 28. 7. 1999 Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou usnesením ze dne 25. 8. 1999, č.j. 7 E 64/99-7 (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2000, č.j. 37 Co 589/99-19), nařídil podle usnesení téhož soudu ze dne 1. 7. 1994, sp. zn. 6 C 86/94, výkon rozhodnutí vyklizením předmětného bytu s tím, že o provedení výkonu bude rozhodnuto dodatečně poté, co oprávněná prokáže, že pro povinného je zajištěna odpovídající bytová náhrada. Podáním ze dne 10. 3. 2000 požádala oprávněná soud prvního stupně, „aby podal dotaz na Obecní úřad ve V., zda byla … pro pana P. zajištěna odpovídající bytová náhrada.“
Řízení o výkon rozhodnutí vyklizením bytu, za který je nutno zajistit bytovou náhradu, je ovládáno zásadou dispoziční; první procesní podmínkou pro řízení o takový výkon je návrh oprávněného (srov. §261 odst. 1 větu první o.s.ř.). Pokud byl výkon rozhodnutí vyklizením bytu nařízen s dodatkem, že o jeho provedení rozhodne soud dodatečně, a to jakmile bude prokázáno, že pro povinného je zajištěna taková bytová náhrada, jakou určuje exekuční titul, může soud o provedení výkonu rozhodnout samostatným usnesením (ať již kladně nebo záporně) jen v závislosti na aktivní činnosti oprávněného, která předpokládá podání odpovídajícího návrhu. Nezbytnou náležitostí návrhu, jímž se zahajuje řízení o provedení vyklizení, je přesné označení bytové náhrady, kterou soud v této fázi vykonávacího řízení poměřuje s náhradou, na jejíž zajištění podkladové rozhodnutí vyklizení povinného váže (§340 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Jinými slovy, soud po nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením povinného z bytu, za který je nutno zajistit bytovou náhradu, nemůže při jeho provedení postupovat z úřední povinnosti, jak u jiných způsobů výkonů předpokládá ustanovení §265 odst. 1 o.s.ř., ale je vázán tím, zda oprávněný provedení výkonu navrhne (formální aspekt), a provedení nařídí jen tehdy, prokáže-li oprávněný zajištění odpovídající bytové náhrady (materiální aspekt).
Podání oprávněné ze dne 10. 3. 2000 - posuzováno podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.) - není možno za návrh na provedení výkonu rozhodnutí vyklizením považovat.
Lze tedy uzavřít, že návrh na zahájení řízení o provedení nařízeného výkonu rozhodnutí vyklizením oprávněná nepodala, ačkoli ho bylo ve smyslu ustanovení §340 odst. 2 věty druhé o.s.ř. třeba; řízení tak trpí zmatečností podle ustanovení §237 odst. 1 písm. e/ o.s.ř., k níž je povinen dovolací soud přihlédnout i z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Nejvyšší soud proto bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), aniž se zabýval dalšími námitkami povinného, usnesení odvolacího soudu, který z vytčené vady nevyvodil procesní důsledky, a usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (§243b odst. 3 o.s.ř.).
Pokud se oprávněná bude způsobem odpovídajícím tomu, co bylo shora uvedeno, domáhat provedení vyklizení, neopomene soud prvního stupně při rozhodování o nařízení provedení výkonu rozhodnutí přihlédnout k závěrům, k nimž dospěl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2021/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 1/2002 pod č. 20.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
V Brně dne 29. srpna 2002
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu