ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.1889.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 1889/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně W., proti žalovanému E. L., o 206.477,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 180/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2000, č.j. 16 Co 8/2000-22, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2000, č.j. 16 Co 8/2000-22, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem pro zmeškání ze dne 21. 4. 1999, č.j. 5 C 180/98-9, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 206.477,- Kč s 20 % úrokem od 1. 12. 1998 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 1. 2000, č.j. 16 Co 8/2000-22, odkazuje na ustanovení §218 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), odvolání žalovaného proti rozsudku pro zmeškání jako opožděné odmítl. Protože doručenka prokazující místo, den a způsob doručení zásilky obsahující rozsudek soudu prvního stupně nevykazovala předepsané obsahové náležitosti - „chybí razítko podací pošty a údaje o uložení zásilky dnem 27. 4.“ - provedl odvolací soud šetření zprávou Č, p., s. p., pošty v P, ze dne 29. 11. 1999, z níž zjistil, že dne 26. 4. 1999 byl žalovaný vyzván a dne 27. 4. 1999 vyrozuměn o uložení doporučené zásilky. Na podkladě tohoto zjištění pak uzavřel, že „napadené rozhodnutí bylo doručeno postupem podle §47 odst. 2 o.s.ř. dne 30. 4. 1999“, takže lhůta k podání odvolání (§204 odst. 1 věta první o.s.ř.) uplynula dne 17. 5. 1999 bez ohledu na to, že si žalovaný rozsudek vyzvedl u soudu osobně až dne 19. 5. 1999. Odvolání, které žalovaný osobně doručil soudu dne 31. 5. 1999, bylo tudíž podáno v době, kdy odvolací lhůta marně uplynula.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný (zastoupený advokátem) včasným dovoláním, namítaje, že mu nesprávným postupem odvolacího soudu byla odňata možnost jednat před soudem (§237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.). Podle dovolatele nebyla splněna základní podmínka nezbytná pro založení domněnky náhradního doručení zásilky ve smyslu §47 odst. 2 o.s.ř., a to aby se adresát písemnosti v místě doručení zdržoval. V místě, kam byla zásilka obsahující rozsudek soudu prvního stupně doručována (P.), se žalovaný v době doručování (t.j. dne 26. 4. a 27. 4. 1999) nezdržoval. V tuto dobu totiž byt z důvodu provádění úplné rekonstrukce vůbec neužíval a společně s manželkou a synem bydlel u paní E. K. Protože neměl možnost uvedené okolnosti uplatnit dříve (odvolací soud rozhodl bez nařízení jednání), činí tak prostřednictvím dovolání (včetně označení důkazů /stavebního povolení Obvodního úřadu městské části P. ze dne 6. 4. 1998 a prohlášení paní E. K.). Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 o.s.ř. přípustné (§238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř.) a je i důvodné.
Nesouhlas dovolatele se závěrem odvolacího soudu o opožděnosti odvolání má základ v tvrzení zpochybňujícím výsledky šetření soudu, týkající se okolností doručení zásilky obsahující rozsudek soudu prvního stupně. Po obsahové stránce tak argumenty dovolatele naplňují důvod podle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. (řízení je postiženo jinou /než v §237 odst. 1 o.s.ř. uvedenou/ vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci); k takové vadě ostatně dovolací soud - je-li dovolání přípustné - přihlíží z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3 větu druhou o.s.ř.). V souzené věci řízení skutečně zmíněnou vadou trpí.
Podle ustanovení §158 odst. 2 věty první o.s.ř. se stejnopis písemného vyhotovení rozsudku doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou. Doručování fyzickým osobám v případech, kdy zásilku je třeba doručit do vlastních rukou adresáta, upravuje ustanovení §47 o.s.ř.
Podle ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou zásadně doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Konkrétní postupy pošty a povinné údaje vyznačované na doručence, jež osvědčuje náhradní doručení zásilky určené do vlastních rukou, stanovila v souladu s ustanovením §47 odst. 2 o.s.ř. (tehdy platná) vyhláška č. 78/1989 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů (poštovní řád), ve znění vyhlášky č. 59/1991 Sb., zejména přílohou č. 5 v bodech 18, 19 a 20. Již v usnesení ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1532/97, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 18/1998 pod číslem 127, Nejvyšší soud vysvětlil, že - obsahuje-li všechny náležitosti předepsané uvedeným předpisem - je doručenka listinou, jež má povahu listiny veřejné, a jež se od listin soukromých liší svou důkazní silou; potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno (§134 o.s.ř.). V takovém případě učiní odvolací soud zjištění potřebná z hlediska ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř., §204 odst. 1 a §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přímo ze spisu (v něm založené doručenky) a dospěje-li k závěru, že odvolání bylo podáno opožděně, odmítne je, aniž by bylo třeba nařizovat jednání (§214 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).
Podle svého obsahu doručenka deklaruje též, že se adresát v místě doručení zdržuje (srov. text „ ... ačkoli se v místě doručení zdržuje, nebyl přes písemnou výzvu ... zastižen ...“).
Jestliže však doručenka znaky veřejné listiny nemá, soud při šetření, zda bylo odvolání podáno včas, shora uvedené konstrukce využít nemůže; závěr o tom, že podmínky náhradního doručení přesto byly v daném případě splněny, musí tedy být (řádně) jinak odůvodněn, a to zvláště v případě, kdy je účastníkem zpochybňován.
V projednávaném případě odvolací soud uzavřel, že doručenka prokazující doručení rozsudku soudu prvního stupně žalovanému náležitosti uvedené ve vyhlášce č. 78/1989 Sb. ve znění vyhlášky č. 59/1991 Sb. nemá, tedy nepřiznal ji povahu veřejné listiny (proto také zjištění potřebná k tomu, jakým způsobem bylo žalovanému doručováno, čerpal ze zprávy Č. p., s. p., pošty v P. ze dne 29. 11. 1999). Jestliže však doručenka - co do obligatorních údajů v ní obsažených - nebyla perfektní, mělo šetření odvolacího soudu zahrnovat i to, zda se v místě doručení žalovaný jako adresát zásilky v rozhodnou dobu skutečně zdržoval (právě toto dovolatel v dovolání zpochybnil tvrzením, že v bytě z důvodu jeho rekonstrukce nebydlel, a nabídl k tomu také důkazy). Jestliže se odvolací soud z úřední povinnosti nezabýval (také) tím, zda se žalovaný dne 26. 4. 1999 v místě doručení zdržoval (jako předpokladem ve smyslu §47 odst. 2 o.s.ř. nezbytným pro náhradní doručení písemnosti), jsou jeho závěry o opožděnosti odvolání založeny na neúplném šetření o podmínkách doručení rozsudku soudu prvního stupně.
Lze uzavřít, že odvolací soud řízení zatížil vadou ve smyslu §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., takže jeho rozhodnutí nemůže být posouzeno jako správné; Nejvyšší soud je proto zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1 část věty za středníkem, odst. 2 věta první o.s.ř.).
V dalším řízení soud nepřehlédne, že - i když při zjišťování rozhodných skutečností pomocí šetření nejde o dokazování, které se v řízení před soudem pojmově vztahuje jen k věci samé - je třeba při něm postupovat přiměřeně podle ustanovení §122 a násl o.s.ř. (účastníci mají právo vyjádřit se k výsledkům šetření, zejména budou-li čerpány z výpovědí osob či listin).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2002
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu