ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.282.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 282/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných 1) A. V. a 2) J. Ž., zastoupených advokátem, proti povinné C. & C., spol. s r.o. v likvidaci, pro částku 45.328 Kč s příslušenstvím prodejem spoluvlastnického podílu na nemovitostech, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. E 102/2001, o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. října 2001, č. j. 11 Co 429/2001-27, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. října 2001, č. j. 11 Co 429/2001-27, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 5. června 2001, č. j. E 102/2001-19, jímž okresní soud nařídil k vymožení pohledávky oprávněných, nákladů předcházejícího řízení ve výši 7.745,- Kč a řízení vykonávacího v částce 6.560,- Kč výkon rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu na nemovitostech, tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že – byla-li povinná v návrhu na nařízení exekuce označena (narozdíl od jejího označení ve vykonávaném rozsudku) navíc dovětkem „v likvidaci“, pak „povinným ve vykonávaném rozhodnutí není subjekt totožný s návrhem na výkon rozhodnutí…“ (rozuměj totožný „s tím, kdo byl jako povinný označen v návrhu na výkon rozhodnutí“), že oprávněný neprokázal „…přechod práv a povinností ze subjektu uvedeného v rozhodnutí na subjekt uvedený v návrhu na výkon…“ a konečně že „vlastníkem spoluvlastnického podílu je rovněž jiný subjekt než je uváděn v návrhu na výkon rozhodnutí.“
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadly oprávněné, zastoupené advokátem, včasným dovoláním, jímž (posuzováno podle jeho obsahu) uplatňují dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu v platném znění (dále také jen „o.s.ř.“). Dovolatelky mají za to, že označení povinné ve vykonávaném rozsudku i v návrhu na nařízení exekuce bylo správné, jelikož vždy bylo v souladu se stavem zapsaným v obchodním rejstříku (v němž byla s účinností od 21. 2. 2000 zapsána změna firmy spočívající v tom, že její součástí se stal dovětek „v likvidaci“, a změna sídla z „P., B. 31“ na „T., P. 209“). Dále pak argumentují tím, že identifikační číslo povinné, ať již součástí její firmy dovětek byl či nikoli, ve všech podáních, rozhodnutích i výpisech z katastru nemovitostí (jehož „povinností není zjišťovat, zda povinná splnila svou oznamovací povinnost vůči němu“) bylo vždy stejné, z čehož dovozují „jednoznačnost a nezaměnitelnost“ označení povinné. Byl-li návrh na nařízení exekuce přesto – s odůvodněním, že neprokázaly přechod povinností – zamítnut, „není usnesení krajského soudu po právu“, tedy spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání (přípustné podle §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) je důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 2, odst. 3 písm. a/ a b/, odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že návrh na výkon rozhodnutí byl podán - řečeno slovy ustanovení §256 o. s. ř. - proti jinému, než kdo byl v exekučním titulu označen jako povinný, aniž přitom oprávněný prokázal přechod povinností.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy dovodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Jak vyplývá z obsahu spisu, návrh na výkon rozhodnutí (rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze 3. prosince 1999, č. j. 14 C 211/99-40) byl podán dne 22. ledna 2001. Projednávanou věc je proto třeba posuzovat v souladu (též) se zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákonů č. 264/1992 Sb., č. 591/1992 Sb., č. 286/1993 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 142/1996 Sb., č. 77/1997 Sb., č. 15/1998 Sb., č. 165/1998 Sb., č. 356/1999 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 29/2000 Sb., č. 30/2000 Sb., č. 105/2000 Sb., č. 367/2000 Sb., č. 370/2000 Sb., č. 120/2001 Sb., č. 239/2001 Sb., č. 353/2001 Sb., č. 501/2001 Sb., tj. ve znění účinném ke 22. lednu 2001 (dále též jen „obchodní zákoník“).
Podle ustanovení §70 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li společnost zrušena s likvidací nebo zbude-li po zrušení společnosti z důvodů uvedených v §68 odst. 3 písm. f) a g) majetek, provede se likvidace podle tohoto zákona, pokud ze zvláštního právního předpisu nevyplývá jiný způsob vypořádání jejího jmění. Podle §70 odst. 2 obchodního zákoníku, společnost vstupuje do likvidace ke dni, k němuž je zrušena, pokud zákon nestanoví jinak. Vstup společnosti do likvidace se zapisuje do obchodního rejstříku. Po dobu likvidace se užívá firma společnosti s dovětkem „v likvidaci“.
Podle §256 odst. 1 o.s.ř. platí, že proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze nařídit a provést výkon rozhodnutí, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo právo z rozhodnutí.
Posledně citované ustanovení, upravující přechod práv a povinností, předpokládá především odlišnost (alespoň některého ze) subjektů vykonávacího řízení ve srovnání s řízením nalézacím (viz. znění „proti jinému“ nebo „ve prospěch jiného“). O takový případ však nejde v souzené věci, spočívá-li (kromě změny sídla) jediná „změna“ v tom, že povinná obchodní společnost vstoupila po vydání exekučního titulu (z 3. prosince 1999), v daném případě před zahájením (22. ledna 2001) vykonávacího řízení, do likvidace (21. února 2000), v důsledku čehož byly její firma - a pak i označení v návrhu na nařízení exekuce - doplněny o dovětek „v likvidaci“ (s uvedením nového sídla). Vstupem do likvidace totiž nedochází k zániku původní obchodní společnosti a ke vzniku společnosti nové.
Pokud pak jde o závěr odvolacího soudu, že vlastníkem spoluvlastnického podílu je „rovněž jiný subjekt než je uváděn v návrhu na výkon rozhodnutí“, ten – již proto, že k dispozici byl kromě výpisu z katastru nemovitostí také výpis z obchodního rejstříku – nemá oporu ve spise.
Právní posouzení věci odvolacím soudem, jestliže ten předmětnou otázku posoudil jinak, je nesprávné. Protože na tomto posouzení věci napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení §243b odst. 3 věty první o.s.ř. odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta za středníkem, §226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. července 2002
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu