ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.348.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 348/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně T. j. S. O., proti žalovaným 1) Č. s. t. v., a 2) T. j. S. O., o navrácení majetkových práv, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 10 C 227/92, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, ze dne 30.11.1998, č.j. 12 Co 177/97-85, ve znění opravného usnesení ze dne 10.3.2000, č.j. 12 Co 177/97- 102, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud (z hlediska obsahového) potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně o žalobě, vycházející ze zákonů č. 173/1990 Sb. a č. 232/1991 Sb., zcela proti prvnímu žalovanému, a zčásti proti žalované druhé; jinak rozsudek změnil, a žalobě vyhověl. Potvrzující (zamítavý) výrok ve vztahu k druhé žalované pak opravil opravným usnesením tak, že zamítnutí žaloby doplnil o další pozemek „p.č. 388/3 – ostatní plocha – o výměře 40.262 m2“.
Proti zamítavému rozhodnutí ve vztahu k druhé žalované podala žalobkyně (zastoupena advokátem) včasné dovolání. Namítla, že „nedošlo k správnému postupu v průběhu řízení“, v důsledku čeho byla v uplatněných nárocích poškozena; žalobě mělo být podle jejího názoru vyhověno v celém rozsahu, nikoli jen zčásti.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.”).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že to zákon - jde-li o rozsudek, v ustanoveních §237, §238 a §239 o.s.ř. - připouští.
Přípustnost dovolání z ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ neplyne, jelikož napadený rozsudek není v dovoláním napadené části měnícím, nýbrž potvrzujícím.
Ustanovení §239 odst. 1, 2 (jež se týká rozsudků potvrzujících) není k založení přípustnosti dovolání použitelné rovněž, neboť odvolací soud přípustnost dovolání zvláštním výrokem nevyslovil, resp. není zde návrhu účastníka (na vyslovení přípustnosti dovolání), jemuž by nevyhověl.
Totéž o přípustnosti dovolání platí ohledně ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ , neboť není splněna podmínka, aby potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu předcházelo zrušení dřívějšího rozsudku soudu prvního stupně (a rozsudkem, který byl potvrzen, soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil).
Dovolání konečně není přípustné ani z hlediska ustanovení §237 o.s.ř.; vady vyjmenované v §237 odst. 1 o.s.ř., jejichž existence zakládá přípustnost dovolání, dovolatelka nenamítala, a z obsahu spisu se nepodávají.
Námitkami, které dovolatelka uplatnila (viz §241 odst. 3 písm. b/ a d/ o.s.ř.) se lze zabývat jen za předpokladu, že dovolání je přípustné; samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají, a pro posouzení této otázky jsou nevýznamné.
Dovolání, které není přípustné, nemohl Nejvyšší soud než odmítnout (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Nejvyšší soud ponechává stranou, že dobrodiní ustanovení §240 odst. 1, věty druhé, o.s.ř. se může týkat jen té části napadeného výroku, která byla opravným usnesením vskutku opravena.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř.; žalovaným, jimž by příslušela jejich náhrada, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2002
JUDr. Vladimír Kurka, v.r.
předseda senátu