ECLI:CZ:NS:2002:20.ND.263.2002.1
sp. zn. 20 Nd 263/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci žalobce V. Š., zastoupeného advokátem, proti žalované K. a. s. K., zastoupené advokátem, o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 109/2002, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 109/2002, se nepřikazuje Okresnímu soudu v Kroměříži.
Odůvodnění:
Žalovaná podala návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Kroměříži, jejž odůvodňuje hospodárností a rychlostí řízení, zejména vzhledem k tomu, že k rozhodným skutečnostem došlo v její provozovně v K., kde mají bydliště všichni potenciální svědci i její statutární zástupci; tam také pracuje vedení žalované společnosti, zatímco její sídlo v P. má „pouze administrativní charakter.“
Žalobce ve svém vyjádření s navrhovanou delegací nesouhlasí s odůvodněním, že bydlí v P., kde také sídlí jeho advokát, takže přikázání věci by jen zvyšovalo jeho náklady řízení, což si nemůže dovolit zejména nyní, kdy se právě v důsledku jednání žalované ocitl téměř bez finančních prostředků.
Podle §12 odst. 2 občanského soudního řádu v platném znění (dále též jen „o.s.ř.“) může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, neboť je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V daném případě sice jsou na straně žalované okolnosti způsobilé odůvodnit přikázání věci, na druhé straně však existují také, a to nikoli nevýznamné, důvody, pro něž by řízení naopak mělo proběhnout před dosavadním procesním soudem. Za tohoto stavu – preferuje výše uvedený ústavní princip – dospěl Nejvyšší soud, přihlížeje též k možnostem, jež skýtá ustanovení §39 o.s.ř. upravující institut dožádání, k závěru uvedenému ve výroku tohoto usnesení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2002
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu