ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.2065.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 2065/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného P. f. České republiky, proti povinné G. P., prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. E 6899/99, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. července 2001, č. j. 13 Co 716/2001-39, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil rozhodnutí ze dne 7. dubna 2000, č. j. E 6899/9921 - jímž okresní soud nařídil výkon svých rozsudků ze dne 8. dubna 1999, č. j. 9 C 190/9639 a č. j. 9 C 294/9640, prodejem movitých věcí povinné - a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž (s odůvodněním, že si není vědoma toho, že by oprávněnému způsobila nějakou škodu) navrhuje, aby Nejvyšší soud „požadavky oprávněného jako neoprávněné a bezpředmětné zamítl.“
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (odvoláním napadené usnesení soudu první stupně bylo vydáno 7. dubna 2000), je Nejvyšší soud  ve shodě s posledně citovaným ustanovením - povinen projednat i dovolání v této věci a rozhodnout o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání bylo podáno opožděně.
Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí nejen např. posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání, jakož i vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí (včetně toho, že v záhlaví usnesení se neuvádí složení senátu); podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2001 pod poř. č. 81).
Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno včas pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001), nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001).
Jak se podává z obsahu spisu, bylo napadené usnesení oprávněnému doručeno 21. září 2001; protože povinné bylo doručeno (uložením na poště - 20. září 2000), nabylo tohoto dne právní moci. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byla středa 24. října 2001 (ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno (poštovní přepravě - viz otisk razítka pošty na obálce na č. l. 53) až 26. října 2001, stalo se tak po marném uplynutí zákonné lhůty.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud (aniž se zabýval nedostatkem povinného zastoupení dovolatele advokátem) dovolání (ostatně stejně nepřípustné) podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť povinná podáním opožděného dovolání zavinila jeho odmítnutí a oprávněnému, jenž by jinak měl právo na jejich náhradu, tyto náklady (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. ledna 2002
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu