ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.1856.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 1856/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného P. H., proti povinnému F. J., prodejem movitých věcí, pro 197.148,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 126 E 610/2000, o „odvolání“ povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.4.2001, č.j. 13 Co 501/2001-27, takto:
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí.
Podáním označeným jako „odvolání k Nejvyššímu soudu“ povinný napadl výše uvedené usnesení odvolacího soudu, ve kterém uvedl, že se „za podmínek §237 - 239 o.s.ř. odvolává k Nejvyššímu soudu ČR“.
Soud prvního stupně povinného vyzval, aby si ve lhůtě jednoho měsíce zvolil pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů, a jeho prostřednictvím dříve podané dovolání doplnil resp. odstranil vady, na které upozornil. Povinného poučil o nepříznivých procesních důsledcích případné nečinnosti.
Na toto usnesení, doručené dne 19.7.2001, povinný nereagoval.
Ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 15. a 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, odvolání a dovolání proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.).
Odvolání je podle §201 o.s.ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout (a tím se domoci přezkumu) rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské (resp. soudy vrchní, směřuje-li odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně).
Oproti tomu (pravomocné) rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li zákonem připuštěno, dovoláním (§236 odst. 1 o.s.ř.), a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je soud Nejvyšší (§10a o.s.ř.).
Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, občanský soudní řád - k projednání (naopak) odvolání proti takovému rozhodnutí - neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež řízení o takovém „odvolání“, které uvedenou vadou trpí, nelze než podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. zastavit.
Jestliže není upravena - k projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu - funkční příslušnost, zůstává logicky otevřenou otázka, který soud o zastavení řízení je povolán rozhodnout. Nejvyššímu soudu svědčí okolnost, že je právě tím soudním orgánem, který je k rozhodnutí o opravném prostředku proti rozhodnutí odvolacího soudu příslušný; jemu bylo podání povinného také adresováno.
I v případě, že by podání povinného bylo možno pokládat za dovolání (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.), nemůže být výsledek řízení jiný.
Podle §241 odst. 1, 2 o.s.ř. musí být dovolatel, který je fyzickou osobou, zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání, a jím musí být dovolání i sepsáno. Zvolí-li si advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky nuceného zastoupení dovolatele nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje.
Nedostatek nuceného zastoupení dovolatele ve smyslu citovaného ustanovení je nedostatkem podmínky řízení, jenž se týká účastníka řízení, a který je svou povahou odstranitelný. Podle §243c, §104 odst. 2 o.s.ř. učiní soud k jeho odstranění vhodná opatření; nezdaří-li se jej odstranit, řízení zastaví.
Jestliže splnění podmínky řízení podle §241 odst. 1, 2 o.s.ř. dovolatel navzdory takovému opatření ani dodatečně nedoloží, nezbývá než řízení (o dovolání) zastavit rovněž.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první, o.s.ř.; oprávněnému, který by měl dle uvedených ustanovení na jejich náhradu nárok, však v daném stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. červenec 2002
JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.
předseda senátu