ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.784.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 784/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Stavebního bytového družstva H. K., proti povinnému P. J., srážkami z důchodu, o návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. E 846/99, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. února 2000, č. j. 25 Co 53/2000-28, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 15. června 1999, č. j. E 846/99-14, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze 3. května 1999, č. j. E 846/99-8.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný, zastoupen ustanoveným advokátem, včasným dovoláním, jímž namítá, že „…v odvolacím řízení nedošlo k řádnému ústnímu projednání před senátem odvolacího soudu a rozhodnutí není vyhlášeno senátem“; usnesení odvolacího soudu tudíž považuje za „neplatné“ a exekuční srážky z jeho důchodu za protizákonné.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 18. února 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.
Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; tyto vady  k nimž je dovolací soud (bylo-li dovolání podáno včas a k tomu legitimovaným subjektem) povinen podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout z úřední povinnosti - z obsahu spisu nevyplývají. Uplatňuje-li povinný námitkou, že v odvolacím řízení nedošlo „…k řádnému ústnímu projednání před senátem odvolacího soudu…“, dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. a) ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., tedy odnětí možnosti jednat před soudem nesprávným postupem soudu, ten dán není, a dovolání tudíž není přípustné ani podle tohoto ustanovení, jelikož dle §214 odst. 1 písm. c) o.s.ř. může odvolací soud odvolání směřující proti usnesení projednat bez nařízení jednání. Námítka, že rozhodnutí „není vyhlášeno senátem“, nemá oporu ve spise, jelikož z obálky na č.l. 27 vyplývá, že o odvolání krajský soud rozhodl v senátě. Protože usnesení nebylo vydáno při jednání, nebylo je třeba vyhlašovat (§168 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné ani podle §238a odst. 1 o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením měnícím nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům taxativně vyjmenovaným pod písmeny b/ - f/ tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).
Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením §239 o. s. ř., a to proto, že ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil (odstavec 1), a že návrh na vyslovení přípustnosti dovolání povinný nevznesl (odstavec 2).
Protože dovolání není v souzené věci přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, odst. 5 části věty za středníkem a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Povinný z procesního hlediska – podáním nepřípustného dovolání – zavinil jeho odmítnutí, oprávněnému, jenž by měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. června 2002
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu