ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.1957.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 1957/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po J. Z., zemřelém dne 2. 8. 1974, posledně bytem Z. č. 4, o návrhu V. F. a M. Z., na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. D 434/92, o dovolání V. F. a M. Z. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 1997, č.j. 21 Co 5/97-100, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Proti rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 11. 1996, č.j. D 434/92-88, jímž Okresní soud Praha - západ podle ustanovení §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), řízení o povolení obnovy zastavil, podali V. F. a M. Z. dovolání.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 31. 1. 1997, dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, popřípadě u odvolacího soudu nebo dovolacího soudu (§240 odst. 1 věta první, odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Dovolací lhůta jednoho měsíce je lhůtou procesní a zákonnou, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o.s.ř.). Ve smyslu §57 odst. 2 věty první a druhé o.s.ř. končí běh lhůty k podání dovolání uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce; připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůta je zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání (dovolání) odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§57 odst. 3 o.s.ř.).
V projednávané věci nabylo dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu právní moci 24. 2. 1997 (§167 odst. 2, §159 odst. 1, §211 o.s.ř.), tj. dnem, kdy stejnopis jeho písemného vyhotovení byl doručen M. Z. jako poslednímu z oprávněných subjektů (V. F. byl doručen 21. 2. 1997, M. N. a L. Z. dne 19. 2. 1997). Dovolání, datované dnem 30. 1. 2000, postoupil Vrchní soud v Praze (jemuž dovolatelé podání adresovali) soudu prvního stupně dne 4. 2. 2000.
Lze uzavřít, že posledním dnem lhůty k podání dovolání bylo pondělí 24. 3. 1997; dovolání V. F. a M. Z. bylo tedy podáno zjevně po jejím uplynutí (po uplynutí této lhůty bylo ostatně též vyhotoveno).
Nejvyšší soud proto dovolání jako opožděné odmítl (§243b odst. 4 věta první, §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. července 2002
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu