ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.2218.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 2218/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Okresního stavebního bytového družstva Č. L. proti povinnému Ing. J. Ch, přikázáním pohledávky z účtu povinného, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. E 2985/2000, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 3. listopadu 2000, č. j. 30 Co 496/2000-12, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení z 18. září 2000, č. j. E 2985/2000-2, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 18.419,- Kč s příslušenstvím, nákladů předcházejícího řízení ve výši 740,- Kč a nákladů výkonu rozhodnutí ve výši 370,- Kč.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný včasným dovoláním.
Soud prvního stupně dovolatele usnesením ze dne 17. května 2001, č. j. E 2985/2000-17, doručeným dne 9. června téhož roku, vyzval, aby ve lhůtě do jednoho měsíce od doručení usnesení osvědčil, že má právnické vzdělání nebo aby v téže lhůtě prokázal své zastoupení advokátem v dovolacím řízení. Dovolatel byl dále poučen, že v případě neodstranění nedostatku povinného zastoupení bude dovolací řízení zastaveno.
Na výzvu soudu prvního stupně učiněnou shora citovaným usnesením reagoval dovolatel podáním doručeným soudu dne 12. června 2001 /č.l. 20/, z jehož obsahu vyplývá, že zástupce z řad advokátů si zvolit nemíní, jelikož „…požadavky na zastupování jsou nemravné, diskriminační, nemají oporu v právním řádu a zakládají nerovnost.“
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 3. listopadu 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.“).
Námitka povinného uplatněná v dovolání není důvodná, jelikož podle přesvědčení Nejvyššího soudu je ustanovení §241 odst. 1 a 2 o. s. ř., upravující institut povinného zastoupení, v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
Protože povinné zastoupení dovolatele je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání vydání rozhodnutí ve věci samé, a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu prvního stupně nedošlo, ač byl dovolatel s jeho možnými následky seznámen, Nejvyšší soud dovolací řízení podle ustanovení §104 odst. 2, věty třetí a §243c o. s. ř. zastavil.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, oprávněnému, jenž by měl právo na náhradu nákladů tohoto řízení, prokazatelné náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první, §224 odst. 1 §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z účastníků právo.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2002
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu