ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.815.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 815/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné J. F. (dříve K.), proti povinné L. B., o provedení výkonu rozhodnutí vyklizením do náhradního bytu, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 42 E 272/96, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci ze dne 16. února 2001, č. j. 12 Co 103/2000-53, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 700,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 19. října 1999, č. j. 42 E 272/96-43, jímž okresní soud nařídil provedení výkonu rozhodnutí (usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. září 1996, č.j. 42 E 272/96-9, ve znění opravného usnesení ze dne 24. února 1997, č.j. 42 E 272/96-23) vyklizením bytu přestěhováním povinné do náhradního bytu; o nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl tak, že zavázal povinnou k úhradě částky ve výši 325,- Kč.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla povinná, zastoupená advokátkou, včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 3 občanského soudního řádu (zjevně ve znění účinném od 1. ledna 2001), a jímž namítá, že – dovodil-li odvolací soud rovnocennost náhradního bytu s bytem stávajícím i přes rozdíl v podlahové ploše (náhradní byt je o 20 m2 menší) – spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.
Oprávněná navrhla dovolání „jako nepřípustné zamítnout.“
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno dne 19. října 1999), Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.
Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; tyto vady; k nimž je dovolací soud (bylo-li dovolání podáno včas a k tomu legitimovaným subjektem) povinen podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout z úřední povinnosti - v dovolání namítány nebyly a z obsahu spisu nevyplývají.
Dovolání není přípustné ani podle §238a odst. 1 o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením měnícím nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům taxativně vyjmenovaným pod písmeny b/ - f/ tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).
Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením §239 o. s. ř., jelikož ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil (odstavec první), a dále proto, že návrh na vyslovení přípustnosti dovolání (podle odstavce druhého) povinná nevznesla.
Protože dovolání není v souzené věci přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž se mohl zabývat zkoumáním jeho důvodnosti - bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, odst. 5 části věty za středníkem a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Bylo-li dovolací řízení zahájeno - podáním dovolání u okresního soudu – 8. srpna 2001 (č. l. 60), určuje se výše odměny podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), účinné dnem 1. ledna 2001 (ustanovení §21 vyhlášky).
Náklady oprávněné v dovolacím řízení spočívají (jedná-li se o výkon rozhodnutí vyklizením z bytu) v částce 625,- Kč představující 50 % sazbu odměny za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §12 odst. 1 písm. a) bod 2., §14 odst. 1, §15 vyhlášky) - sníženou o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. října 2002
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu