ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.1837.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 1837/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě, se sídlem v Havlíčkově Brodě, proti žalovaným 1) Mgr. M. P., správci konkurzní podstaty úpadce P. H. K., státního podniku, 2) M. Z., 3) V. N., 4) B. P., 5) PhMr. H. Ch., 6) M. Z., 7) K. P., 8) J. H., 9) J. S., 10) MUDr. J. D., 11) V. J., 12) J. P., 13) E. T., 14) J. H., 15) V. H., 16) Ing. K. T., 17) B. M., 18) MUDr. P. H. a 19) M. p. H. B., a.s., o určení neplatnosti dohody o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 178/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5.6.2001, č.j. 22 Co 505/2000-179, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na určení neplatnosti dohody o vydání ve výroku specifikovaných nemovitostí zamítl, a odmítl odvolání úpadce P. H. K., státního podniku.
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž namítl, že uvedené rozhodnutí je postiženo vadami, které vedly k nesprávnému rozhodnutí ve věci a k nesprávnému právnímu posouzení, a skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování.
Žalovaní 2 až 18 označili dovolání za nedůvodné.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.”).
Podle bodu 15. téhož ustanovení odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedením podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Podle dosavadních předpisů tudíž právem rozhodoval (byť až 5.6.2001) odvolací soud o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, a v důsledku toho i o dovolání platí, že se projedná a rozhodne podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 (směřuje totiž proti rozhodnutí odvolacího soudu, jež bylo „vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů“).
Projednání a rozhodnutí dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu citovaného bodu 17. části dvanácté, hlavy první, zákona č. 30/2000 Sb. zahrnuje nejen (kupříkladu) posuzování podmínek řízení, přípustnosti dovolání, náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, nýbrž i posouzení, zda dovolání bylo podáno včas, včetně určení počátku lhůty k jeho podání (shodný názor vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19.4.2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněném pod č. 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v mnoha rozhodnutích dalších).
Dovolání tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce (od právní moci rozhodnutí) stanovené v §240 odst. 1 o.s.ř., a naopak se neuplatní lhůta dvou měsíců (od doručení) stanovená v §240 odst. 1 o.s.ř., ve znění účinném od 1.1.2001.
Ze spisu se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobci a prvnímu žalovanému dne 11.7.2001, druhému až osmnáctému žalovanému dne 12.7.2001, a devatenáctému žalovanému (nejpozději) dne 18.7.2001; téhož dne rozsudek nabyl i právní moci.
Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání bylo ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. pondělí 20.8.2001. Dovolání osobně podané u soudu prvního stupně až 21.8.2001 je tedy opožděné.
Nejvyšší soud proto nemohl než dovolání žalobce podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 (per analogiam); žalovaným, jež by měli na jejich náhradu nárok, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly, neboť za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§142 odst. 1, věta první, o. s. ř.) nelze považovat ty, které se pojí s vyjádřením k dovolání, jež svým zaměřením vztah k výsledku dovolacího řízení (odmítnutí dovolání) nikterak neosvědčilo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2002
JUDr. Vladimír Kurka, v.r.
předseda senátu