Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.12.2002, sp. zn. 20 Cdo 2023/2001 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.2023.2001.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.2023.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 2023/2001 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Č. o. s. proti žalovaným 1) Tělovýchovné jednotě S. B. a 2) Českému svazu tělesné výchovy se sídlem v Praze 6, Mezi stadiony 40, za účasti vedlejšího účastníka na straně první žalované D. P., o navrácení majetkových práv, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 7 C 274/92, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.3.2001, č.j. 10 Co 989/2000-486, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Odvolací soud rozsudek, jímž soud prvního stupně žalobu vycházející ze zákonů č. 173/1990 Sb. a č. 232/1991 Sb. zamítl, potvrdil a vyslovil, že dovolání je přípustné. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (pověřeným členem s právnickým vzděláním) dovolání, v němž namítla, že řízení bylo postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaní ani vedlejší účastník se k dovolání nevyjádřili. Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jeno.s.ř.”). Podle bodu 15. téhož ustanovení odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedením podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Podle dosavadních předpisů tudíž právem rozhodoval (byť až 23.3.2001) odvolací soud o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže bylo vydáno již 31.5.2000 (což je zjevné i z toho, že dovolání připustil „ve smyslu §239 odst. 1 o.s.ř.“); v důsledku toho i o dovolání platí, že se projedná a rozhodne podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 (směřuje totiž proti rozhodnutí odvolacího soudu, jež bylo „vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů“). Projednání a rozhodnutí dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu citovaného bodu 17. části dvanácté, hlavy první, zákona č. 30/2000 Sb. zahrnuje nejen (kupříkladu) posuzování podmínek řízení, přípustnosti dovolání, náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, nýbrž i posouzení, zda dovolání bylo podáno včas, včetně určení počátku lhůty k jeho podání (shodný názor vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19.4.2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněném pod č. 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v mnoha rozhodnutích dalších). Dovolání tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce (od právní moci rozhodnutí) stanovené v §240 odst. 1 o.s.ř., a naopak se neuplatní lhůta dvou měsíců (od doručení) stanovená v §240 odst. 1 o.s.ř., ve znění účinném od 1.1.2001. Ze spisu se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobkyni a první žalované dne 7.6.2001, druhému žalovanému 8.6.2001 a vedlejšímu účastníku dne 11.6.2001; téhož dne pak rozsudek nabyl i právní moci. Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání proto byl (ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o.s.ř.) den 11.7.2001. Dovolání podané u soudu prvního stupně (§57 odst. 3 o.s.ř.) až 6.8.2001 je tedy opožděné (po lhůtě bylo i sepsáno). Nejvyšší soud proto nemohl než dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odmítnout. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 (per analogiam); žalovaným a vedlejšímu účastníku, jež by měli na jejich náhradu nárok, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. prosince 2002 JUDr. Vladimír Kurka, v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/18/2002
Spisová značka:20 Cdo 2023/2001
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.2023.2001.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§240 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:12/31/2009
Podána ústavní stížnost sp. zn. II.ÚS 166/03
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13