ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.1966.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 1966/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Obvodního bytového podniku v P., státního podniku v likvidaci, proti povinnému J. G., pro 5.977,- Kč s příslušenstvím srážkami ze mzdy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. E 4108/97, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2001, č.j. 21 Co 112/2001-16, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Povinný napadl dovoláním výrok v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 7. 10. 1997, č.j. E 4108/97-2, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 nařídil podle platebního rozkazu téhož soudu ze dne 2. 11. 1993, sp. zn. 12 C 75/93, pro pohledávku oprávněného ve výši 2.988,50,- Kč „s 1/4 promile denně od 6. 7. 1992 do zaplacení a ohledně 125,- Kč“ výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného (ve zbytku, tj. co do částky 2.988,50,- Kč s příslušenstvím a částky 125,- Kč, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl).
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále jen „o.s.ř.“). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud - ač rozhodoval po 1. 1. 2001 - odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému dne 7. 10. 1997 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.).
Podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o.s.ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám, nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná; v takovém případě musí být dovolání advokátem i sepsáno (srov. §241 odst. 2 větu druhou o.s.ř.).
Při podání dovolání nebyl povinný zastoupen advokátem (a z obsahu spisu ani nevyplývalo, že by měl právnické vzdělání). Usnesením ze dne 27. 6. 2002, č.j. 20 Cdo 1966/2001-30, ho Nejvyššího soud vyzval, aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení rozhodnutí předložil procesní plnou moc prokazující, že je v dovolacím řízení zastoupen advokátem (který se s již podaným dovoláním způsobem ve výzvě naznačeným ztotožní), popř. doklad o tom, že má právnické vzdělání; obsahem usnesení bylo i poučení o následcích neodstranění vytčeného nedostatku.
Dovolatel na výzvu, která mu byla doručena 3. 7. 2002, nereagoval.
Jelikož povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání - vyjma usnesení, jímž se dovolací řízení právě pro jeho neodstranění zastavuje - vydání rozhodnutí, kterým se řízení končí (§241 odst. 1 o.s.ř.), a protože ke zhojení uvedeného nedostatku přes opatření soudu nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil (§104 odst. 2, §243c o.s.ř.).
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, oprávněnému však v tomto stadiu řízení náklady nevznikly; tomu odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 věty první o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. července 2002
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu