ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.172.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 172/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce P. Č. proti žalovaným 1) Televizi N. a 2) V. Ž., o návrhu na obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 39/99, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31.1.2001, č.j. 1 Co 277/2000-50, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně (pro nezaplacení soudního poplatku) řízení o návrhu na obnovu řízení zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání; jelikož při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem, soud prvního stupně ho usnesením ze dne 29.3.2001, č.j. 32 C 39/99-60, doručeným dne 22.4.2001, vyzval, aby odstranil nedostatky svého dovolání a zejména napravil nedostatek povinného zastoupení.
Dovolatel odpověděl podáním ze dne 3.5.2001, v němž sdělil, že jej zastupuje advokátka, a předložil jí udělenou plnou moc.
Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 30.10.2001, č.j. 32 C 39/99-70, doručeným dne 29.11.2001, vyzval JUDr. M. M., aby ve lhůtě patnácti dnů dovolání žalobce řádně doplnila.
Posléze i Nejvyšší soud usnesením ze dne 6.3.2002, č.j. 20 Cdo 172/2002-73 (doručeným dne 15.3.2002), vyzval (vedle dovolatele) Mgr. M. M., aby ve lhůtě tří týdnů odstranila nedostatek povinného zastoupení tím, že dovolání ze dne 14.3.2001 resp. 3.5.2001 nahradí nebo doplní podáním vlastním, popř. jinak dá najevo, že se s jeho stávajícím obsahem ztotožňuje.
Zmocněnkyně dovolatele na tuto výzvu do dnešního dne nereagovala.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.“).
Podle ustanovení §241 odst. 1, věty první, o.s.ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám, nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná; v takovém případě musí být dovolání advokátem i sepsáno (srov. §241 odst. 2, větu druhou, o.s.ř.).
Zvolí-li si dovolatel advokáta až poté, co sám podal dovolání (jako je tomu v daném případě), je nezbytné ke splnění požadavku povinného zastoupení, aby jeho zmocněnec již učiněné podání nahradil nebo doplnil podáním vlastním, popř. aby sdělil soudu, že s již učiněným podáním ztotožňuje.
Nedostatek povinného zastoupení dovolatele ve smyslu citovaného ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř. je nedostatkem podmínky řízení, jenž se týká účastníka řízení, a který je svou povahou odstranitelný. Podle §243c, §104 odst. 2 o.s.ř. učiní soud k jeho odstranění vhodná opatření; nezdaří-li se jej odstranit, řízení zastaví.
Protože ke zhojení tohoto nedostatku přes opatření soudu prvního stupně ani Nejvyššího soudu do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §104 odst. 2 a §243c o.s.ř. zastavil.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, druhé procesní straně však prokazatelné náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první, §224 odst. 1 a §243b odst. 4, věty první, o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z účastníků právo.
Proti tomto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2002
JUDr. Vladimír Kurka, v.r.
předseda senátu