ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.2132.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 2132/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. T., a. s., proti povinné V. Š., pro 2.395,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 22 E 1448/99, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2000, č.j. 19 Co 544/2000-17, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení..
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 12. 2000, č.j. 19 Co 544/2000-17, potvrdil usnesení ze dne 4. 11. 1999, č.j. 22 E 1448/99-5, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 10. 1996, sp. zn. Ro 414/96) pro pohledávku oprávněné ve výši 2.395, - Kč s příslušenstvím a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud uzavřel, že nejsou splněny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí, neboť exekučním titulem je rozhodnutí ve věci, která nenáležela do pravomoci soudů (úhrada poplatku za poskytnuté telekomunikační služby).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, namítajíc nesprávné právní posouzení účinků vykonávaného rozhodnutí (platebního rozkazu) ve vztahu k otázce pravomoci soudu, který je vydal. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Jelikož usnesení odvolacího soudu bylo vydáno dne 29. 12. 2000, Nejvyšší soud je (ve shodě s posledně citovaným ustanovením) povinen dovolání v této věci projednat a rozhodnout o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do 31. 12. 2000.
Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí nejen posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, nýbrž i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2001 pod č. 70).
Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000), nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001).
Z obsahu spisu se podává, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno zástupci oprávněné a povinné dne 6. 3. 2001; v tento den nabylo právní moci. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byl pátek 6. 4. 2001 (srov. §57 odst. 2, 3 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000). Bylo-li dovolání, vyhotovené dne 17. 4. 2001, podáno oprávněnou na poštu k přepravě až 18. 4. 2001, stalo se tak zjevně po uplynutí zákonné lhůty.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 jako opožděné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 větu první (per analogiam) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 [dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, povinné však žádné náklady v tomto stadiu řízení /podle obsahu spisu/ nevznikly].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. ledna 2002
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu