ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.309.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 309/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Z. P. proti povinnému M. S., srážkami ze mzdy pro 5.531,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 16 E 750/99, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.1.2000, č.j. 13 Co 17/2000-16, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného, aby v rámci výkonu rozhodnutí byly prováděny nižší srážky z jeho mzdy (§287 o.s.ř.).
Povinný napadl usnesení odvolacího soudu podáním adresovaným „Nejvyššímu soudu v Praze“, jež soud prvního stupně posoudil (podle obsahu) jako dovolání, ačkoli bylo označeno jako „odvolání ve věci exekuce“.
Soud prvního stupně povinného poté poučil (usnesením doručeným dne 25.8.2000) o náležitostech dovolání a o povinném zastoupení advokátem a vyzval jej, aby ve lhůtě dvaceti dnů dovolání podle poskytnutého poučení doplnil; zároveň upozornil, že nevyhoví-li tomuto požadavku, bude dovolací řízení zastaveno.
Na tuto výzvu povinný neodpověděl.
Podle bodu 17. hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1. ledna 2001 - dále též jen „o.s.ř.“).
Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout dovoláním, je-li zákonem připuštěno (§236 odst. 1 o.s.ř.), a soudem příslušným k rozhodnutí o něm je Nejvyšší soud (§10a o.s.ř.).
Podle ustanovení §241 odst. 1, 2 o.s.ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám, nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Zvolí-li si advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky povinného zastoupení nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje.
Nedostatek nuceného zastoupení dovolatele ve smyslu citovaného ustanovení je nedostatkem podmínky řízení, jenž se týká účastníka řízení, a který je svou povahou odstranitelný. Podle §243c, §104 odst. 2 o.s.ř. učiní soud k jeho odstranění vhodná opatření; nezdaří-li se jej odstranit, řízení zastaví.
Z podání dovolatele jeho zastoupení advokátem nevyplývá a jiné listiny, způsobilé toto zastoupení (příp. dosažení právnického vzdělání) prokázat, ani poté předloženy nebyly.
Jestliže tedy splnění podmínky řízení podle §241 odst. 1, 2 o.s.ř. dovolatel - navzdory příslušnému opatření soudu prvního stupně - ani dodatečně nedoložil, nezbylo než dovolací řízení zastavit.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první, o.s.ř.; oprávněné, která by ve smyslu těchto ustanovení měla právo na jejich náhradu, však v daném stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Lze dodat, že dovolání je i objektivně nepřípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je usnesením potvrzujícím (srov. §238a odst. 1, §239 odst. 1, 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2002
JUDr. Vladimír Kurka, v.r.
předseda senátu